2. Millikan v roce 1909 přímou metodou změřil velikost elementárního náboje (e = 1,602 . 10^-19 C). Určil ji porovnáním sil, kterými působí elektrostatické a gravitační pole na malá nabitá tělíska. Mezi desky kondenzátoru byly vstřikovány olejové kapičky a mikroskopem sledován jejich vertikální pohyb v přítomnosti elektrického pole a bez něho. Uspořádání pokusu můžete vidět na obrázku.
3. Franck-Hertzův pokus (1914) - myšlenka jejich pokusu spočívá v tom, že atomy zředěného plynu se ostřelují elektrony s rychlostmi 10⁵ m.s^-1. Při tom dochází k pružným nebo nepružným srážkám s atomy plynu. Z jejich pokusu vyplynulo, že při rychlostech elektronů menších než kritická rychlost dochází k pružným srážkám s atomy plynu. Elektron neodevzdá atomu svoji energii, ale odrazí se od něho (změní se jen směr jeho rychlosti). Pokud elektrony dosáhnou jisté kritické rychlosti (různé pro různé látky), nastane srážka nepružná. Elektron odevzdá svoji energii atomu, který přitom přejde do jiného stacionárního stavu s vyšší energií. Atom tedy buď vůbec nepřijímá energii (pružná srážka), nebo ji přijímá jen v kvantech rovných rozdílu energií dvou stacionárních stavů.Ve svém pokusu ukázali, že pokud energie elektronů nedosáhne jistou kritickou hodnotu, nastávají jen pružné srážky elektronů s atomy plynu. Uspořádání jejich pokus můžete vidět na obrázku.
4. Akcelerace = zrychlení. Mění-li se vektor rychlosti, říkáme, že se těleso pohybuje se zrychlením. Zrychlení jako fyzikální veličinu značíme a, jeho jednotkou je m.s^-2.