Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
26) Voda teče do kopce?
30. 01. 2007
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se poptat jestli je možné, aby voda (potůček) tekla do
kopce. V Řecku je magnetická hora Lifidra (http://www.ck-margaritopoulos.cz/odkaz_lifidra.htm), kde voda teče do kopce. Děkuji
(J.Hladík)
Odpověď: Na vodu skutečně může působit magnetismus, ale voda, jakožto slabé diamagnetikum, není do míst s větší hustotou magnetických siločar (přesněji s větší intenzitou magnetického pole) přitahována, naopak je slabě odpuzována (což mnoho lidí napoprve dost překvapí) . Tento jev však nemůže nějaké tečení do kopce vysvětlit. Totéž magnetické pole by totiž muselo nutně přitahovat železné (feromagnetické) předměty mnohonásobně větší silou, ale především na druhou stranu (tj. do míst s větší magnetickou intenzitou). Pokud by tedy měla voda téct do kopce, byl by autobus, automobil či parní válec obrovskou silou tažen v protisměru, tedy dolu z kopce. To je ale v rozporu s popisem na uvedené webové stránce.
Osobně se proto domnívám se, že jde o nějaký druh klamu (tj. zdá se nám, že je to do kopce, ale ve skutečnosti je to nepatrně z kopce). Jistě by ale bylo zajímavé danou lokalitu důkladně proměřit.
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně následujícího jevu, když mám nějaký hmotný předmět (krychli) a položím jej na stůl, tak zakřiví časoprostor. Ovšem co se stane, když krychli rychle odstraním? Vrátí se zakřivení časoprostoru hned po odstranění
krychle zpět a nebo to nějakou chvíli trvá? Případně jestli by se za určitých
podmínek časoprostor do původní polohy dokonce vůbec nevrátil. Již předem děkuji
za odpověd a zároven se omlouvám za laický dotaz. (Martin)
Odpověď: Máte pravdu v tom, že hmotný předmět zakříví prostoročas (v odborné fyzice se častěji používá výraz prostoročas než časoprostor, myslí se tím obvykle totéž). Pokud bychom těleso z daného místa odstranili nebo jej začali přemísťovat jinam, projeví se to samozřejmě změnou deformace prostoročasu, tato změna však nebude okamžitá, ale bude se všemi směry šířit od místa vzniku její příčiny (tj. od místa, kde ubyla či přibyla hmota a/nebo energie) a to velmi velikou rychlostí - prakticky lze zjednodušeně říct, že se změna deformace bude šířit rychlostí světla.
Dotaz: Jaka je nejnižší teplota ve vesmíru? Pavla (Pavla)
Odpověď: Na tuto otazku se dá odpovědět dvojím způsobem. V laboratořích jsme schopni dosáhnout pomocí speciálních technik (pomocí Boseho-Einsteinovy kondenzace atomů) na úroveň nanokelvinů, tedy prakticky na úroveň absolutní nuly (-273,15°C). Na této teplotě se ale žádný objekt dlouhodobě sám neudrží a dříve či později se ohřeje se od svého okolí. Pokud bychom ale umístili nějaký předmět hluboko do vesmíru, daleko od všech žhavých hvězd, vychladl by postupně "jen" na teplotu okolo 2,7 K, tedy asi -270,45°C a dále by již nechladl. Na tuto teplotu by jej totiž ohřívalo tzv. reliktního záření, záření prostupující celý vesmír, jakýsi pozůstatek Velkého třesku a následného vývoje vesmíru.
Dotaz: Četl jsem něco o akustické impedanci v souvislosti s výbuchy pod vodou. Na
přechodu tlakové vlny mazi látkymi s různou AI (měkká tkáň-kost) se uvolňuje
energie a ta "poškozuje" živočichy ve vodě. V jaké formě je ta energie a jak
vůbec celý děj probíhá? Děkuji (matěj)
Odpověď: To jsou trochu vágní informace s "uvolňováním energie". Především akustické veličiny (jako třeba impedance) jsou míněny pro akustické účely, tedy v lineárním přiblížení, jehož oprávnění je dáno velikostí akustických tlaků (od nějakých 10-5 Pa do 20 Pa, oproti 101 325 Pa obyčetného atmosférického tlaku). Při výbuchu pod vodou určitě jde o hodnoty tlaků podstatně větší než akustické, zaména ví-li se, že při nich dojde k poškození živé tkáně.
Tady bych to vyšetřoval prostě jako odraz vlny na rozhraní dvou prostředí (tkáň-vaz, resp. vaz-kost) a podíval se na to, jaká maximální napětí tam budou u hranice - zda se tedy to od kosti může odtrhnout anebo ne.
Další otázka je, zda tkáň snese bez poškození vůbec průchod vlny s tak ostrým náběhem i amplitudou, jaké jsou při explozi pod vodou.
Dotaz: Chtěl bych vysvětlit podrobněji diletaci času zapříčiněnou odlišnou gravitací,
chápu proč a jak to je, ale má to nějaký vliv na stárnutí nebo jde čistě jen o
čas. Dalo by se toho nějak využít? Například ošidit smrt? Děkuji za odpověď... (Martin Svoboda)
Odpověď: Gravitační dilatace času je jev, kdy v poli se silnějším gravitačním polem (přesněji v místě s vyšším gravitačním potenciálem) je tok času zpomalen oproti okolnímu světu, kde je gravitační potenciál nižší. V praxi to znamená, že pozorovatel vně silného gravitačního pole bude pozorovat zpomalení všech dějů uvnitř oblasti se silným gravitačním polem a naopak pozorovatel uvnitř této oblasti bude pozorovat, že všechny děje vně jsou zrychlené. Ani jeden z pozorovatelů však nebude pozorovat zpomalení či zrychlení vlastního času - ten pro ně bude stálůe stejný a jevy v jejich okolí se budou odehrávat stále stejně rychle. Každý si tedy ve své soustavě užije přibližně stejně, jen ten vzdálenější svět okolo bude z jeho pohledu stárnout různě rychle.
Nějaké rozumné využití mne moc nenapadá. Pomineme-li destrukční účinky mohutné gravitační síly v silném gravitačním poli, které praktické využití v podstatě znemožňují, můžete teoreticky strčit rycheji se kazící potraviny do silného gravitačního pole a když je později vydáte, nebudou ještě tak zkažené. Kdybych si do oblasti silného gravitačního pole vlezl sám, v domnění, že si víc užiju, protože budu pomaleji stárnout, asi bych byl zklamán - bude totiž zpomaleno (z pohledu pozorovatele zvenku) nejenom moje stárnutí, ale také moje prožívání, můj tep, moje myšlení, zažívání... já na sobě ale nic neobvyklého pozorovat nebudu a budu stárnout zcela obvyklou "rychlostí". Možná se jen budu trochu podivovat, že svět vně silného gravitačního pole, v němž se nacházím, stárne rychleji než jsem zvyklý. Jediné, k čemu by se tedy dala gravitační dilatace času využít (kdyby mě nerozdrtily účinky silné gravitační síly), je doprava do budoucnosti - když budu stárnout pomaleji nebo rychleji než okolní svět, posouvám se vlastně v čase vůči tomuto světu. Zde je ale potřeba upozornit, že takto by nebylo možné cestovat do minulosti, vždy pouze a jen do budoucnosti.
