FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 6 dotazů obsahujících »vzorečku«

1) Měření hmotností částic16. 05. 2007

Dotaz: Prajem dobrý deň, dá sa zmerať aj pokojová hmotnosť častice? Alebo je to tak, že sa zmeria hmotnosť častice pre istú rýchlosť a relativistickým vzťahom sa dopočíta pokojová hmotnosť častice? Ďakujem. Števo (stefan)

Odpověď: Hmotnost některých částic lze měřit v podmínkách, kdy jejich rychlost je zanedbatelná vůči rychlosti světla a hmotnost je tedy prakticky klidová (to je příklad hmotnostní spektrometrie), resp. jak navrhujete, na rychlost lze vzít korekci podle známého vzorečku. Jiná cesta zjištění klidové hmotnosti je založena na relativistickém vztahu E2=m2c4+p2c2, který přepíšete do tvaru m2c4=E2-p2c2. Tj. klidová energie resp. klidová hmotnost (až na c4) se zjistí z rozdílu kvadrátů energie a hybnosti. Energii a hybnost studované částice pak často získáte například jako součet energií a hybností jejích rozpadových produktů, viz např.
(Jiří Dolejší)   >>>  

2) Gravitační dilatace času06. 11. 2006

Dotaz: Měl bych dotaz ohledně kontrakce délek a dilatace času. Rád bych věděl podle jakého vzorečku se spočítá dilatace času v gravitačním poli. Jedná se mě o výpočet změna času v nižině a např. v horách. S tím asi souvisí i kontrakce délek a změna hmotnosti. Je to tak? Znám vzorečky ve vysokých rychlostech, ale v gravitacnim zrychleni ne. Dale me napadlo, ze kdyz budu merit cas cloveka na zemi a cloveka na obezne draze, tak zakonite cloveku na zemi plyne cas pomaleji, protoze na nej pusobi vetsi gravitacni zrychleni. Ale kdyby clovek v rakete zazehl motory a zvolil vhodnou rychlost, tak by se zmeny vykompenzovaly? Je to tak? Dekuji za odpoved Napiste mi prosim odpoved na muj e-mail. (Rene Hlouzek)

Odpověď: Pro slabá gravitační pole lze použít přibližný vztah dτ = dt·(1+φ/c2), kde φ značí gravitační potenciál. Pokud se objekt nepohybuje, ke kontrakci délek ani změně hmnotnosti v důsledku přítomnosti gravitačního pole nedochází.

V případě pozorovatele na Zemi a na oběžné dráze skutečně bude pozorovatel na Zemi stárnout pomaleji. Kdyby pozorovatel na oběžné dráze zažehl motory a obíhal Zemi dostatečnou rychlostí, bude na něj působit značná odtředivá (setrvačná) síla, která (v důsledku principu ekvivalence) bude způsobovat kvalitativně stejné jevy jako přítomnost v gravitačním poli (pozorovatel na obíhající Zemi se nepohybuje přímočaře, proto nevystačíme se vzorečky speciální teorie relativity a musíme tedy i zde použít obecnou teorii relativity).

(Jakub Jermář)   >>>  

3) Síla elektromagnetu16. 01. 2003

Dotaz: Chtěl bych se zeptat, jak velký proud či napětí zvolit, aby magnet nešel odtrhnout např. rukou. Lze podle nějakého vzorečku vypočítat síla, závislá na použitém proudu, kterou bude magnet držet? (Ivo Krsek)

Odpověď: Milý kolego, Váš problém je obvyklého druhu. Jde-li spočítat síla mezi dvěma zelektrovanými předměty, nejlépe malými kuličkami, musí jít snadno spočítat síla mezi zmagnetovanými předměty. Spočítat se dá síla působící na elementární magnetický dipól v nehomogenním poli. V okolí pólu elektromagnetu je právě silné prostorové proměnné magnetické pole, zmagnetovaný, např. železný, předmět však není dipól s konstatntním momentem, jeho moment je dán rozložením magnetizace a ta je zase funkcí působícího pole, podle hysterezní smyčky. Zřejmé je jedině to, že síla bude prudce klesat se vzdáleností od pólu elektromagnetu. Zmíněná síla se využívá k měření magnetizace feromagnetických vzorků Faradayovou metodou (Fradayovy váhy). Vytváří se dobře definovaný gradient pole přiložený k většímu poli homogennímu, jímž se vzorek magnetuje a měří se síla F=grad(Q.H), Q je magnetický moment Q(H), který závisí na poli H, Q i H jsou vektory.
(Doc.RNDr. Miloš Rotter, CSc.)   >>>  

4) Délka velké poloosy17. 07. 2002

Dotaz: Mám hned pár dotazů: 1) úhel vstupu do atmosféry (asteroidů, meteoroidů, ...) - je to jako v optice? (kolmice k rovině bodu dopadu a úhel mezi kolmicí a trajektorií tělesa?) 2) Potřeboval bych vědět délku velké poloosy u oběžné dráhy Země (co možná nejpřesněji) 3) Co je to "délka výstupného uzlu"? Označuje se to velkým omega a potřebuji to k výpočtu heliocentrických pravoúhlých rovníkových souřadnic. Jaká je hodnota pro Zemi? V tabulkách to je proškrtnuté, ale já potřebuji do vzorečku nějakou hodnotu (0 nebo 360?). 4) K tomu samému úkonu (viz. 3)) potřebuji vědět "dobu průchodu periheliem" (u Země). (Vlastimil Kůs)

Odpověď: 1/ Ano, mělo by to tak být, ale není žádná pevná definice. Může to být i obráceně, tedy 90° pro kolmý dopad a 0° pro tečný. Záleží na konkretním autorovi a konkretním vzorečku.
2/ Délka velké poloosy dráhy Země je v prvním přiblížení 1 astronomická jednotka (1 AU = 149 597 870 km). Ve skutečnosti se délka velké poloosy mění s časem (i když velmi málo). Například pro JD 2 452 400,5 je a = 0,999991285 AU.
3/ Výstupní uzel je bod, ve kterém dráha planety protíná rovinu ekliptiky a planeta se pohybuje směrem "nad" ekliptiku (analogicky sestupný uzel). Přímka procházející těmito uzly se nazývá uzlová přímka. Délka výstupního uzlu je pak úhel mezi polopřímkou ležící v rovině ekliptiky a směřující do jarního bodu a polopřímkou výstupního uzlu. Udává se ve stupních.
V prvním přiblížení je rovina oběžné dráhy Země totožná s ekliptikou, tedy délka výstupního uzlu není definována - nejsou uzly, sklon dráhy je nula. Při dosazování do vzorečku může vzniknout problém, ale většinou pomůže to, že sklon dráhy "i" je nula a na délce výstupního uzlu nezáleží.
Pro přesnější výpočty má dráha Země nenulový sklon a uzly jsou definovány. Pro JD 2 452 400,5 je Omega = 282,22164904°, omega (délka perihelia) = 180,65690790° a sklon dráhy i = 0,00072886°, tedy zanedbatelně málo.
4/ Dobu průchodu perihéliem T0 lze spočítat ze střední anomálie M pro daný čas t ze vztahu M = n * (t - T0), kde n je střední denní pohyb. n = k * a-3/2, kde k = 0,01720209895 rad, a je velká poloosa dráhy. Například pro t = 2 452 400,5 je M = 120,77400183°.
(J.Durech)   >>>  

5) Stupeň Fahrenheita19. 06. 2002

Dotaz: Zajímá mě poměr mezi stupněm Celsia a stupněm Fahrenheita. Např., kolik stupňů Celsia je 90 stupňů Fahrenheita? (Milada Honcová)

Odpověď: Milá Milado, stupeň Fahrenheita vypočítáte podle následujícího vzorečku:
T[F] = 1.8 . T[°C] + 32
Tedy například 1° C = 33.8 F ; 100°C = 212F ; 90F = 32.22°C
Převodní vztahy mezi dalšími jednotkami teploty můžete najít na stránce http://bures.hyperlink.cz/j_teplot.htm
A převodník dalších fyzikálních jednotek na stránce:
http://www.labo.cz/mft/konvertor.htm
(M.Urbanová)   >>>