Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
127) Rozlišení západu a východu Slunce
19. 10. 2006
Dotaz: Lze rozlišit obrázek - fotku Slunce při západu a obrázek při východu ? Když vám
někdo ukáže obrázek, podle čeho poznáte, že jde o západ Slunce? Asi to souvisí s
teplotou atmosféry, ale pokud to bude snímek z různých míst? Děkuji. (Jonas Orech)
Odpověď: Obecně to rozlišit nejde. Jedinou pomůckou by mohly být některé doprovodné jevy - například tzv. pyramidální Slunce, což je jev vyskytující se zejména na úsvitu a je způsoben složitou teplotní strukturou atmosféry v ranních hodinách (podmínkou je bezvětří nebo jen velmi slabé proudění vzduchu).
K optickým jevům v atmosféře existuje v češtině kniha:
Bednář, J.: Pozoruhodné jevy v atmosféře, Academia, Praha 1989.
Dotaz: Proč je Měsíc když vychází nad obzorem opticky větší než když je pak vysoko na
obloze? (Jirka)
Odpověď: To, že se nám Měsíc nízko nad obzorem zdá větší, než je-li na obloze výše, není optický jev, ale klam způsobený naším vnímáním - pokud Měsíc jednou vyfotíte při jeho východu a podruhé, když bude na obloze o trochu výše, porovnáním obou fotografií zjistíte, že jeho velikost je prakticky totožná. Přesným měřením pak dokonce zjistíte, že obraz Měsíce těsně nad obzorem je ve vertikálním směru deformován (zploštěn) vlivem ohybu paprsků v atmosféře a plocha jeho obrazu je tedy o něco menší.
Jak tedy iluze zvětšení vycházejícího (ale rovněž i zapadajícího) Měsíce vzniká? Projevuje se zde několik efektů. Především člověk je zvyklý odhadovat velikosti předmětů na základě srovnávání jejich obrazu s blízkými obrazy objektů známých (či snadno odhadnutelných) velikostí - když je Měsíc těsně nad obzorem, člověk (jeho mozková centra zodpovědná za vidění) jej automaticky porovnává s předměty na obzoru a na základě toho si domýšlí jeho velikost, což působí pocit, že obraz Měsíce vnímáme větší, než skutečně je. Je-li Měsíc vysoko na obloze, k tomuto jevu prakticky nedochází. K tomu se navíc přidává ještě druhý efekt, a sice že člověk nevnímá nebeskou sféru jako ideální polokouli, alebrž vnímá ji poněkud zploštěle (a tím pádem deformovaně).
Dotaz: Jaké výsledky předkládá mise sondy gravity probe? děkuji (Kamil.Lehocky)
Odpověď: Zatím se uskutečnily 2 projekty Gravity Probe:
Projekt Gravity Probe A byl uskutečněn 18. 6. 1976. Nosná raketa Scout D-1 tehdy vynesla na suborbitální dráhu do výšky 10 230 km velmi přesné hodiny a ty tak v průběhu měřily čas v místech s různou gravitační intenzitou. Dle předpovědí obecné teorie relativity se očekávalo zrychlení chodu hodin na palubě experimentální družice o hodnotu 7×10-10, což bylo měřením potvrzeno (s přesností na 0,007 %).
Cílem druhého projektu - Gravity Probe B - je měření a ověřování obecně relativistických efektů spojených s pohybem v časoprostoru deformovaném naší Zemí a s tzv. Lensovým-Thirringovým jevem (strháváním lokálního souřadnicového systému v okolí rotující hmoty). Sonda Gravity Probe B byla vyslána na oběžnou dráhu 20. 5. 2004 a projekt dosud není ukončen, v současné době (říjen 2007) se nachází ve třetí fázi analýzy získaných dat, přičemž se předpokládá, že výsledky budou zveřejněny v první polovině roku 2007.
Dotaz: Zdravím. Chci se zeptat, jaký vliv má na bod tuhnutí vody tlak? Konkrétně cca
4-5 bar, tj. jaký je bod tuhnutí při tomto tlaku?? J.Z. (Jarda Z.)
Odpověď: Tlak má vliv velmi malý (mnohem menší než na bod varu). Při desetinásobku
atmosférického tlaku je pokles bodu tuhnutí jen asi šest setin stupně
Celsia, jak je uvedeno v následující tabulce.
Závislost bodu tání/tuhnutí vody na tlaku
tlak (MPa)
teplota (°C)
0,1 (atmosférický tlak)
0,00
1
-0,06
2
-0,14
3
-0,21
4
-0,29
5
-0,36
10
-0,74
50
-4,02
100
-8,80
150
-14,40
200
-20,69
Zdroj: CRC Press. CRC Handbook of Chemistry and Physics. 82nd edition. CRC
Press, 2001. ISBN 08-4930-482-2.
Pro tlak 5 bar, tedy 0,5 MPa, v těchto tabulkách teplota tání/tuhnutí
uvedena není. Je ale zjevné, že pokles je v běžných případech zcela
zanedbatelný. Pokud by Vás přesto zajímal tlak právě při 0,5 MPa, ještě se
ozvěte, pokusíme se to dopátrat.
Dotaz: Zajímalo by mě, jaké vznikají teploty a tlaky při kavitaci kapaliny iniciované
ultrazvukem, a jak závisí na vstupních parametrech, včetně počáteční teploty,
tlaku a druhu kapaliny. Dá se to nějak spočítat? Mohla by kavitace pomoci v
pokusech o spuštění jaderné fůze? (Tomáš Vodička)
Odpověď: Kavitace (způsobené ultrazvukem v rozsahu 20-100 kHz) se využívá k čištění předmětů. Udává se, že ve velmi nepatrných objemech v okolí bublinek lze tak na kratičkou dobu lokálně dosáhnout teploty až několik tisíc stupňů Celsia a tlaku až několik stovek MPa. S vhodným modelem pro výpočty stavových veličin v takto dynamickém systému jsem se zatím nesetkal, lze však předpokládat, že by šlo o výpočty značně netriviální.
Pro iniciaci termojaderné fůze je potřeba ještě výrazně vyšších teplot (stovky miliónů °C), využití kavitace pro tyto účely se proto jeví jako neperspektivní.
