FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 5 dotazů obsahujících »plynném«

1) Co je to kouř?12. 10. 2009

Dotaz: Co je to kouř? Co je to vidět při nedokonalém spalovaní dřeva na ohništi (bez plamene) a jak je možné, že "to" zmizí při lepším spalovaní (s plamenem). Poddotaz: jsou některé běžné plyny viditelné, nebo se jedná vždy o aerosol (pevná či kapalná látka rozptýlená v plynu)? (Ludvík Trnka)

Odpověď: Kouř jsou pevné částečky rozptýlené v plynu, takže při nedokonalém spalování při táboráčku jde o saze, popel a další pevné zbytky unášené vznikajícími plyny. Při vyšší teplotě a lepším přístupu kyslíku se řada nespálených zbytků zoxiduje až na plyny a nepřispívá tedy ke vzniku kouře. Další možností vzniku kouře je reakce dvou plynů, při které vzniká pevná látka - například setkají-li se (neviditelné) páry chlorovodíku a amoniaku, reagují za vzniku pevného chloridu amonného, což se projeví jako vznik bílého kouře. Video této reakce je například na serveru YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=pSarGx8Uank&feature=related V baňce vzniká reakcí chloridu se silnou kyselinou plynný chlorovodík, ten je postanní trubičkou odváděn nad kádinku s roztokem amoniaku, z níž se uvolňuje plynný amoniak. Jakmile se oba plyny u ústí kádinky setkají, vzniká bílý kouř, tedy mikroskopické částečky pevného chloridu amonného rozptýlené ve vzduchu.

Některé plyny jsou barevné a můžeme je vidět (při dostatečné koncentraci). Běžným příkladem je červenohnědý oxid dusičitý, vznikající při některých reakcích z kyseliny dusičné. Skutečně se může jevit jako "hnědý kouř", ale narozdíl od pravého kouře neobsahuje žádné pevné částečky, které by se např. mohly usazovat na filtru. Podobně zbarvený je i brom v plynném skupenství, chlor je při vyšší koncentraci pozorovatelný jako žlutozelený.

(Hanka Böhmová)   >>>  

2) Vypařování oleje31. 03. 2008

Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mě, jak je to s vypařováním oleje. Děkuji (hana vyroubalová)

Odpověď: S vypařováním oleje je to tak, že k němu dochází - stejně jako u všech ostatních kapalin. Díky velikosti molekul oleje (jde-li nám o stolní olej, jedna jeho molekula je zhruba 50x těžší než molekula vody) dochází k přechodu do plynného skupenství poměrně obtížně, což se odráží na nízké hodnotě fyzikální veličiny zvané tenze par či tlak sytých par nad hladinou kapaliny při dané teplotě. Různá ochota k vypařování u různých kapalin se projeví různým počtem molekul v plynném skupenství nad hladinou kapaliny, a čím více molekul, tím větší tlak.

Vyjádřeno číselně: slunečnicový olej má při pokojové teplotě tenzi par pod 100 Pa, což je 25x méně než voda. Vyjádřeno zkušenostně: pokud olej dokážete ucítit, je to jasný důkaz jeho vypařování, tj. putování jeho molekul v plynném skupenství na Vaši nosní sliznici. Že kapalinu necítíte, to však ještě nic neznamená - příčina může být také v chybějících čichových receptorech, například pro všudypřítomnou vodu, dusík či kyslík jsou receptory skutečně zbytečné.

(Hanka Böhmová)   >>>  

3) Nafta v plynném stavu17. 05. 2007

Dotaz: Dobrý den, může být nafta (vzhledem k velikosti molekul) v plynném skupenství? (Petr)

Odpověď: V plynném skupenství může být teoreticky, za vhodných podmínek, každá chemická látka, bez ohledu na velikost molekul - ta pouze ovlivňuje teplotu varu látky. I nafta, jako směs pevných a kapalných organických látek, může být teoreticky za dostatečně vysoké teploty v plynném skupenství. Problém je ovšem v teplotní nestálosti mnoha organických sloučenin - často se stává, že příslušnou látku nelze převést do plynného skupenství, protože se ještě před dosažením teploty varu rozloží. Pokud opravdu potřebujeme plynné skupenství (například při frakční destilaci ropy), pomáháme si závislostí teploty varu na tlaku. Snížením tlaku můžeme snížit teplotu varu až do oblasti, kde už tepelný rozklad nehrozí.

Pokud vás zajímá spíše vypařování z volného povrchu kapaliny za normální teploty, samozřejmě každá kapalina má svou tenzi par (tj. jakoby koncentraci molekul v plynném skupenství nad povrchem), ať už jakkoli nízkou, a stejně tak i nafta, resp. (protože jde o směs) každá její složka. Jednoduchým důkazem toho, že se nafta z povrchu vypařuje, je její zápach (kdyby se vám nemohla dostat na nosní sliznici, necítil byste ji). V porovnání s kratšími uhlovodíky (menší molekuly) je tenze par nafty relativně nízká:
  • motorová nafta méně než 100 Pa (podobně jako slunečnicový olej),
  • technický benzín 17 200 Pa (menší molekuly),
  • voda 2 300 Pa (velmi malé molekuly, ale velká polarita).

Vedle velikosti molekuly se uplatňuje také vliv mezimolekulových interakcí, které brání molekule vytrhnout se z kapaliny pryč do plynné fáze. Čím větší polarita látky, čím nabitější skupiny obsahuje, tím silnější interakce má s okolím a tím nižší je tenze její páry. Látky s vysokou polaritou - látky iontové (soli), byť i s velmi malými molekulami, se vyskytují za normálních podmínek v pevném skupenství a tenzi par mají zanedbatelnou.

(Hana Böhmová)   >>>  

4) Sytá vodní pára16. 02. 2007

Dotaz: Dobrý den, máme dvě nádoby stejného objemu, ve kterých je voda, rovněž stejného objemu (přičemž voda nezabírá celý objem nádoby). V jedné nádobě je nad hladinou vody vzduch a v druhé je vzduch vypuštěn, tzn. nad hladinou vody se nachází pouze vodní páry. Můj dotaz zní: bude v nádobě, ve které není vzduch, větší množství vodních par, nebo bude v obou nádobách stejné množství vodní páry (nad vodní hladinou)? (petr)

Odpověď: V nádobě, v níž je v rovnovážném stavu voda se svými parami, je tzv. dynamická rovnováha. To znamená, že ačkoliv z makroskopického pohledu se nic nemění (množství kapalné a plynné fáze je pořád stejné), na mikroskopické úrovni se něco děje: molekuly vody se neustále chaoticky pohybují, občas některá "vyskočí" z kapaliny a stane se součástí par ("vypaří se"), jindy se zase molekula páry vrátí do kapaliny ("zkondenzuje").

Rovnováha závisí tedy na tom, jak "husto" je molekul vodní páry v plynné fázi nad kapalinou - pokud příliš mnoho, kondenzují, pokud příliš málo, nastává vypařování z kapalné fáze. Přitom nezáleží na tom, mezi čím se tyto molekuly vodní páry pohybují - zda mezi částicemi vzduchu, ve vzduchoprázdnu nebo v jakémkoli jiném plynu; záleží pouze na jejich množství v jednotce objemu. Selským rozumem usoudíme, že nemůže být tak úplně jedno, zda se molekuly pohybují mezi "ničím" nebo mezi částicemi vzduchu - ale za běžných podmínek je jakýkoli plyn natolik "řídký", že částice v něm se pohybují dostatečně volně.

Je-li ve Vašich nádobách stejné množství kapalné fáze a v obou případech jde o rovnovážný stav, musí v nich být také stejná množství vody v plynném skupenství, v důsledku tedy stejný tlak molekul vodní páry. Liší se pouze celkový tlak nad kapalinou v nádobě - v jednom případě je plynná fáze tvořena pouze vodními parami, v druhém stejným množstvím vodních par a navíc ještě vzduchem, takže celkový tlak je zde vyšší, tvořený součtem tzv. parciálních (částečných) tlaků jednotlivých složek (vodní pára, kyslík, dusík, oxid uhličitý... ).

A jaký je tlak syté vodní páry, tedy páry v dynamické rovnováze s kapalnou vodou? To závisí na teplotě. Např. při 10 °C je to asi 1,2 kPa (setina atmosférického tlaku), při 50 °C asi 12 kPa, při 100 °C je to akorát atmosférický tlak a při 120 °C je to asi 2,5 násobek atmosférického tlaku.

(Pavel Böhm a Hanka Böhmová)   >>>  

5) Poměr kyslíku a vodíku22. 04. 2003

Dotaz: Chcel by som vedieť, aký je pomer vodik/kyslik pri ktorom je zmes traskavina, horí, nehorí. Pri elektrolýze vzniká pomer 2:1. Aký je rozdiel pri 2HO a H2,O2 - myslím v plynnom stave nie peroxid. (Mikulas)

Odpověď: 1) Toto je otázka chemické kinetiky. Hoření anebo výbuch vypadají takhle: molekula O2 je stabilní, molekula H2 taky, takže vydrží vedle sebe dost dlouho a nesloučí se. Ale dostanou-li "šťouchnutí", můžou překonat počáteční ostych. Úplně na začátku se roztrhnou se vazby H-H a O=O, úplně nakonec se "přeorientují" na vazby O-H ve vodě. Při tomto sloučení se vybaví tolik energie, že to případně stačí "rozehřát ke slučování" (=natrhat) i další molekuly. Je-li těch nových, které se roztrhaly, víc než těch, které se sloučily a tím jim dodaly energii, nastává klasická řetězová reakce, tedy výbuch. Je-li jich míň, tak slučování zanikne, utichne. Je-li tedy např. příliš málo O2 v množství H2, pak se sice rozehřeje O2, ale nemá vedle sebe H2, se kterým by se sloučil a tím uvolnil energii pro "rozehřátí" dalších párů O2 a H2, a vcelku se řetězová reakce nekoná. Jak vysoká je potřebná koncentrace H2 v O2 anebo naopak O2 v H2 - to je otázka spíše z praktické chemie.
Toto bylo jen velmi hrubé přiblížení. Děj probíhá s mnoha mezistupněmi, kdy se např. molekula dostane do excitovaného stavu (s vyšší vnitřní energií, ale případně i bez roztržení vazby), nebo se vazba O=O natrhne na -O-O-, nebo se změní nalepením vodíku na radikály typu H-O-O-, které se vzápětí nalepí na další molekuly H2, aby je to potrhalo a dalo vznik dalším radikálům atd.atd. Každá z těchto dílčích reakcí má svou energiovou bilanci a je vázána na předchozí reakce (vedoucí ke vzniku výchozích složek pro uvažovanou reakci). Je to tedy nikokli přímočará reakce, ale celá složitá struktura možných přeměn. I proto mj. ve výsledné směsi ani v ideálních podmínkách není jen H2O, ale i stopy H2O2, O3 apod. v závislosti na reakčních podmínkách. Konkrétní minimální koncentrace vám sdělí buď chemici-experimentátoři, nebo specialisté z chemické kinetiky na tuto reakci - anebo bezpečnostní technici, stanovující maximální bezpečné koncentrace hořlavých plynů.
2) Při elektrolýze H2O vznikají samozřejmě H i O ve stechiometrickém poměru (a slučují se na H2 a O2). Ovšem pozor, rozpustnost obou plynů není stejná, takže opravdové bublinky po smíchání nemají poměr 2:1, jak by plynulo ze stechiometrie.
3) I v plynném stavu může být H2O2, O3, radikály apod., ovšem s pravděpodobností exponenciálně klesající s nadbytečnou energií, kterou mají.
(J.Obdržálek)   >>>