Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
64) Mezony pi0 a eta
10. 05. 2003
Dotaz: 1. Zajímalo by mě, jaký je rozdíl mezi částicí pí0 a částicí éta. Je možné
říct, že pí0 je složeno z kvarků u a anti-u, a éta je složeno z kvarků d a
anti-d? 2. Existuje nějaký veřejně přístupný fyzikální server, kde by bylo
uvedeno, z jakých kvarků se jednotlivé mezony a baryony skládají? (Pavel Bednář)
Odpověď: Mezony pi0 a eta jsou OBA 'namíchány' z kvarků u a anti-u, d a anti-d,
a eta dokonce i z s a anti-s, ale každý JINÝM ZPŮSOBEM. Pouhý kvarkový obsah
totiž plně nevystihuje danou částici, takže to není tak jednoduché, jak
jste si možná představoval. Namíchání vypadá přibližně takhle:
Pi0 = u anti-u - (d anti-d)
Eta = kombinace (u anti-u) + (d anti-d) + (s anti-s)
a
(u anti-u) + (d anti-d) -2(s anti-s)
Tvar namíchání hlouběji souvisí s jistou symetrií, která se za vším
skrývá. Jde tak o odlišné fyzikální stavy, což se projevuje jako odlišné
částice (různé hmotnosti).
Dalším rozdílem je, že pion se vyskytuje ve třech různých nábojových variantách
(pi+, pi0, pi-), kdežto eta pouze v jedné neutrální.
Dotaz: Lze pomocí jednoduchého digitálního multimetru zjistit aktuální
kapacitu nabíjecí baterie s maximální kapacitou 1850 mAh (AA 1,2 V NiMH)?
Jak lze zjistit aktuální stav baterií? Pro uvedenou 1850 mAh jsou
ukazovány hodnoty 1,34 V a 5,50 A. Nějaký vzorec související s kapacitou? (David)
Odpověď: Jde vám o to, zintegrovat proud, který do zvolené zátěže akumulátor dává,
přes čas. Takže k jednoduchému multimetru musíte dodat sebe a hodnoty
proudu v nějakých rozumných intervalech poznamenávat, dokud nějaký proud
teče (nebo než napětí klesne například pod 1 V). Potom spočítáte kapacitu
jako například nejtriviálnějším možným způsobem, že posčítáte příspěvky
(interval).(proud) nebo podle libosti rafinovaněji. Výsledek bude určitě
záviset na tom, jakou zátěž zvolíte (budete-li z akumulátoru ždímat velký proud
nebo jen malý), bude záviset i na režimu vybíjení (např. necháte-li akumulátor
trochu odpočinout).
Máte-li chytřejší multimetr, který lze připojit k počítači, je to
snazší neboť si nemusíte poznamenávat čísla. Jste-li bastlir, udělejte si
obvůdek, který bude akumulátor zatěžovat konstantním proudem a pak už stačí jen
změřit čas.
Jste-li více pragmaticky založený, tak si uvědomte, že napětí NiCd i
NiMh zprvu rychle poklesne, pak delší dobu klesá jen velmi pomalu a pak
začne nezadržitelně padat. Takže strčte baterky do spotřebiče, pro který
je chcete používat, používejte způsobem, který potřebujete, a párkrát
změřte, jaký berou proud. Až se baterky vybijí, vynásobte efektivní čas,
kdy jste je využíval, hodnotou proudu zprostředka akce a máte kapacitu.
Když se hodně liší od udané, pak se možná způsobem použití hodně lišíte od
představ výrobce nebo jste si koupil šmejd. Při případné reklamaci mějte
první aspekt na paměti.
Dotaz: Chtěl bych vědět, jak závisí viskozita kapaliny na teplotě.
Existuje na to nějaký vzorec? Pokud ano, chtěl bych znát jeho odvození. (Vladimír Sommer)
Odpověď: Dynamická i statická viskozita závisejí na teplotě, a to různě (protože i
hustota kapaliny, která se v definici viskozit projeví, se s teplotou
mění). Obecně vzato s rostoucí teplotou viskozita klesá, ovšem obecný
vzorec by asi byl málo platný, protože teplotní závislosti fyzikálních
vlastností se u konkrétních kapalin mění případ od případu mění různě.
Zejména u kapalin s dlouhými molekulami se statistika a geometrie uplatní
podstatně víc, než v případě molekul spíše kulových. A voda, výjimka snad
ve všem všudy, má molekuly zdánlivě krajně jednoduché! Nezapomeňte ani na
to, že některé molekuly se mohou při vyšších teplotách vratně i nevratně
měnit (např. rozpad dimerů).
Odvození je vždy vázáno na více či méně vhodný model kapaliny, na
síly působící mezi jejími molekulami a na "statistické zpracování" těchto
mezimolekulárních sil.
Pro praxi je ovšem nejjednodušší experimentálně změřit viskozitu
kapaliny při různých teplotách a standardními prostředky "nafitovat" na
zjištěnou závislost vhodnou jednoduchou křivku; její výběr (případně
inspirovaný modelem) pak určuje "složitost" a přesnost aproximace.
Dotaz: To že jedna částice dokáže jakoby procházet dvěma štěrbinami a pak
interferovat sama se sebou je v učebnicích poměrně široce popisovaný
jev včetně ukázek výsledků konkrétních pokusů. Omlouvám se však za svou
lenost, že se touto cestou táži na nějaký odkaz na pokus, kdy se např.
zjišťovalo, že dostatečně slabé světlo ze dvou sesynchonizovaných
laserů neinterferuje, tedy jinak, že míra interference záleží na
intenzitě a jaká je tato závislost. (Jan Dostál)
Odpověď: Tady je záludné, co myslíte sesynchronizovanými lasery (při frekvenci
řádově 1015 Hz...) Difrakční obrazce na štěrbinách byly spolehlivě
získány
světlem natolik ztlumeným, že jeho jednotlivé fotony byly od sebe vzdáleny
desítky metrů. Tyto pokusy mj. přesvědčivě vyvrátily snahu interpretovat
interferenční obrazce jako "kolektivní záležitost". Zde nebylo vůbec
podstatné, zda ony fotony byly z jednoho či více zdrojů.
Ovšem pro seriózní uvažování (nikoli pro povídání o zajímavostech
ze světa nad kávičkou) je potřeba vzít tužku a papír a počítat; a pak
navrhnout a provést pokus, který by byl počítaným problémem popsán a řešen.
To, že interferenční obrazce stejného typu (lišící se ovšem délkou vlny)
dostáváme pro světlo (fotony), elektrony i dokonce pro molekulové svazky,
zřejmě svědčí o vlnové podstatě i toho, co by v klasickém pojetí měla být
částice.
Dotaz: Stále mi vrtá hlavou, co je to vlastně oheň; jak by se dal fyzikálně
definovat? Je to něco jako forma plazmy? (Petr)
Odpověď: Ono je to v životě vždycky tak, že "běžné pojmy" jsou pěkně složité na
definování - a člověk si pak i říká, k čemu by taková definice byla,
abychom nesklouzli do nějakých formálních klasifikací namísto obsahu. Asi
máš na mysli plamen - to je přece jen užší, konkrétnější pojem. Je to
"obláček" plynu, na povrchu obláčku tak žhavého, že už zřetelně září, a je
na povrchu tvořen plynem už částečně ionizovaným, tedy plazmou (značně
nízkoteplotní). Energii ke vzniku a k záření mu dodává chemická reakce v
něm probíhající, tedy hoření u povrchu, v oblastech, kde je hořlavý
materiál už difuzí smíchán s okolním vzduchem v koncentraci dostatečné pro
zahájení a udržení chemické reakce. Že plamen je věc značně pomíjivá - to
je zřejmé už z toho, jak poskakuje, mihotá se, třepoce a já nevím, co ještě.
To, co svými pomalými smysly vnímáme, je zrakový vjem podpořený
setrvačností oka; mikrofotografie plamene jsou zajímavé a "nepodobné" tomu,
co známe.
