Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
105) Padají předměty různé hmotnosti různě rychle?
23. 03. 2009
Dotaz: Padaji predmety ruzne hmotnosti ruzne rychle? Resp. budou padat dve stejne velke
koule v atmosfere stejne rychle, kdyz jedna bude mit vetsi hmotnost nez druha? (Matt)
Odpověď: Nebudou. Ve vakuu by padaly stejně, protože na 2x těžší kouli sice působí 2x větší gravitační síla, ale tato těžší koule má také 2x větší setrvačnost - je dvakrát obtížnější ji donutit k pohybu. Výhoda či nevýhoda větší hmotnosti se tak vykrátí právě vlivem setrvačnosti tělesa. V atmosféře je to ale komplikovanější - sice pořád platí, že na 2x těžší těleso působí 2x větší gravitační síla, odpor proti zrychlování zde ale netvoří jen setrvačnost tělesa, ale i odporová síla vzduchu. Za takových podmínek spadne dříve těžší těleso (jsou-li obě tvarově a rozměrově stejná), neboť u obou těles stejná odporová síla vzduchu je oproti setrvačnosti u hmotnějšího tělesa zanedbatelnější (resp. méně významná).
Dotaz: Dobry den chcela by som Vas velmi pekne poprosit o odpoved na otazku:
Preco sa tvorba ozonovych dier nespozorovala nad Arktidou?
dakuejm Vam za opdoved
pekny den... (Barbora)
Odpověď: Odpověď není jednoduchá vzhledem k nepřesné definici slova "ozónová díra". Konvečně se tímto pojmem označuje výrazný dlouhotrvající pokles ozónu v stratosféře nad velkou oblasti.
Na Artktide obecně panují jiné meteorologické podmínky než na Antarktidě.
1) Artická zima ve stratosféře, kde je přítomné největší množství ozónu, je v průměru teplejší, než ta na Antarktidě. Vyšší teploty omezují tvoří polárních stratosférických oblaku, co zpomaluje přeměnu reaktivních chlorinu na ClO (monooxid chlóru) a tím se snizuje destrukce ozónu.
2)Teplotní a věterné podmínky jsou na Arktidě mnohem proměnlivější (kvůli umístnění kontinentu na severním polokouli) než na Antarktidě v rámci jedné zimy i meziročně. Artické roční minimální teploty vykazují také velké meziroční rozdíly a nízké hodnoty, které jsou nutné pro tvorbu již zmíněných polárních stratosférických oblaků, netrvají dostatečně dlouho.
Oba tyto faktory spolu hrají na tom, že rozsah destrukce ozónu na Arktidě je mnohem menší, jak časovém, tak v prostorovém měřítku a nepozorují se oblasti s výrazným poklesem ozónu po dlouhou dobu, které by se dali označit za "ozónovou díru". Ale znovu, jak bylo psáno na začátku, vše závisí,jak se definuje tento pojem...
Přikládám obrázek ukazující průběh průměrné hodnoty ozónu (mezi 63 a 90tou zeměpisní sirkou) pro Arktidu/Antarktidu. Červená čára označuje průměr za období 1970-1982, černá skutečný pozorvany průměr.
Dotaz: Dobrý den,pokud se potápěč potopí do hloubky třeba 10m pociťuje větší
tlak vody než třeba ve 2 metrech. Velikost tohoto tlaku je způsobená vodou
"nad potápěčem". voda je k zemi přitahována gravitací, ale gravitační
síla slábne s čtvercem vzdálenosti od pomyslného středu země. zajímalo
by mě zda je tlak menší např. v 6000m.n.m. než v 0m.n.m.(potopím-li se do
stejné hloubky vůči hladině, ale v nestejné nadmořské výšce) a pokud
ano zda jde o měřitelné, případně pocititelné hodnoty tlaku (Jakub)
Odpověď: Máte pravdu v tom, že hydrostatický tlak závisí na místním gravitačním zrychlení (p=h·ρ·g) a gravitační zrychlení g zase na vzdálenosti od tělesa, které ono gravitační pole budí (tedy v našem případě od středu Země; g=κ·M/r²). Z výše uvedených vzorců pak lze snadno dopočítat, že pokud zvětšíme vzdálenost od středu Země o 6 km, zmenší se gravitační zrychlení o zhruba 2 promile (0,2 %). Stejně tak se změní i hydrostatický tlak (jde o přímou úměrnost). Změna je tedy měřitelná, z hlediska potápěče ale v podstatě nepocítitelná.
Dotaz: Asi to bude znít hloupě, ale na jednu věc si prostě nedokážu odpovědět.
Když jsme probírali ve škole relativitu času, uváděli jsme si jako
demonstraci "fyzikální vagón" jedoucí konstantní rychlostí. Venku stál
pozorovatel a viděl, že světlo vyslané zprostřed vagónu dorazilo k jedné
stěně dříve, než ke straně druhé, zatímco pozorovatelé ve vlaku tento
jev nezaznamenali. Co mne zajímá, je to, jak by pokus vypadal ve tmě a bez
vyslaného světla. Byl by čas na jedné straně vagónu pořád jiný, než na
straně druhé? Dá se to nějak dokázat? Snad jsem se vyjádřila dosti
srozumitelně. Budu vděčna, pokud mne odkážete na jakoukoli literaturu, či
podáte jakékoli vlastní vysvětlení. (Isiik)
Odpověď: Žádný zvídavý dotaz není hloupý! Ale k věci: světlo a jeho šíření ve výše uvedeném případě není příčinou daného jevu (relativity současnosti a s tím související dilatace času), ale pouze nám umožňuje tento jev "mázorně" ukázat, představit si ho. Bez vyslaného světelného signálu by tedy pokus vypadal tak, že všude bude tma, ale jevy spjaté s teorií relativity budou nastávat.
Dotaz: Dobrý den. Potřeboval by jsem poradit s praktickou aplikací fyziky. Zabývám
se stavbou tratí pro extrémní cyklistiku. Při stavbách odrazových ramp,
stavíme vše jen podle zkušenosti a citu. Mohl by mi někdo napsat vzorec pro
urční místa dopadu, známe li rychlost(1-15 m/s), úhel odrazu a
hmotnost.(nevím zda má smysl započítávat i průřez jezdee kvůli odporu
vzduchu). Shrnutí zadání: cyklista o hmotnosti 70kg jede rychlostí 10m/s a
najede na rampu s ůhlem 30°. V jaké vzdálenosti dopadne? Předem děkuji. (Karel)
Odpověď: Úloha se stane velmi jednoduchou, když si rozložíme pohyb cyklicty na pohyb horizontální (dopředu s rychlostí vx; při zanedbání odporu vzduchu lze považovat za konstantní) a pohyb vertikální (s počáteční rychlostí vy; bude ovlivňován gravitací). Z toho pak snadno spočteme dobu "letu" - je to čas, kdy gravitační zrychlení sníží vertikální rychlost na 0 (v tom okamžiku je cyklista nejvýše) krát 2 (započítáváme i čas jeho "pádu" zpět dolů):
t = (vy / g)·2.
Ze znalosti doby letu a horizontální rychlosti pak snadno spočteme délku skoku:
x = vx·t.
Pro zadané hodnoty (30°, 10m/s při g=10m/s²) vychází
vx = (10m/s)·cos(30°) = 8,66 m/s,
vy = (10m/s)·sin(30°) = 5 m/s,
t = ((5 m/s)/(10m/s²)·2 = 1 s,
x = (8,66 m/s)·(1 s) = 8,66 m.
Odpor vzduchu pak způsobí, že reálný doskok bude o trochu kratší. A ještě poznámka - při zanedbání odporových sil nezáleží na hmotnosti cyklisty.
