Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 92 dotazů obsahujících »vakuu«
66) Vlastnosti vakua
09. 05. 2003
Dotaz: Rád bych věděl, jak je možné, že vakuum (tedy prázdnota) má nějaké vlastnosti:
permitivitu a permeabilitu. Prázdnota by přece měla být bez charakteristik.
Nebo je permitivita vakua spíš vlastnost elektromagnetického pole, které se
vakuem šíří? (Honza)
Odpověď: Souhlasím s názorem, že permitivita a permeabilita vakua jsou vlastnosti
elektromagnetického pole, které se nějak modifikuji v
přítomnosti látky. Jinak jedna věc je fyzikální realita, druhá naše pojmy
a chápání skutečnosti, obvykle s pomocí nějaké teorie. V kvantové teorii
pole se například pohled na vakuum poněkud zkomplikuje, protože se např.
objeví možnost, aby foton na chvilku přešel na virtuální
elektron-pozitronový pár a za chvilku se zase vrátil. Tak máte najednou v
"prázdnotě", kterou se šíří elektromagnetické pole, další částice...
Dotaz: Zajímalo by mě, jaké jsou metody měření rychlosti světla ve vakuu. (Robert Fiala)
Odpověď: Klasické jsou metody optické. Při koherentním světle vytvoříme
interferenční obrazce ze dvou paprsků, z nichž jeden proletí měřenou
vzdálenost (případně vícekrát po odrazu na zrcadle). Uvážíte-li vlnovou
délku světla, je zřejmé, že jde o měření velice citlivá a přesná.
Uvažujete-li o ověřování teorie relativity, pak uvažte, že můžete k měření
použít také světlo mimozemských zdrojů; světlem hvězd získáváte zdroj,
který se vůči Vám pohybuje s rychlostí v průběhu roku proměnnou o + - 30
km/s (oběžná rychlost Země kolem Slunce. Také můžete měřit rychlost
radiových vln (což je rovněž elektromagnetické vlnění).
Pro přesný popis interferometrů doporučuji speciální literaturu z
fyzikální optiky.
Dotaz: V jedné publikaci jsem četl, že třením ebonitové tyče o srst přechází
elektrony na ebonitovou tyč a ta se pak jeví jako záporně nabitá.
Dodnes jsem si myslel, že izolanty (ebonitová tyč) nemají volné elektrony.
Mohl by jste mi objasnit, jak dochází k předávání el. naboje? (Jaroslav Plavec)
Odpověď: Dokonalým izolantem je jen vakuum, elektrony schopné transportovat
náboj jsou tedy v každé látce.. Elektrony, přecházející ze srsti na
tyč nejsou ale v pravém smyslu toho slova volné, i když nejsou
součástí elektronového obalu, protože se na ebonitové tyči nedokáží
přemisťovat. Na tyči jsou drženy náboje na místech, kam byly ze srsti
setřeny lokální polarizací materiálu tyče.
Dotaz: Zajímalo by mě, jesli byl již vynalezen nějaký nový motor, který by mohl
sloužit k pohonu kosmických lodí. (pro pohyb v atmosféře a nebo ve vakuu)
Zatím znám jen raketový a iontový motor. (Pažout)
Odpověď: Jiného se těžko něco najde, jediný rozumně možný princip je raketový - tj.
něco házíte dozadu za sebe (tj. něčemu hmotnému udílíte zrychení dozadu), a
aby se zachovala hybnost celého vašeho systému, tak vaše loď se urychluje
dopředu.
Takto funguje raketa: hořením paliva vznikají plyny, ty jsou od
rakety vrhány zpět, takže raketu to tlačí kupředu. (Tedy ne že by se
"odstrkovala od vzduchu", jak si tu a tam někdo myslí.) Iontový motor je na
úplně stejném principu, jenom namísto neutrálních plynů vypuzovaných velkou
rychlostí danou chemickou reakcí jsou tam elektricky nabité ionty
urychlované elektrickým polem. (Konstrukčně je to samozřejmě trošku
složitější.)
Pokud se ale pohybujete po nějakých kolejích nebo v nějakém
elektricky vodivém prostředí, tak jsou i jiné metody než kolečka. Už jste
slyšel o housenkovém pohonu (magnetohydrodynamickém pohonu)? Jestli ne, tak
si nalistujte str. 766 v učebnici FYZIKA, Halliday, Resnick, Walker. (vydalo
VUTIUM a Prometheus, 2001).
Dotaz: Tvrdím, že konstantní rychlost při volném pádu je 33 metrů za sekundu.
Mí kolegové se mi smějí a tvrdí, že nemám pravdu a že nejsem inteligentní.
Můžete mi, prosím vysvětlit jak to vlastně je a na čem všem to tedy záleží?
(Blažek Dalibor)
Odpověď: Rychlost při reálném pádu ve vzduchu se mění dosti složitě, ve vakuu
velmi jednoduše.
Vezmeme nejdříve ten jednodušší případ.
Na padající věc působí jen Země (tady zanedbáváme rotaci, ale její
vliv je malý a ještě se snoubí s vlivem šišatosti Země) a naděluje
všem padajicím předmětům stejné zrychlení (v Praze 9,81 m.s-2)
Ve vakuu, když to tedy padá z rozumné výšky, při které můžeme
zanedbat slábnoucí gravitaci se vzdalováním od středu Země, roste
rychlost stále, rovnoměrně s dobou padání (v = 9,81.doba padání.)
Když je ale přítomen vzduch, který pád brzdí, pak tato rovnice je
použitelná jen chviličku, potud, pokud je odpor vzduchu zanedbatelný.
Otázkou je, jak dlouho je zanedbatelný. A tady je ten problém. U
olověnné kuličky, nejsme-li moc nároční na přesnost předpovědi to
budou sekundy. U pouťového balónku desetiny sekundy, u
prachového zrnka tisíciny sekundy, u parašutisty 2-3 sekundy.
Tak, jak narůstá odpor vzduchu, zrychluje se padání méně a méně, až
dojde k ustálení rychlosti. Ta ustálená rychlost je opět případ od
případů různá. Olověná kulička centimetrové velikosti by to dotáhla
blízko Vaší rychlosti (desítky metrů za sekundu), parašutista se
zbaleným padákem se ustálí na rychlosti zhruba dvojnásobné (cca 50
m/s). Kdyby se zbalil do klubíčka i on, tak by dosáhl ovšem větší
rychlost. Pouťový balónek to nedotáhne na víc než na metry za
sekundu a prachové zrnko ustálí svou rychlost na minirychlosti řádu
desetin milimetrů za sekundu.
Jak je vidět, jedoduše říci, jakou rychlostí se při padání padá, nejde.
Záleží nejen na tom, co padá, ale i na tom, jak je to natočeno, když
to padá. Kdyby chtěl ten parašutista se zbaleným padákem udělat
rekord v rychlosti padání, tak by asi udělal šípku ve směru letu.
Na čem ta ustálená rychlost záleží? Dalo by se shrnout, že na odporu
vzduchu a na hmotnosti padajícího předmětu. V té odporové síle jsou
schované vlastnosti vzduchu, tvár a velikost padajícího objektu a
natočení předmětu při padání.
