Odpověď: Ekliptika je domnělá dráha pohybu Slunce po obloze, jak se jeví pozemskému pozorovateli. Lze ji definovat také jako průsečnici roviny dráhy Země kolem Slunce (té se říká rovina ekliptiky) a nebeské sféry.
Slovo ekliptika pochází z latinského ECLIPSIS (zatmění), neboť pouze v těsné blízkosti ekliptiky může nastávat zatmění Slunce nebo Měsíce.
Dotaz: Zajímalo by mě, jak závisi tepelné záření tělesa na barvě tělesa, a materiálu, a
proč u kovů a plamene s teplotou okolo 1500 K je již barva žlutá, zatímco podle
křivky vyzařování absolutně černého tělěsa i u hvězd je až do teploty 3000 K
barva červená, a až 5-6 kK je tato barva žlutá, a jak bych mohl zjistit teplotu
plamene. (Pavel)
Odpověď: Pokud nás zajímá závislost intenzity tepelného záření na tom, jakou barvu má těleso při nízké teplotě (tedy jakou barvu vidíme při pokojové teplotě), pak lze zjednodušeně říct, že čím je těleso tmavší a matnější (tj. čím snáze pohlcuje dopadající světlo), tím více bude také při vysoké teplotě světlo (resp. tepelné záření) vyzařovat. Tato skutečnost je známa jako "Kirchhoffův zákon vyzařování".
Nyní se ještě podívejme na to, jakou barvu rozžhavená tělesa mají (jak se nám jeví). Měření přístroji (zcela v souladu s tzv. Wienovým posunovacímo zákonem) skutečně ukáže, že těleso bude vyzařovat nejvíce v oblasti červeného viditelného světla teprve když jej zahřejeme na několik tisíc kelvinů. Proč tedy vnímáme jako červeně zářící i tělesa chladnější? Protože lidské oko je na různé vlnové délky růžně citlivé a výrazně tak zkresluje výsledek "měření". Jednoduše řečeno těleso při tisíci kelvinech září především v infračervené části spektra a jenom menší část vyzařuje v podobě červeného světla. Naše oko ovšem infračervenou část spektra nevnímá a soustředí se na světlo červené barvy.
Zohledníme-li tuto nedokonalost oka, můžeme pak odhadovat teplotu žhavých těles dle této tabulky:
Dotaz: Co je to inverzní počasí - definice. Děkuji (Rosťa Langer)
Odpověď: Za normálních podmínek teplota vzduchu s rostoucí výškou klesá, tedy čím jsme výše nad zemí, tím je nám větší zima. Občas ale může nastat situace, kdy je tomu obráceně (například v zimě v důsledku silného ochlazování zemského povrchu za bezoblačné noci) - tomuto jevu pak říkáme teplotní inverze. Důsledkem teplotní inverze bývá zhoršení rozptylových podmínek, kouř z komínů a výfukové plyny z automobilů se dostatečně nerozptylují do atmosféry, ale zůstávají nízko při zemi.
Dotaz: Prosím, jak vznikají červánky, co je jejich původem. Kde se bere prach, který je
v "červáncích", co vlastně způsobuje červenou barvu. Děkuji za laický výklad.
Andrea (Andrea)
Odpověď: Červánky jsou optický jev vznikající v důsledku lomu slunečních paprsků v atmosféře a jejich rozptylu na částicích prachu a na molekulách vzduchu. Z viditelného spektra se nejvíce rozptylují modrá a fialová barva (také proto je přes den obloha modrá), oranžová a červená se rozptylují nejméně. V době východu nebo západu slunce prochází červená část slunečního spektra atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra a oblaky nasvícené tímto světlem jsou proto červené.
Na Měsíc obíhající kolem Země působí pouze gravitační a odstředivé síly. Ale Měsíc svou gravitační silou způsobuje slapové jevy. A přílivové vlny již nějakou využitelnou energii mají. Měsíc tedy žádnou energii navíc nepřijímá, ale pouze ji dodává přílivovým vlnám. Nejedná se tedy o perpetum mobile? Kde je v této úvaze chyba?
(Viktor Křivák)
Odpověď:
Nejedná se o perpetuum mobile, energie slapový jevů jde na úkor rotační energie Země. Rotace Země se tedy v kvůli slapovým jevům nepatrně zpomaluje. Důsledkem zpomalování zemské rotace je pak také zvětšování průměrné vzdálenosti Země-Měsíc (asi o 3,82 cm za rok).
