FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«

4) Kosmonaut, astronaut, tchajkonaut25. 01. 2010

Dotaz: Je nějaký rozdíl mezi astronautem a kosmonautem? (Yousef Yaghmour)

Odpověď: Termín kosmonaut se začal používat v Sovětském svazu (rusky космонавт), jako složení řeckých slov κοσμος (kosmos, vesmír) a ναύτης (nautes, námořník), ve stejném významu začali současně ve Spojených státech amerických používat slovo astronaut z řeckého άστρον (astron, hvězda) a ναύτης (nautes, námořník). Někteří autoři slovo kosmonaut používají pouze pro lidi, kteří letěli sovětskými či ruskými kosmickými loděmi, kdežto osoby využívající amerických kosmických prostředků označují slovem astronaut. Když vypustila prvního člověka do kosmu Čína, začalo se v západních médiích objevovat i slovo tchajkonaut, které se však v Číně samotné nepoužívá; Číňané používají výrazu jü-chang-jüan ((宇航员, přepis pinyin yuhangyuan, doslova „účastník kosmického letu“) nebo chang-tchien-jüan (航天员, pinyin hangtianyuan, doslova „člověk, plující nebem“).

Převzato z http://cs.wikipedia.org/wiki/Kosmonaut

(Jakub Jermář)   >>>  

5) LHC a černé díry25. 01. 2010

Dotaz: Dobrý den, pokud by LHC koncem roku sestrojil černou minidírku, bylo by ji možno nějakým způsobem udržet mimo dosah hmoty tak, aby alespoň její hmotnost dále nerostla nebo by na něco podobného nebylo dost času? (A.Zweistein)

Odpověď:
1.) LHC nebude mít výkon dostatečný k vytvoření černé díry, jde tedy o velice hypotetickou záležitost na pomezí vědy a fantazie.

2.) Ikdyby se nám podařilo nějakým zázrakem černou díru vytvořit, šlo by o tak miniaturní díru, že by se okamžitě vypařila (zcela bezpečně dříve, než by se dostala k nějaké další hmotě, kterou by mohla pohltit).

Podívejte se na http://www.osel.cz/index.php?clanek=3703, kde je tato problematika podrobněji rozepsána.

(Jakub Jermář)   >>>  

6) Gravitační manévr21. 12. 2009

Dotaz: V odpovědi z 14. 10. 2009 "3. kosmická rychlost" uvádíte, že "V praxi se pro dosažení 3. kosmické nebo vyšších rychlostí využívá gravitačního praku při průletu kolem planety Jupiter." Jak je to však ve vztahu k zákonu zachování energie? Podle mého selského rozumu by se měla pohybová energie sondy při přibližování k Jupiteru zvětšovat a při oddalování od něj zase úměrně tomu zmenšovat. Pokud by ji neztrácela, potom by se nutně měla měnit energie Jupitera (pravděpodobně pohybová). Nebo snad skutečně existuje nějaký způsob jak působením gravitace sondu urychlit? A jestliže ano, na úkor jaké energie se to děje? (Libor Kořista)

Odpověď: Při tzv. gravitačním praku neboli gravitačním manévru je sonda urychlována na úkor rychlosti urychlující planety. Zákony zachování energie i zachování hybnosti tedy stále platí. Planeta přichází o část své pohybové energie, kterou předá sondě. Vzhledem k obrovskému nepoměru hybností obou těles však je ovlivnění dráhy planety v praxi nepozorovatelné, zatímco ovlivnění sondy může být velmi významné.

Bližší popis gravitačního manévru naleznete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/Gravita%C4%8Dn%C3%AD_man%C3%A9vr

(Jakub Jermář)   >>>  

7) Silná magnetická pole15. 09. 2009

Dotaz: V dětství mě napadla jedna myšlenka a ta se mi vrací do dnes a stále na ni neznám odpověď.Prosím o váš názor či vysvětlení.A to: kdybychom vyrobili takovou cívku s dutým jádrem,které by mělo průměr jen deset milimetrů a délku treba 50mm samotná cívka by byla velmi velká a nám by se podařilo v jejím středu vyvinout magnetickou indukci řekněme třeba 100T.Ale to,jak by vypadala a jestli je možné takovou vyrobit mě nezajímá.zajímalo by mě,jestli tak vysoká hodnota magnetické indukce v tak malém prostoru by byla viditelná okem a co dle vašeho předpokladu by se stalo s hmotou vloženou do jejího středu,napríklad nějaký kov,nebo tř eba i něco organického. Podle mého mínění by došlo k rozpadu pokusné hmoty na částice.(Mohl by se tak likvidovat odpad).těším se na vaši odpověď. (expert)

Odpověď: Cívky s magnetickým polem o magnetické indukci B = 100 T skutečně existují. Není to dokonce ani horní mez dosažitelného pole. Jsou to však pulzní cívky z měděných desek chlazené kapalným dusíkem. Pole se v nich vytváří krátkým impulzem proudu o tisících ampérů vybitím veliké baterie kondenzátorů. Takovou laboratoř je možno uvidět například v Toulouse ve Francii. Impulz pole narůstá po zlomek vteřiny a doznívá něco přes vteřinu. Veškerá měření se musí zaznamenat v této době. Extrémně vysoká pole se dají získat stejným typem cívky, která se navíc v okamžiku proudového impulzu pomocí válcové výbušné nálože smrští na minimální průřez a tím se indukční tok maximálně zkoncentruje a magnetická indukce se znásobí. Samozřejmě se tím jak cívka tak i měřené zařízení zničí a začíná se od začátku. Sám jsem takové zařízení nikdy neviděl, neznám další podrobnosti. Stacionární pole supravodivých solenoidů dnes dosahují až k B = 20 T, pro větší pole se staví hybridní cívky, uvnitř supravodivého solenoidu je ještě chlazená měděná cívka, kterou se přidá pole ještě nad hodnotu, kterou i ty nejlepší supravodiče již nesnesou. Jaké je rekordní pole takovéhoto monstra přesně nevím, bude to alespoň B = 25 T.

Nebyl pozorován žádný jev, o kterém mluvíte. Silový účinek pole je vždy vázán na prostorovou změnu magnetické indukce F = M.dB/dx, M je magnetický moment objektu.. Můžete si sám vyzkoušet, že feromagnetický předmět je do cívky vtahován u jejího okraje, kde pole se vzdálenosti od cívky klesá. Jakmile je předmět uvnitř cívky, kde je pole téměř homogenní, síla na něj už nepůsobí. V polích silného supravodivého solenoidu se dá předvádět levitace slabě magnetických (paramagnetických) objektů, může to být kapka vody nebo i žabička. Naleznete jistě obrázky i animace na internetu. Síly, kterými jsou v hmotě částice drženy pohromadě, nemohou být překonány magnetickým pole. Magnetické pole také člověk nemůže uvidět, ani jinými smysly pocítit. Jediný reálný účinek na lidský organismus má střídavé magnetické pole využívané i k léčení (diatermie) především tepelnými projevy.

(Miloš Rotter)   >>>  

8) Pokrytí Země solárními panely23. 04. 2009

Dotaz: Dobrý den. Chvála Vašim stránkám. Mám dotaz na solární panely. Resp. je síla a svit slunce dopadající na zemi dostatečná natolik, aby se "uživil" vzrůstající počet solárních panelů a nemělo to zároveň vliv na životní prostředí? Přeci tím, že prostřednictvím solárního panelu odeberu část tepelné energie, se ta ztráta musí někde odrazit (bráno samozřejmě ve velmi velkém měřítku). Nebo - kolik solárních panelů, berme třeba plochu země v procentech, je možné pro panely využít? V počátcích průmyslové revoluce, resp. využívání fosilních paliv jsme také neměli představu jak to zde bude za "pár" let vypadat. Děkuji za jakoukoli odpověď. johnns (johnns)

Odpověď: Osobně bych zrovna v tomto problém neviděl. Energie (svit) dopadající na zemský povrch ze Slunce se buď odrazí pryč nebo se nějakým způsobem pohltí a v konečném důsledku přemění na teplo. Pokud část pohlcené energie přeměníme na elektřinu a tou elektřinou budeme něco pohánět, akorát jsme do řetězce vložili další mezikrok - i tou elektřinou si nakonec nějak zatopíme (přímo, formou ztrát, ...). Neříkám, že se instalací solárních panelů mnoho věcí nezmění, ale stejně tak se již v minulosti mnohé změnilo, když jsme pokryli obrovské plochy asfaltem (silnice), střešními krytinami, ale třeba i zoranými poli (což představuje značnou změnu vlastností povrchu oproti původnímu stavu) ... pokryt podobně rozsáhlé plochy solárními články se už třeba jen kvůli jejich ceně ještě dlouho nepodaří.

(Jakub Jermář)   >>>