Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
115) Proč cítíme amoniak
21. 01. 2009
Dotaz: Dobrý den, měl bych dotaz týkající se chemie. Zajímalo by mě proč
amoniak (NH3) zapáchá, když se skládá z vodíku který je bez zápachu a
dusíku který rovněž nezapáchá. Odpovězte mi prosím na e-mail Děkuji (Michal)
Odpověď: Nejprve je třeba si vyjasnit, že amoniak se neskládá z vodíku (nepáchnoucího
plynu) a dusíku (nepáchnoucího plynu), smísíme-li totiž tři litry vodíku a
litr dusíku, nedostaneme amoniak, nýbrž čtyři litry směsi dusíku a vodíku,
tj. opět nepáchnoucí směs. Ke vzniku amoniaku je třeba, aby proběhla
chemická reakce, při níž vodík přestane být vodíkem (ve smyslu plynu, prvku
s oxidačním číslem 0) a dusík přestane být dusíkem (plynem, tedy prvkem s
oxidačním číslem 0), jejich valenční elektrony se přeskupí, vzniknou
chemické vazby, vodík dostane kladné oxidační číslo a dusík záporné. A
protože už není přítomem ani vodík, ani dusík jako prvky (plyny), nelze
vlastnosti výsledné sloučeniny odvozovat od vlastností těchto výchozích
plynů - už s nimi nemá nic společného. (Vezměme si ilustrační příklad
sirouhlíku, snadno se vypařující smradlavé a jedovaté kapaliny, která přece
také nemá už od pohledu nic společného s uhlíkem - černým nerostem - a
sírou - žlutým nerostem. Chemickou reakcí se původní uspořádání valenčních
elektronů, které je především zodpovědné za vlastnosti, ztratí, nastane nové
a s ním i nové vlastnosti.)
Nyní k otázce zápachu: aby sloučenina zapáchala, musí být splněny dvě
podmínky. Jednak se musí snadno vypařovat, aby se nám dostala do nosu (proto
uhlík nebo křemen nezapáchají), jednak musíme mít v nose čidla registrující
právě tuto sloučeninu (proto nezapáchá voda, kyslík, dusík a další běžné
složky vzduchu, které není třeba cítit, protože bychom je cítili naprosto
neustále a to není žádná smysluplná informace pro náš mozek - proto výskyt
těchto látek pomocí čichu lidský organismus vůbec nesleduje, nemáme na ně
čidla). Proč něco cítíme a něco ne, to je podle mého názoru především
záležitost evoluční - naučili jsme se cítit to, co je pro nás potřebné a
vhodné (jídlo, čerstvý vzduch, sexuální signály opačného pohlaví - feromony
a pod.), a také to, co je pro nás nebezpečné (amoniak, sirovodík, hnilobu a
mrtvoly, výkaly, organická rozpouštědla). Tj. amoniak cítíme proto, že je to
jed a je dobré ho zaregistrovat dříve, než jeho koncentrace přeroste
smrtonosnou mez, abychom mohli včas utéct. Bohužel to tak neplatí vždy -
některé látky ucítíme až při dávkách vyšších, než je smrtelná, některé
necítíme vůbec, například oxid uhelnatý, na jehož přítomnost nás neupozorní
zápach, ale malátnost, ospalost a nakonec smrt.
Dotaz: Protože se zabývám focením, chtěla jsem se zeptat, jak určím kdy je
měsíc nejblíž Zemi - tudíž bude se jevit jako "větší". Díky za
odpověď. M. (Marcela)
Odpověď: Měsíc se k Zemi pravidelně příbližuje (nejblíže je 356 410 km, v tzv. perigeu) a zase vzdaluje (až na 406 697 km, v tzv. apogeu). Perioda od jednoho perigea k následujícímu je zhruba 27 dní a 13 hodin (neboli tzv. anomalistický měsíc). Pak nám již stačí jenom vypátrat, kdy bylo v nedávné minulosti perigeum a přičtením anomalistického měsíce snadno určíme ta další. V lednu 2009 se měsíc nacházel v perigeu v sobotu 10. ledna 2009 okolo 12h.
Fotografie Měsíce v perihelu (nejblíže k Zemi) a apogeu (nejdále).
Rozdíl úhlové velikosti je jasně zřetelný. Zdroj: NASA
Dotaz: ráda bych věděla jaká je možná příčina zemětřesení v
Čechách,které se tu zaznamenalo?co může zemětřesení způsobovat,krom
případné sopky?Děkuji. (šárka langová)
Odpověď: Západní Čechy jsou charakterizované doznívající sopečnou aktivitou, která se projevuje např. existencí minerálních pramenů. Tato doznívající aktivita s sebou nese výrazné změny napěťových poměrů v Zemské kůře. Toto napětí je nutné nějak uvolňovat. V oblasti Nového Kostela je tzv. tektonický zlom, nebo-li styčná plocha mezi dvěma horninovými bloky. Tyto bloky jsou normálně do sebe zakleslé, nepohybují se. Jednou za čas (v západních Čechách 4-8 let, v oblasti Sumatry stovky let), se začnou bloky po sobě rapidně posunovat, aby tak uvolnily nahromaděné napětí. To vyvolává vznik zemětřesných vln, které se pohybují velkou rychlostí k povrchu. Naštěstí se v Západních Čechách hromaděné napětí uvolňuje relativně často a postupně ve formě tzv. zemětřesných rojů a ne za až tak dlouhé období a najednou jako v případě např. Sumatry. Proto se maximální možné magnitudo v západních Čechách odhaduje na zhruba 5.
A nyní k vašemu dotazu, co ještě může způsobovat zemětřesení. Obecně je to cokoli, co dokáže vybudit zemětřesné vlny, čili např. sesuvy v dolech, sesuvy půdy, řízené odpaly v dolech apod. Tyto zdroje ale nemají (pokud jsou dostatečně daleko) ani zdaleka takový potenciál, jako zemětřesení.
Dotaz: Nedávno jsme v semináři probírali mlžné komory, kde prolétávající
částice za sebou zanechá ionty, na nichž kondenzuje voda. Proč ale voda
kondenzuje na iontech? Proč kondenzuje na prachových částicích myslím
chápu, ale u iontů mě žádné vysvětlení nenapadá... (Tereza Zábojníková)
Odpověď: Wilsonova mlžná komora pracuje s tzv. podchlazenou párou. To je takový stav látky, kdy by voda již (podle teploty a tlaku) měla přecházet do kapalného skupenství, ale jěště tak neučinila (podchlazení není příliš výrazné a vodě chyběl nějaký impulz, který by vedl ke změně skupenství). Proletí-li za takové situace podchlazenou párou elektricky nabitá částice, způsobí rozruch v elektromagnetickém poli a tento rozruch "šťouchne" i do molekul vody (která je ve stavu páry; molekuly vody mají dipólový moment, budou tedy na změny elektromagnetického pole reagovat). V podchlazeném stavu stačí páře i docela nepatrný "šťouchanec", aby přešla do kapalného stavu... a průchod nabité částice jej poskytne. Není to tedy tak, že by voda kondenzovala přímo na oněch nabitých částicích.
Dotaz: Jak lze ve stavu beztíže něco zvážit? (Josef Cabrnoch)
Odpověď: Když těleso vážíme, zjišťujeme jeho hmotnost. A hmotnost se neprojevuje pouze gravitačním působením, ale třeba i při urychlování tělesa (těžší těleso se hůře urychluje - potřebujeme na to například větší sílu). Návod, jak něco zvážit třeba na oběžné dráze je tedy takovýto: kopni do tělesa (působ na něj určitou silou po určitou dobu) a pozoruj, jak moc se těleso urychlilo. Čím rychleji se nyní pohybuje, tím bylo lehčí (a lze to i velmi přesně dopočítat).
