Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
62) Anihilace
29. 05. 2003
Dotaz: Při anihilaci se uvolňuje obrovské množství
energie, mě by zajímalo v jaké formě. Je to nějaká forma elektromagetického
záření či proud nějakých částic, popřípadě jakých. (Petr Hanuška)
Odpověď: Při anihilaci se uvolňuje energie v podobě různých částic, v
nejjednodušším případě například dva fotony (tedy kvanta
elektromagnetického záření), mohou se narodit ale i spousty dalších částic
(záleží především na energii, která je k dispozici). Například v americké
laboratoři FNAL se srážejí protony s antiprotony při energiích 1+1 TeV a
narodí se dost nových částic, viz.:
http://www.fnal.gov/pub/now/live_events/index.html .
Dotaz: Docela by mě zajímalo, jak je možné, že vlákno žárovky svítí,
roztavené železo vyzařuje světlo (ale kapalný kov při nižší teplotě ne) atd.
i v naprosté tmě. Kde se tedy "berou" fotony v takových situacích? (Libor Tinka)
Odpověď: Již docela dávná pozorování ukázala, že všechna tělesa (včetně např.
roztaveného kovu) v závislosti na své TEPLOTĚ vyzařují v širokém oboru
vlnových délek, při nižších teplotách spíše na dlouhých vlnových délkách
(naše tělo svítí v infračerveném oboru a proto je pomocí vhodné
technologie - např. termovize - viditelné),
při vyšších teplotách se intenzita zvětšuje a posunuje ke kratším vlnovým
délkám (vlákno žárovky, Slunce). Drobnou komplikaci popisu znamená kvalita
a barva povrchu (černá tělesa lépe pohlcují a stejně tak lépe vyzařují),
proto si fyzici vymysleli dokonalou abstrakci -"absolutně černé těleso".
To je popsáno v mnoha knihách i na webových stránkách (hledejte pojem
v uvozovkách), atomy zahřátého tělesa jsou naexcitované a tu a tam vyšlou
nějaký foton. Nemusí být zahřáté moc, pak ale vysílají hodně málo
energetické fotony, které sice neuvidíte, ale které se dají změřit.
Příkladem takových hodně hubených fotonů jsou fotony reliktního záření,
které odpovídá teplotě jen asi 2,7 K.
Dotaz: 1. Zajímalo by mě, jaký je rozdíl mezi částicí pí0 a částicí éta. Je možné
říct, že pí0 je složeno z kvarků u a anti-u, a éta je složeno z kvarků d a
anti-d? 2. Existuje nějaký veřejně přístupný fyzikální server, kde by bylo
uvedeno, z jakých kvarků se jednotlivé mezony a baryony skládají? (Pavel Bednář)
Odpověď: Mezony pi0 a eta jsou OBA 'namíchány' z kvarků u a anti-u, d a anti-d,
a eta dokonce i z s a anti-s, ale každý JINÝM ZPŮSOBEM. Pouhý kvarkový obsah
totiž plně nevystihuje danou částici, takže to není tak jednoduché, jak
jste si možná představoval. Namíchání vypadá přibližně takhle:
Pi0 = u anti-u - (d anti-d)
Eta = kombinace (u anti-u) + (d anti-d) + (s anti-s)
a
(u anti-u) + (d anti-d) -2(s anti-s)
Tvar namíchání hlouběji souvisí s jistou symetrií, která se za vším
skrývá. Jde tak o odlišné fyzikální stavy, což se projevuje jako odlišné
částice (různé hmotnosti).
Dalším rozdílem je, že pion se vyskytuje ve třech různých nábojových variantách
(pi+, pi0, pi-), kdežto eta pouze v jedné neutrální.
Dotaz: Lze pomocí jednoduchého digitálního multimetru zjistit aktuální
kapacitu nabíjecí baterie s maximální kapacitou 1850 mAh (AA 1,2 V NiMH)?
Jak lze zjistit aktuální stav baterií? Pro uvedenou 1850 mAh jsou
ukazovány hodnoty 1,34 V a 5,50 A. Nějaký vzorec související s kapacitou? (David)
Odpověď: Jde vám o to, zintegrovat proud, který do zvolené zátěže akumulátor dává,
přes čas. Takže k jednoduchému multimetru musíte dodat sebe a hodnoty
proudu v nějakých rozumných intervalech poznamenávat, dokud nějaký proud
teče (nebo než napětí klesne například pod 1 V). Potom spočítáte kapacitu
jako například nejtriviálnějším možným způsobem, že posčítáte příspěvky
(interval).(proud) nebo podle libosti rafinovaněji. Výsledek bude určitě
záviset na tom, jakou zátěž zvolíte (budete-li z akumulátoru ždímat velký proud
nebo jen malý), bude záviset i na režimu vybíjení (např. necháte-li akumulátor
trochu odpočinout).
Máte-li chytřejší multimetr, který lze připojit k počítači, je to
snazší neboť si nemusíte poznamenávat čísla. Jste-li bastlir, udělejte si
obvůdek, který bude akumulátor zatěžovat konstantním proudem a pak už stačí jen
změřit čas.
Jste-li více pragmaticky založený, tak si uvědomte, že napětí NiCd i
NiMh zprvu rychle poklesne, pak delší dobu klesá jen velmi pomalu a pak
začne nezadržitelně padat. Takže strčte baterky do spotřebiče, pro který
je chcete používat, používejte způsobem, který potřebujete, a párkrát
změřte, jaký berou proud. Až se baterky vybijí, vynásobte efektivní čas,
kdy jste je využíval, hodnotou proudu zprostředka akce a máte kapacitu.
Když se hodně liší od udané, pak se možná způsobem použití hodně lišíte od
představ výrobce nebo jste si koupil šmejd. Při případné reklamaci mějte
první aspekt na paměti.
Dotaz: Chtěl bych vědět, jak závisí viskozita kapaliny na teplotě.
Existuje na to nějaký vzorec? Pokud ano, chtěl bych znát jeho odvození. (Vladimír Sommer)
Odpověď: Dynamická i statická viskozita závisejí na teplotě, a to různě (protože i
hustota kapaliny, která se v definici viskozit projeví, se s teplotou
mění). Obecně vzato s rostoucí teplotou viskozita klesá, ovšem obecný
vzorec by asi byl málo platný, protože teplotní závislosti fyzikálních
vlastností se u konkrétních kapalin mění případ od případu mění různě.
Zejména u kapalin s dlouhými molekulami se statistika a geometrie uplatní
podstatně víc, než v případě molekul spíše kulových. A voda, výjimka snad
ve všem všudy, má molekuly zdánlivě krajně jednoduché! Nezapomeňte ani na
to, že některé molekuly se mohou při vyšších teplotách vratně i nevratně
měnit (např. rozpad dimerů).
Odvození je vždy vázáno na více či méně vhodný model kapaliny, na
síly působící mezi jejími molekulami a na "statistické zpracování" těchto
mezimolekulárních sil.
Pro praxi je ovšem nejjednodušší experimentálně změřit viskozitu
kapaliny při různých teplotách a standardními prostředky "nafitovat" na
zjištěnou závislost vhodnou jednoduchou křivku; její výběr (případně
inspirovaný modelem) pak určuje "složitost" a přesnost aproximace.
