Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
55) Co je mezi částicemi?
19. 12. 2003
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, co je mezi částicemi. Snažím se to zjistit už
delší dobu a většina rozumných lidí mi zatím řekla, že nic. Mě se ale nezdá, že
by bylo možné mít někde např. 3 cm nicu tj. že by nic mohlo zabírat nějaký
prostor, který předpokládám, že mezi těmi částicemi je. Nevím, nakolik je tahle
otázka rozumná a zodpověditelná, ale předem moc děkuji. (Zuzana Proksová)
Odpověď: To je pěkný dotaz, který vlastně sahá do dávné doby. Začněme od
přístupných situací: Co je v lahvi, když z ní vyčerpáte vzduch? NIC! Tohle
nic je ale relativní - odstranila jste vzduch, tj. molekuly O2, N2,
dalších plynů, snad i smetí, které ve vzduchu létá. Takže tam NIC
viditelného není. Ale přesto se v tomhle nicu šíří signál Vašeho mobilu,
signál nesoucí televizní program, teplo atd. Opravdu se šíří tímhle nicem,
není na to potřeba žádný "éter", žádná látka, která by se vlnila (viz
knihy o speciální teorii relativity, experimenty, které provedli Michelson
a Morley a pak další, viz hledače na webu). Jestliže se ale ničím mohou
šířit elektromagnetické vlny, pak má vlastně nic nějaké vlastnosti. No a
takovéto nic je mezi částicemi, uvnitř atomu, ve vesmíru atd. Tu a tam je
v něm nějaká částice (například v atomu jedno jádro a pár elektronů), ve
většině světa je ale nic. Nic je ale prosycené různými poli (kromě toho
zmíněného elektromagnetického i poli dalších interakcí) a podle představ
kvantové teorie (velmi dobře otestovaných, i když se na první pohled
zdají absurdní) se v nicu mohou na chvíli narodit páry částice-antičástice
a za chvíli zase zmizet, takže nic je plné těchto virtuálních párů. Aby
takhle bohaté nic vypadalo trochu důstojněji, říká se mu vakuum...
Ostatně když člověk občas nedělá nic, neznamená to, že by v jeho
hlavě nemohly kolovat geniální myšlenky a i když zrovna nekolují, tělo
pracuje, aby dotyčný člověk vůbec žil. Takže asi většinou, když řekneme,
že někde nic není nebo nikdo nic nedělá, jenom říkáme, že si neuvědujeme,
o čem bychom mohli mluvit nebo obsah nicu ignorujeme.
56) Rozdíl v délce letu letadla ze západu na východ a naopak
03. 12. 2003
Dotaz: Jak je možné, že letadlo letící z východu na západ překonává vzdlálenost o
nějaký čas déle při stejné rychlosti i vzdálenosti? Otáčením Země to není, ta
se otáčí od východu k západu a mám za to, že letadla letí ve větší výšce, než
by na ně mohly působit nějaké větry nebo jiné povětrnostní vlivy. (david)
Odpověď: Je to skutečně způsobeno převládajícími větry. Pokud bychom pro
zjednodušení předpokládali, že všude vane stejnou rychlostí západní vítr
(tj. směrem na východ), je třeba ke 20% rozdílu doby letu v různých
směrech (což je typická hodnota tohoto rozdílu) potřeba, aby rychlost
větru odpovídala 10% rychlosti letadla. Pro letadlo letící rychlostí 900
km/h to je 90 km/h a to není nijak neobvyklá rychlost větru ve výškách, ve
kterých letadlo létá.
Dotaz: Rád bych se dozvěděl správnou odpověď na následující otázku. Jakou sílu
vynakládam, když pomocí kladky zvedám nějaký předmět a jakou sílu vynakládám,
když pomocí kladky zvedám sám sebe? Děkuji! (Petr)
Odpověď: Pokud máte na mysli jednoduchou kladku, tak při zvedání tělesa si fyzikální
práci neulehčíte. Zvedáte celou tíhu tělesa, výhoda je jen ve směru, kterým
působíte - člověku se přece jen snáze tahá za provaz, než když má s kbelíkem
malty vyběhnout do třetího patra.
Stejné je to, pokud byste chtěl vytáhnout sám sebe.
Mohl byste se přivázat na jeden konec lana a tahat za ten volný (pokud to
budete zkoušet,
nepřivazujte se za nohy - mohl byste skončit v nemocnici s rozbitou hlavou).
Ale nebude to vůbec jednoduché - budete muset po laně vlastně šplhat,
tedy zvedat sám sebe. Ovšem mohlo by se to hodit například v extrémní situaci,
když spadnete do ledovcové trhliny, váš partner je sice technicky schopný,
ale ne moc silný. Trivální varianta, že vylezete po laně sám, je docela
nešikovná. Když vám ale partner nahoře naaranžuje kladku třeba na druhé lano,
tak sám sebe vytáhnete asi nejsnadněji a nejrychleji...
Pokud byste použil kladku volnou, případně kladkostroj, tak už si fyzickou
práci ušetříte. Fyzikálně je ovšem vykonaná práce stále stejně velká.
Taháte sice delší kus lana, ale díky tomu můžete působit menší silou.
U každé kladky je také důležité,
aby měla dostatečně velké tření. Prokluzování provazu by v tomto případě bylo
hodně nežádoucí.
Dotaz: Můžete mi, prosím, objasnit fyzikální příčinu blednutí barev na
slunci? Proč barevné obrázky časem získávají namodralou barvu? (Martin)
Odpověď: To je spíš otázka pro chemiky (odmyslíme-li si invektivu fyziků vůči
chemikům, že celá chemie je jen speciální částí fyziky okrajových
elektronů). Barva látky je dána hlavně její strukturou v rozměrech
přiměřených vlnovým délkám viditelného světla, a ta je určována chemickým
složením, anebo je dána strukturami rezonujícími na odpovídajících
frekvencích. Barva se tedy mění, mění-li se struktura (např. rumělka HgS z
rudé na černou modifikaci) anebo chemické složení vnějším vlivem (např.
běloba olověná PbCO3 pod vlivem sirovodíku na černý PbS) anebo konečně -
zvláště u jásavých organických barviv - nějakým tím štěpením, oxidací či
jinou adicí na struktury vytvářející barvu látky (např. u diazobarviv).
Není pak celkem divu, že uměle zkonstruované jasné barvy jsou citlivé na
prudké světlo, které může buď samo svou intenzitou látku chemicky poškodit,
anebo může aktivovat či štěpit všudypřítomnou vodu na radikály, které se
pak na násobné vazby ochotně napojí a poničí tím předchozí úsilí chemiků -
syntetizátorů. Na druhou stranu jsou však i organická barviva překvapivě
stálá vůči teplotě i chemickým vlivům, např. indigo, které lze dokonce i
přesublimovat (dávalo se do modrých dýmovnic).
Dotaz: Zajímalo by mě, na jakém principu pracuje taková skleněná koule, ve které je
nějaký zařič). Po dotknutí na sklo se objeví ze zářiče paprsek elektrické
energie fialové barvy. (Martin)
Odpověď: To asi spíš míníte kouli se zředěným plynem (snad to jde i s He nebo Ar při
atmosférickém tlaku), v jejímž středu je elektroda napájena
vysokofrekvenčním napětím (např. z Teslova transformátoru). Když na kouli
nesaháte, teče náboj ze střední elektrody na povrch koule prostřednictvím
výbojů v plynu náhodně, když ruku přiblížíte, nabídnete mu lepší vodič a
výboje jdou směrem k ruce. Kdybyste si ji chtěl například koupit, pak zde
máte jeden z inzerátů http://www.generationstore.com/noname2.html , tady
zase návody na hraní si
http://van.hep.uiuc.edu/van/demos/Plasma%20Ball/Plasma%20Ball.htm.
Na webu se najdou i návody, klíčové slovo je "plasma ball" ...
