Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
121) Fahrenheitova stupnice
02. 11. 2006
Dotaz: Dobrý den, potřebuju zjistit si co nejvíce o Fahrenheitově stupnici, bohužel na všech stránkách je jenom Fahreinheitův životopis, ale nic o stupnici (například proč zvolil 96 stupnů Fahreinheita jako teplotu lidského těla nebo proč jako nejnižší stupeň dál 0 stupňů Fahrenheita atd..) Mohli byste mi, prosím, dát odkaz na nějaké stránky,kde je to podrobněji vysvětleno, po případě odpovědět? (jen)
Odpověď: V poslední době se vyskytlo větší množství dotazů k Fahrenheitově teplotní stupnici, pokusme se tedy nyní na podstatu většiny z nich odpovědět:
Daniel Gabriel Fahrenheit sestrojil rtuťový teploměr (do té doby se používaly hlavně teploměry lihové, vykazující menší přesnost) a rozhodl se jej opatřit takovou stupnicí, která by svým rozsahem co nejvíce vyhovovala běžným měřením (zejména meteorologickým). Jako 0 °F proto oznaznačil nejnižší teplotu, ketré se mu dařilo dosahovat, a sice teplotu získanou mícháním eutektické směsi ledu, vody a salmiaku (nebili chloridu amonného, NH4Cl). Jako 96° F pak vzal teplotu lidského těla. Zde se objevují hned dvě nejasnosti. Proč zrovna číslo 96? A proč teplota lidského těla? Proč zvolil zrovna teplotu lidského těla, která je celkem proměnná a pro jakoukoli definici se prakticky nehodí, to nevíme. Asi to bylo nejjednodušší (stačilo držet teploměr v ruce) a pro tehdejší potřeby přesnosti dostatečné. Těžko říct. O trochu jasnější je, proč bylo zvoleno zrovna číslo 96. Domnívám se, že důvod byl tento: Číslo 100 lze rozložit na prvočísla jako 2·2·5·5, když tedy vytváříte stupnici, nejdříve ji rozdělíte na půlku (tam napíšete 50), pak obě půlky zase na půlku (napíšete 25 a 75), ale dál už musíte dělit na pětiny nebo rovnou na pětadvacetiny - to sice není žádný velký problém, ale je to nepohodlné. Když ale místo čísla 100 zvolíte číslo 96 (které lze rozložit na 2·2·2·2·2·3), bude se vám stupnice dělit snáze.
Dotaz: Dobrý den,
právě jsem četl jistý článek o možném perpetum mobile a jsem z toho dost zmateny cituji" Je to zařízení s čtyřmi magnety, umístěnými na kruhu přesně tak, aby mezi jejich magnetickými poli vzniklo co největší napětí. Naproti čtyřem magnetům je umístěn ještě jeden magnet. Motor roztočí kolo, na němž jsouumístěny magnety a počítač měří 28 000krát za sekundu výkon zařízení. Magnety se
svými magnetickými poli navzájem ovlivňují. Když to všechno skončí, počítač
oznamuje, že systém vytvořil téměř třikrát více energie, než kolik jí
spotřeboval. Zařízení má výkonnost 285 procent. vice viz: http://www.newz.cz/gate/newz.zone?I=news_read&news=268&1160830039 Co si o tom myslite? Je to možné? Jestli jste se o tento jev zajímal, prosím objasněte, zdali je to skutečně možné nebo je to stale ve fázi vyzkumu. Děkuji (Vojta)
Odpověď: K ověření funkčnosti a vědeckému rozboru daného "vynálezu" by bylo potřeba získat podrobnější informace, nejlépe výkresy, technickou dokumentaci, ... Bez těchto materiálů mohu sdělit jen svů osobní názor, osobně se domnívám, že jde pouze o žertík či blamáž. Podle současného vědeckého poznání není možné vyrábět energii "z ničeho".
Poznámka: Perpetuum mobile se píše se dvěma u ve slově perpetuum.
Odpověď: Vynálezce brýlí není znám, předpokládá se, že k objevu došlo ve 13. století v Benátkách či ve Florencii. První zmínka je pak z roku 1267, kdy Roger Bacon publikoval své dílo Opus majus, v němž zmiňuje moznost použití kulatých sklíček pro snažší čtení malých písmenek.
Název "brýle" je pravděpodobně odvozen od berylu, z kterého byla broušena brýlová skla.
Odpověď: První dalekohled byl sestaven roku 1608 a dal si jej patentovat holandský optik Hans Lippershey. Již o rok později zdokonalil dalekohled italský vědec Galileo Galilei a s jeho pomocí pak o další rok později, tedy roku 1610, objevil čtyři největší Jupiterovy měsíce - Io, Europu, Ganymeda a Callisto. Rovněž pozoroval skvrny na Slunci, při pozorování Slunce si však nechránil zrak, následkem čehož později oslepl. Jako Galileův dalekohled dnes označujeme typ dalekohledu, který sestává z jedné spojky a jedné rozptylky. Používá se například jako divadelní kukátko.
Johannes Kepler použil pro svá astronomická pozorování jako první dalekohled tvořený dvěma spojkami. Takovýto typ dalekohledu se proto dnes nazývá Keplerův či hvězdářský. Dává převrácený obraz (což ale při pozorování hvězd příliš nevadí).
Používají se i další typy dalekohledů (Newtonův, Cassegrainův, ...), které místo jedné či obou čoček používají dutá nebo vypuklá zrcadla. Použitím zrcadla se eliminuje tzv. chromatická (barevná) vada čočky - jev, kdy při průchodu světla čočkou dochází k jeho barevnému rozkladu (obdoba vzniku duhy na vodních kapkách).
