Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 365 dotazů obsahujících »jev«
280) Rádiové vlny
14. 03. 2003
Dotaz: Na jakém principu pracuje rádio a vysílání rádiových vln? (Lukáš Čulák)
Odpověď: Milý Lukáši,
rádiové vlny představují část elektromagnetického spektra. V roce 1888 je objevil Heinrich Hertz.
Druhy rádiových vln:
Dlouhé vlny - vlnová délka je 1 000 - 10 000 metrů. Šíří se v přízemní
vrstvě atmosféry na dálku až několik tisíc kilometrů. Spolehlivé spojení
mohou zajistit jen opravdu dlouhé speciální antény (i stovky metrů) a silné
vysílací stanice (stovky kW).
Střední vlny - vlnová délka je 100-1 000 metrů. Šíří se ohybem v nižších
vrstvách ionosféry (asi 60 - 200 km nad Zemí). Spojení je na střední
vzdálenosti a rovněž si vystačí se slabšími vysílači (desítky kW).
Krátké vlny - vlnová délka je 10-100 metrů. Šíří se tzv. přízemní vlnou
v přímé viditelnosti vysílače a také odrazem v ionosféře. Vysílací
stanice postačí s výkonem desítek watů a lze se dovolat až třeba do
Austrálie.
Velmi krátké vlny - vlnová délka je 1-10 metrů. Jedná se o televizní
pásmo, jež je šířeno v přímé viditelnosti od vysílače nebo také odrazem v
nízkých vrstvách atmosféry. K vysílání (hlavně televizního pásma) jsou
třeba velmi vysoké vysílače se značným výkonem.
Mikrovlny - vlnová délka je pod 1 metr. Šíření probíhá jen v přímé
viditelnosti od vysílače. V tomto pásmu se šíří signál mobilních telefonů.
Rádiové vlny, které se vysílají a
přijímají anténami, je možné modulovat tak, aby nesli informace ve formě
hlasu, dat nebo obrazu.
Další informace najdete v mnoha článcích na webu, stačí do vyhladávače
napsat příslušné heslo a vybrat si z nabízených článků.
Zkuste se také mrknout na skriptum elektroniky:
http://lucy.troja.mff.cuni.cz/~tichy/ ,
v 6. kapitole najdete informace o metodách frekvenční modulace, demodulaci,
principech směšování a o rozhlasovém a televizním příjmu.
Dotaz: Co je to anomálie vody vím, ale nikde jsem nezjistila, které vlastnosti
částic vody nebo které vnitřní síly ji způsobují. (Milada Otradovcová)
Odpověď: Nejde o nějaké nové síly, ale o to, že voda, tedy H2O, má zvláště
příznivou strukturu pro tzv. vodíkové můstky.
Atom vodíku je sice pro chemickou vazbu jednomocný, ale - tak
trochu jako záletník - dokáže vedle toho navázat i vazbu další, zvanou
vodíkový můstek. Taková vazba je o hodně slabší než chemická, ale zase
mnohem silnější než obecná vzájemná přitažlivost molekul (van der
Waalsovy síly, daná tím, že i neutrální molekuly mají víceméně pevná a
těžká kladná jádra a kolem nich záporné obláčky, které se vzájemným
odpuzováním mohou přesunout nesymetricky, tím vytvořit z molekul
elektrické dipóly, a ty už na sebe silově působí). Fluor, prvek sousední
ke kyslíku, to vodíku také "toleruje", ale tam se to projeví tím, že
vedle jednoduchého fluorovodíku HF je velmi stabilní i dimer (HF)2.
Molekuly vody se naproti tomu vodíkovými můstky dynamicky spřádají do
jakýchsi "sítí", a proto je za normálních teplot voda kapalná, proto je
tolik různých struktur ledu apod.
Díky těmto "vnitřním propojením navíc", ne tak pevným, ale přesto
výrazným, má voda anomálií mnoho: "obrácená roztažnost" mezi 0°C a 4°C,
hustota ledu nižší než hustota kapaliny, klesání teploty tání ledu se
zvyšujícím se tlakem, výrazně větší měrné teplo i skupenská tepla tání i
varu než jiných kapalin apod. A především by měla být - podle své
molekulové hmotnosti 18 - za obvyklých podmínek plynem, stejně jako
fluorovodík, dvakrát těžší sulfan apod., a jak už bylo řečeno.
Dotaz: Slyšel jsem o práci jistého pana Podkletnovova, který prý vyrobil zdroj
jakési všepronikající odpudivé síly, kterou nazval gravitační pulzy.
Něčemu takovému se mi vůbec nechce věřit. Nejsem fyzik a proto se vůbec
nevyznám v termínech, uváděných v různých článcích na toto téma.
Víte o tom něco? Může to vůbec být pravda? (Martin Varga)
Odpověď: Milý Martine,
nejsem vševěd, ale neznám žádné pro mne přijatelné vysvětlení jevu
odstínění gravitace, který jsem našel na webu v souvislosti se jménem
Podkletnov. Vlastní článek o experimentech je zde,
http://xxx.lanl.gov/PS_cache/cond-mat/pdf/9701/9701074.pdf ,
najdou se spousty komentářů, např. zde
http://www.inetarena.com/~noetic/pls/gravity.html#podkletnov ,
Článek o pulsech je zde
http://www.arxiv.org/PS_cache/physics/pdf/0108/0108005.pdf ,
Obvyklý postup ve fyzice je takový, že autor, který něco podobného objeví
popíše důkladně, co udělal. Jiní experimentátoři se pokusí jevy zopakovat
a také se někdo snaží jev pochopit a vysvětlit teoreticky. Nezřídka se
stává, že jev, který by třeba byl krajně vzrušující (představte
si, že si místo Ellie Arowayové sedáte do kabinky, okolo které krouží
supravodiče), s časem vyšumí, protože ho nikdo nedokázal reprodukovat a
autor časem přišel na vedlejší vliv, který objevený efekt simuloval.
Když máte dost peněz a času, můžete to zkusit taky. Pro jistotu. Jinak se
podívejte na web, zmínek je tam spoustu. Všímejte si přiton míst.
Všímejte si přípon webových stránek, které o
jevu pojednávají - edu, gov a com odpovídají různým institucím.
Dotaz: Proč není možné z čisté vody vyfouknout bublinu? Odpoveďi uváděné v
literatuře, že je to proto že má na rozdíl od mýdlového roztoku vysoké
povrchové napětí, nerozumím. (Jitka Hanusova)
Odpověď: Milá Jitko, já jsem taky nevěděl, ale řekl jsem si, že bubliny se dělají z
mýdlové vody, a proto jsem do okénka googla napsal slova "surface
tension soap bubbles". Objeví se mraky odkazů, tady je začátek:
http://www.exploratorium.edu/ronh/bubbles/soap.html,
http://www.iit.edu/~smile/ch8709.html .
Počtěte si, je skoro zbytečné něco dodávat. Akorát že Exploratorium
bychom potřebovali v Česku taky.
