Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 6 dotazů obsahujících »vzorečku«
4) Délka velké poloosy
17. 07. 2002
Dotaz: Mám hned pár dotazů:
1) úhel vstupu do atmosféry (asteroidů, meteoroidů, ...) - je to jako v optice? (kolmice k rovině bodu dopadu a úhel mezi kolmicí a trajektorií tělesa?)
2) Potřeboval bych vědět délku velké poloosy u oběžné dráhy Země (co možná nejpřesněji)
3) Co je to "délka výstupného uzlu"? Označuje se to velkým omega a potřebuji to k výpočtu heliocentrických pravoúhlých rovníkových souřadnic. Jaká je hodnota pro Zemi? V tabulkách to je proškrtnuté, ale já potřebuji do vzorečku nějakou hodnotu (0 nebo 360?).
4) K tomu samému úkonu (viz. 3)) potřebuji vědět "dobu průchodu periheliem" (u Země).
(Vlastimil Kůs)
Odpověď: 1/ Ano,
mělo by to tak být, ale není žádná pevná definice. Může
to být i obráceně, tedy 90° pro kolmý dopad a 0° pro
tečný. Záleží na konkretním autorovi a konkretním
vzorečku. 2/ Délka velké poloosy dráhy Země je v
prvním přiblížení 1 astronomická jednotka (1 AU = 149 597
870 km). Ve skutečnosti se délka velké poloosy mění s časem
(i když velmi málo). Například pro JD 2 452 400,5 je a =
0,999991285 AU. 3/ Výstupní uzel je bod, ve kterém dráha
planety protíná rovinu ekliptiky a planeta se pohybuje směrem
"nad" ekliptiku (analogicky sestupný uzel). Přímka
procházející těmito uzly se nazývá uzlová přímka. Délka
výstupního uzlu je pak úhel mezi polopřímkou ležící v
rovině ekliptiky a směřující do jarního bodu a
polopřímkou výstupního uzlu. Udává se ve stupních.
V prvním přiblížení je rovina oběžné dráhy Země
totožná s ekliptikou, tedy délka výstupního uzlu není
definována - nejsou uzly, sklon dráhy je nula. Při
dosazování do vzorečku může vzniknout problém, ale
většinou pomůže to, že sklon dráhy "i" je nula a
na délce výstupního uzlu nezáleží.
Pro přesnější výpočty má dráha Země nenulový sklon a
uzly jsou definovány. Pro JD 2 452 400,5 je Omega =
282,22164904°, omega (délka perihelia) = 180,65690790° a sklon
dráhy i = 0,00072886°, tedy zanedbatelně málo. 4/ Dobu průchodu perihéliem T0 lze
spočítat ze střední anomálie M pro daný čas t ze vztahu M
= n * (t - T0), kde n je střední denní pohyb. n = k
* a-3/2, kde k = 0,01720209895 rad, a je velká
poloosa dráhy. Například pro t = 2 452 400,5 je M =
120,77400183°.
Dotaz: Zajímá mě poměr mezi stupněm Celsia a stupněm Fahrenheita. Např., kolik stupňů Celsia je 90 stupňů Fahrenheita? (Milada Honcová)
Odpověď: Milá
Milado, stupeň Fahrenheita vypočítáte podle následujícího
vzorečku:
T[F] = 1.8 . T[°C] + 32
Tedy například 1° C = 33.8 F ; 100°C = 212F ; 90F = 32.22°C
Převodní vztahy mezi dalšími jednotkami teploty můžete
najít na stránce http://bures.hyperlink.cz/j_teplot.htm
A převodník dalších fyzikálních jednotek na stránce: http://www.labo.cz/mft/konvertor.htm
Dotaz: Chtěl bych se zeptat, jak velký proud s napětí elektromagnetem zvolit,
aby magnet nešel odtrhnout např. rukou. Lze podle nějakého
vzorečku vypočítat síla, závislá na použitém proudu, kterou bude magnet
držet? (Ivo Krsek)
Odpověď: Tento problém je obvyklého druhu. Jde-li spočítat síla mezi
dvěma zelektrovanými předměty, nejlépe malými kuličkami, musí jit snadno
spočítat síla mezi zmagnetovanými předměty.
Spočítat se dá síla působící na elementární magnetický dipól v nehomogenním
poli. V okolí pólu elektromagnetu je právě silně prostorově proměnné
magnetické pole, zmagnetovaný, např. železný, předmět však není dipól s
konstatntním momentem, jeho moment je dán rozložením magnetizace a ta je
zase funkcí působícího pole, podle hysterezní smyčky. Zřejmé je jedině to,
že síla bude prudce klesat se vzdáleností od pólu elektromagnetu. Zmíněná
síla se využívá k měření magnetizace feromagnetických vzorků Faradayovou
metodou (Fradayovy váhy). Vytváří se dobře definovaný gradient pole
přiložený k většímu poli homgennímu, jímž se vzorek magnetuje a měří se síla
F=grad(Q.H), kde Q je magnetický moment Q(H), který závisí na poli H, Q i H
jsou vektory.
