http://www.aldebaran.cz/ Bohužel na tomto serveru nejsou udělány výboje v plynech, nicméně jsou tam hezké obrázky a hlavně české povídání o plazmatu vůbec.

Co se týče změny elektrické vodivosti a elektrické pevnosti při ionizaci, je odpověď značně závislá na druhu plynu a stupni ionizace. Obecně se dá říci, že ionizovaný plyn se stává elektricky vodivý (je třeba uvážit, že v atmosféře kolem nás je v každém kubickém cm asi 2000 iontů), a že za určitých podmínek (aplikací dostatečně vysokého napětí mezi elektrodami, mezi kterými se vodivost plynu měří) dojde k lavinovému efektu, kdy již vytvořené elektrony a ionty na své dráze dále ionizují, čímž stupeň ionizace, a tím i vodivost prudce stoupá. Nemalou úlohu přitom hrají i tzv. gama procesy, tj. sekundarni emise elektronů z povrchu elektrody. Závislost tzv. zápalného napětí samostatného výboje na součinu tlaku plynu a vzdálenosti rovinných elektrod (p.d) udává tzv. Paschenův zákon, což je pro daný plyn plynulá křivka s jedním minimem pro určité p.d. Zápalné napětí lze snížit, pokud se poskytnou nějaké nabité částice navíc (tj. kromě těch, které si elektrony nebo ionty na své dráze nebo interakci s elektrodou samy "vyrobí"), např. ionizací prostoru mezi elektrodami zářením, aplikací dodatečného napětí na pomocnou elektrodu s ostrým hrotem umístěnou mezi hlavními elektrodami (tak se zapaluje fotografický blesk), termickou emisí elektronů z ohřátého povrchu katody (tak se zapaluje výboj v zářivce). Elektrická pevnost plynů je termín technický, který je v podstatě ekvivalentní termínu zápalné napětí. Moje představa o něm je ta, že se vztahuje k přesně definovanému tvaru elektrod, mezi kterými se tato pevnost měří, a udává se za daného, většinou atmosferického tlaku (pokud tedy výboj vznikne, bude to jiskrový výboj).

2/ Co se týče druhé otázky, ionizace pomocí laserového paprsku, tam odpověď závisí na energii fotonů a na celkové hustotě energie ve svazku. Vzhledem k tomu, že teď máme v ČR výkonný laserový systém PALS, který se používá na generaci plazmatu interakcí laserového paprsku s pevnou látkou, doporučuji podívat se na jeho www stranku (v češtině) http://www.pals.cas.cz/pals/pac001hp.htm.(Prof.RNDr. Milan Tichý DrSc. - 21.6.2002)

Nechráněný člověk při výstupu do vesmíru skoro okamžitě umře. Aby mohl vystoupit do vesmíru, musí mít celotělový přetlakový oděv a dostatečnou zásobu kyslíku ( krev se okysličuje v plicích pouze pod určitým parciálním tlakem kyslíku, proto přetlakový oděv).
Další odpověď souvisí s otázkou, jaké nebezpečí hrozí lidem v letadle letícím ve výšce asi 10 km, při defektu trupu letadla.
V 10 km v atmosféře (něco okolo 30 000 ft, což bývá normální cestovní výšková hladina letu) ohrožují cestujícího 3 základní věci:
a) hypoxie (nedostatek kyslíku) - řešeno automatickou prezentací kyslíkových masek a po přitažení aktivací produkce kyslíku po dobu několika minut /než letadlo klesne na výšku, která nepřesáhne 15 000 ft/.
b) dekompresní nemoc (vznik bublinek dusíku ve tkáních, obdobně jako při rychlém vynoření potápěče, riziko poškození CNS) Ale k tomu, aby se dekom. nemoc vyvinula je třeba setrvat alespoň 10 - 15 minut na této výšce, samozřejmě pro dopr. letadlo v takové situaci platí okamžitý sestup na bezpečnou výšku
c) chlad ( - 55 °C ) - podchlazení, omrzliny apod.
Jako doprovodný fenomén je srážení vodních par, víření prachu a nasávací efekt /záleží na velikosti defektu/. Při standardním postupu nehrozí lidem žádné velké nebezpečí, pokud defekt trupu není tak velký, že je nasaje a "vyhodí" z letadla - proto je lépe být celou dobu, kdy sedím v sedačce, připoutaný. (O. Truska z Ústavu leteckého zdravotnictví - 7.6.2002)