Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
12) Nabití akumulátoru výměnou elektrolytu
20. 05. 2008
Dotaz: Dobrý den přeji. Zaujal mně nápad jednoho z přispěvovatelů na diskuzním
fóru o elektromobilech. A to nabíjení el. akumulátoru pouhou výměnou
elektrolytu. Máme dva akumulátory olověné s tekutým elektrolytem. Jeden je
zcela nabitý, druhý naopak vybitý. Otákka zní, zda pouhým přelitím
elektrolytu z nabitého do vybitého akumulátoru dojde k jeho nabití (samozřejmně předtím vyprázdněného)? Domnívám se, že to nepůjde, neboť musí dojít k chemické přeměně i na elektrodách. (Dada211)
Odpověď: Pravda bude někde uprostřed. Dolitím čerstvého elektrolytu k elektrodám vybitého akumulátoru dosáhnete toho, že nějaký (obecně ale už menší) proud (resp. napětí) bude akumulátor přeci jen dodávat. Máte ale pravdu v tom, že chemické reakce (změny) probíhají i na elektrodách - trvale by to tedy provozovat nešlo, protože po čase už by na elektrodách nebylo téměř nic, co by se redukovalo, resp. oxidovalo.
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mě, jestli existuje nějaký odhad počtu atomů ve
vesmíru. Ptám se kvůli tomu, že u hry Go se uvádí počet možných variant
tahů jako 10800, což je prý víc než právě počet atomů ve vesmíru.
Děkuji za odpověď (honza)
Odpověď: Odhad počtu atomů ve vesmíru se bude hodně lišit podle toho, co budeme považovat za vesmír. Většinou bereme tzv. viditelná část vesmíru (kam až můžeme při současném stáří vesmíru při principu konstantní rychlosti světla dohlédnout). Můžeme se pak pokusit odhadnout počet atomů na 1078, někdy se uvádí až 10100. Vzhledem k nejasným a nepřesným předpokladům a značné extrapolaci se takovému rozptylu nelze ani moc divit. V každém případě je vámi udávané číslo počtu variant hry (10800) rozhodně větší. V našem okolí se ale vyskytují i výrazně větší čísla: počet možných stavů paměti v obyčejném notebooku může být klidně 10100000000000.
Dotaz: Můžete mi prosím vás podrobněji vysvětlit co je gravitační čočka a jaký má vliv
na okolní tělesa? Dále mě také zajímá efekt gravitační čočky. Děkuji Kynčlová (Marika Kynčlová)
Odpověď: O jevu tzv. gravitační čočky se hovoří tehdy, pozorujeme-li nějaký zdroj záření (typicky vzdálená galaxie) a mezi námi a zdrojem se nachází velmi hmotné těleso (typycky opět galaxie). Při průletu světla vzdálenějšího zdroje okolo gravitujícího tělesa dochází k ohybu jeho paprsků podobně jako při průchodu světla například skleněnou čočkou - odtud i název.
Jev předpověděl Albert Einstein v roce 1936. Jsou-li oba objekty a pozorovatel dokonale na přímce, vznikne jako obraz vzdáleného zdroje tzv. Einsteinův prstenec, pokud jsou objekty mírně vyosené, vznikne buď oblouk nebo několikanásobný obraz vzdáleného zdoje. Podívejte se na čáry a oblouky například na fotografii kupy galaxií (Abel 2218) pořízené v roce 1995 pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu:
Foto obrázky byly převzaty ze serveru Aldebaran, který lze doporučit i jako zdroj dalších a podrobnějších informací, viz
Dotaz: Dobrý den, před nedávnem udělal naší třídě náš velevážený vyučující
termodynamiky do hodiny vsuvku o částici, která má být rychlejší než světlo. Z
tohoto webu jsem usoudil, že se asi jedná o urychlený foton. Popisoval celou
situaci na myšlenkovém pokusu ve kterém částice o rychlosti světla neměla žádný
časový přírůstek (čas se pro ní z našeho pohledu zastavil). Tuto částici
urychlil na rychlost vyšší než rychlost světla a ona pak "cestovala" do
minulosti. To znamenalo, že částice dorazila do cíle ještě dříve, než vůbec byla
vypuštěna na cestu. Chtěl jsem se tedy zeptat, jestli již byl tento jev nějak
testován a opravdu se lidstvu již podařilo překonat rychlost světla a odeslat
tak foton do minulosti nebo se jedná jen o neuskutečnitelnou teorii a můžeme si
ji sestrojit jen jako myšlenkový pokus. Děkuji za odpověď (Miroslav Kabát)
Odpověď: Světlo (fotony) se nemůže pohybovat jinak, než rychlostí světla, přičemž rychlost světla je dokonale konstantní (tedy myšleno ve vakuu - v látkových prostředích je rychlost světla obecně jiná). Z toho rovnou plyne, že takováto neobvykle rychlá částice by nemohla být foton. Existují spekulace, že by mohla existovat částice - většinou ji říkáme tachyon (z řeckého ταχύς [tachýs] = rychlý) - která by se rychleji než světlo ve vakuu pohybovala. Některé teorie ji připouštějí, některé ne. Z teorie relativity navíc plyne, že není možné pomalou částici urychlit na rychlost světla nebo vyšší, takže tachyon nemůžeme získat urychlením něčeho (pod)světelného, musel by se tedy pohybovat nadsvětelnou rychlostí pořád, po celou dobu své existence).
Existence takové nadsvětelné částice by skutečně znamenala, že bychom se museli důkladně revidovat své představy o plynutí času, s tím spojené rychlosti, kinetické energii a dalších.
Obecně se ale předpokládá, že žádná nadsvětelná částice neexistuje. Dosud nebyla nikdy pozorována a ani nevím o existenci nějakých pozorovaných jevů, které se pomocí tachyonů daly vysvětlit.
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zepatat, jaká část energie vyzářená Sluncem je
pohlcována povrchem Země? Dovedeme celou tuto část technicky využít? Děkuji (Chelsie)
Odpověď: Na povrch Země směřuje méně než jedna miliardtina (1/1000000000) slunečního záření, zbytek je Sluncem vyzářen do ostatních směrů prostoru. Z dopadajícího záření (tedy z oné miliardtiny) je ale nezanedbatelná část (desítky procent) rovnou odražena pryč do vesmíru mraky a povrchem Země, teprve zbytek se nějakým způsobem využije k ohřátí (resp. udržení relativně stabilní teploty) Země.
I z toho, co zbyde (z oné miliardtiny zmenšené o odrazy do vesmíru) však člověk nedokáže v současnosti technicky využit více než několik tisícin procenta.
