Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 117 dotazů obsahujících »nějaký«
82) Rozložení vlnění podle vln. délek
17. 12. 2002
Dotaz: Potřeboval bych najít nějaký přehled rozložení vlnění podle vlnových délek
od zvuku až po laser. Kde bych něco našel? (Tomas Hribal)
Odpověď: Žádné spojité rozložení i se zvukem nikde nenajdete, protože zvuk není
elektromagnetické vlnění, ale vlnění částic vzduchu.
druh záření vlnová délka
technické střídavé proudy 18000 km - 3000 km
střídavé proudy při telefonování 3000 km - 30 km
rádiové vlny 30 km - 0,03 mm
dlouhé vlny 2000 m - 1000 m
střední vlny 600 m - 150 m
krátké vlny 50 m - 15 m
velmi krátké vlny 15 m - 1 m
mikrovlny 1 m - 0,03 mm
optické záření 0,3 mm - 10 nm
infračervené záření 0,3 mm - 790 nm
viditelné záření 790 nm - 390 nm
ultrafialové záření 400 nm - 10 nm
rentgenové záření 10 nm - 1 pm
záření gama menší než 300 pm
Naše ucho vnímá zvuky v rozmezí: 16 16000 Hz
je-li f < 16 Hz jde o infrazvuk, f > 16000 Hz ultrazvuk
Dotaz: Zajímalo by mě, kam se zakřivuje časoprostor. Při vysvětlování gravitace podle Einsteina se používá na znázornění dvojrozměrná deska (zastupující časoprostor), která se zakřivuje do třetího prostoru (působením velmi hmotného tělesa). Pokud deska zastupuje čtyřrozměrný časoprostor, kam se tedy ten časoprostor zakřivuje?
(Miroslav Drozden)
Odpověď: Nikam, on sám je křivý. Problém je jenom v tom, že každý autor se snaží věci nějak vysvětlit, používá různých analogii a tím riskuje, že bude špatně pochopen. Jak poznáte, že je prostor plochý nebo zakřivený? Tak třeba na povrchu Země. Ten přece vypadá docela rovný. Na rovném povrchu když půjdu rovně za nosem (to třeba udělám tak, že budu píchat tyče jako horská služba na horách a budu dbát na to, aby byly pěkně v zákrytu, tak budu pořád poznávat nové kraje a půjdu pořád dál až do smrti. Tak se na cestě musím na chvíli zastavit, udělat potomky a pak jít s nimi, aby v mé cestě pokračovali, i když já už někde skončím. A tak to může jít libovolně dlouho, nanejvýš je potřeba přesednout na saně nebo do lodi a dořešit, jak jet rovně. Když ale na Zemi půjdete, pojedete nebo poletíte rovnou za nosem, dorazíte časem na stejné místo (při 20 km za den, což se dá vydržet dlouho, za nejvýš šest let, takže byste si to jistě pamatoval, poletíte-li, pak podstatně rychleji). Jak to, že jste přišel na stejné místo, když jste šel po rovině (maximálně jste tu a tam přelezl nějaký kopec nebo se plavil po moři??? Asi je to tím, že rovina, na které jste se pohyboval, není běžná plochá rovina, ale je rovina zkřivená, ale tak málo, že to při běžném pohledu nepoznáte. Abyste k tomuto došel a správně interpretoval, potřebujete mít hodně odvážnou mysl. Když technické možnosti lidstva pokročily tak, že se na Zemi dokázalo podívat z vesmíru, byla už křivost oné roviny očividná. Křivost třírozměrného prostoru, ve kterém žijeme, můžeme taky studovat a měřit (například letět pořád rovně a starat se, kam doletíme, nebo se dívat na to, jak letí paprsek světla), jen nedokážeme vstoupit do další dimenze, abychom to opět hned viděli (dokážeme to samozřejmě v našich teoriích). Ale opět potřebujeme odvážnou mysl a dost snažení, abychom to trochu dokázali pochopit.
Dotaz: Jak se užitím klasické fyziky vysvětluje fotoelektrický jev? Vysvětlení musí obsahovat pojmy kmity elektronu a rezonance. (Blanka Jonášová)
Odpověď: Podle klasické fyziky mj. nelze vysvětlit, že existují stabilní pevné látky. Můžeme to ale brát jako fakt z pozorování, jaksi "navíc". V kovu je elektron volný (vodivostní elektron), ale na to, aby se "vysvobodil" z kovu ven, do vakua, musíme mu dodat energii - výstupní práci. To lze učinit třeba právě světlem. Např. se může hromadit energie světelné vlny tak dloouho, až už stačí nějaký ten elektron "osvobodit". Ovšem klasická fyzika nedokázala vysvětlit jevy typické pro korpuskulární povahu interakce světla s látkou (prahová frekvence, výstupní energie elektronu závisející na frekvenci a nikoli intenzitě světla atp.). Ale asi nemá příliš smysl rozebírat klasické modely, když kvantový je celkem jednoduchý a dobře známý.
Dotaz: Měl bych dva dotazy z jaderné fyziky:
Proč není možná přímá syntéza 2 D2 na jádro He4.
Je nějaký problém se zachováním (např. spinu), nebo tolik
vazebné energie by nově vzniklé jádro prostě neuneslo ? 2.
Proč je Be8
tak neuvěřitelně nestabilní, vždyť se jedná o lehké jádro typu
n x alfa, jako C12,
O16,
... Ca40,
která slují stabilitou, vysokou vazební energií a tudíž i
značným výskytem. Berylium je vůbec výjimečný kousek, ale
štěpení (rozpad na 2 alfa se dá formálně považovat za štěpení,
i když jde vlastně o rozpad alfa) s poločasem řádu nanosekund,
to je trochu překvapivé. (Roman Nechvátal)
Odpověď: a)
Účinný průřez sloučení dvou D2 na He4 je při "normálních" energiích malý
díky coulombické bariéře. Aby došlo ke sloučení, je třeba
napřed dodat energii. Sama reakce D2+ D2
---> He4 + gamma je značně
exoenergetická, ale na její rozběhnutí potřebujete překonat
coulmbickou bariéru mezi oběma D2. Proto tato reakce probíhá na
Slunci při velkých teplotách a proto se pokoušejí
termojadernou fúzi udělat při počátečním dodání energie z
laseru nebo jinak. b) Stabilnost či nestabilnost jader
není dána tím, jestli je dané jádro násobkem alfa částice, ale
je dáno zaplňováním slupek středního jaderného pole.
Nejstabilnější jádra mají počet částic daný magickými čísly
(2,8,20,...), které odpovídají zaplnění jednotlivých slupek
středního pole. Be8 nepatří
mezi dvakrát magická jádra (4 není magické číslo). Je dokonce
dost daleko od linie stability, a proto není stabilní. Samotná
magická čísla souvisí s charakterem jaderných sil mezi
nukleony, které spolu s Pauliho principem dávají střední
jaderný potenciál, ve kterém se nacházejí všechny nukleony v
jádře.
Dotaz: Dobrý den chtěl bych se zeptat na jeden problém týkající se určení polohy elektronu v prostoru.
Totiž když se snažíme polohu elektronu určit tak, že na něj vystřelíme foton o určité vlnové délce, zjistíme jeho polohu jen přibližně.
Čím bude mít foton delší vlnovou délku, tím méně ovlivní rychlost elektronu, ale tím hůře zjistíme polohu elektronu. Problém je ale v tom, že nechápu to, že čím bude mít foton kratší vlnovou délku, tím přesněji určíme polohu elektronu. Sice kratší vnová délka fotonu ovlivní rychost elektronu dost hodně, ale nechápu jedinou věc, proč je samotná poloha elektronu určena přesněji, když vlnová délka fotonu je kratší.
díky (Robin Muller)
Odpověď: Já se přiznám, že nevím, jak prakticky jedním fotonem změřit polohu elektronů a předpokládám, že autor řádek, které jste měl na mysli, to myslel značně symbolicky. Když chcete studovat strukturu malých objektů nějakým elektromagnetickým vlněním, pak rozlišovací schopnost souvisí s vlnovou délkou - je-li vlnová délka větší než struktura, neuvidíte ji. Proto na malé objekty potřebujete adekvátně krátké vlnové délky, obrazně i na určení polohy elektronů. Tato "optická" zkušenost se také najde v kvantové teorii, kde může být například zformulována v podobě relaci neurčitosti.
