Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
163) Výhřevnost uhlíku
21. 04. 2008
Dotaz: Dobrý den, rád bych se dozvěděl přesnou výhřevnost uhlíku jako prvku,
všude se uvádí maximálně výhřevnost koksu, děkuju za odpověď (Petr Benda)
Odpověď: Přesnou výhřevnost uhlíku jako prvku (resp. jeho spalné teplo) nenajdete
nikde, protože hodnota spalného tepla/výhřevnosti závisí na výchozím stavu
látky, což zahrnuje i jeho modifikaci (krystalovou strukturu, uspořádání
vazeb mezi jednotlivými atomy prvku). A protože uhlík se vyskytuje v
několika různých modifikacích, nelze pro něj stanovit jako pro prvek jedinou
hodnotu spalného tepla/výhřevnosti. Tak se hodnota pro grafit bude lišit od
hodnoty pro diamant, koks nebo třeba fulleren.
Dotaz: Jaký zdroj má laserové ukazovátko? (Hana Vyroubalová)
Odpověď: Obvyklým zdrojem laserových ukazovátel je jedna nebo několik baterií (monočlánků) uložených v těle ukazovátka. Často se ukazovátka už s bateriemi prodávají, jak je vidět na níže přiložené fotografii. V tomto případě se 3 baterie (každá 1,5 V) vkládají do těla ukazovátka po odšroubování jeho zadního konce.
Dotaz: Dobrý den, mám problém s příkladem z kvantové fyziky. Vím, že to není
náplní Vašeho webu, ale prosím Vás moc o pomoc, co s tím?: Prahová
vlnová délka pro fotoelektrickou emisi u wolframu je 230nm. Jaká musí být
vlnová délka použitého světla, aby vyletovaly elektrony s maximální
energií 1,5 eV? (Market)
Odpověď: Při fotoelektrickém jevu (též fotoefektu) dopadají fotony na povrch materálu a předávají svou energii elektronům. Část této energie je třeba k samotnému vytržení elektronu z povrchu materiálu (tzv. výstupní práce), zbytek se pak může využít k urychlení elektronu, tj. pro kinetickou enerhii elektronu.
Je-li výstupní práce elektronu u wolframu ekvivalentní energii fotonu o vlnové délce 230 nm (tedy asi 5,4 eV), pak tedy stačí zjistit, jaká vlnová délka odpovída světlu o energii fotonů E = 6,9 (=5,4+1,5) eV. Vyjde nám pak světlo o vlnové délce zhruba 180 nm.
Více se o fotoelektrickém jevu můžete dočist například na:
Dotaz: Proč nepůsobí magnetické pole na stojící elektrický náboj? Magnetické
působeni mezi vodičem a nábojem se vysvětluje pomocí relativistické
kontrakce délky. Stojící (vůči vodiči) elektron ze své soustavy vidí,
že ve vodiči protony stojí na místě a elektrony se posouvají. Vzdálenosti
mezi elektrony ve vodiči jsou kontrahovány, takže elektronů je tam víc a
tím by měl vzniknout nadbytek záporného náboje ve vodiči a elektron by se
měl odpuzovat od vodiče. Jenže podle učebnic se pro elektron v klidu neděje
nic. (Milan Soukenik)
Odpověď: Vzdálenosti mezi elektrony nejsou tuhé - nelze si představovat, že v S´
zůstávají stejné. (S´ je soustava spojená s lektrony, které se v rovném
vodiči pohybují.)
Naopak, vzdálenosti elektronů budou stejné v S ("laboratorní" soustava, v
níž je vodič v klidu), jinak by vodič nebyl elektricky neutrální. A když je
vodičem uzavřený kus drátu (kde se elektrony pohybují například díky tomu,
že je ve vodiči baterie), tak když zapnu baterii, počet elektronů v drátu
zůstane stejný (nemají odkud tam přibýt). Takže kdybychom si je představili
seřazené "v řetízku" za sebou, tak se jejich vzdálenosti měřené v S za
pohybu nezmění.
Takže magnetické pole na stojící elektrický náboj opravdu nepůsobí.
Dotaz: Chtel bych se zeptat na pripad, kdy mame 3 stejne vozidla, ktere jedou maximalni
rychlosti vedle sebe tak, ze jedno jede samostatne a dalsi dve tesne za sebou.
Je pravda, ze ony dve vozidla tesne za sebou budou rychlejsi a o kolik? Dekuji (Karel Sumny)
Odpověď: Za předpokladu, že se pokus bude realizovat v prostředí se vzduchem (nebo jinou tekutinou), pravděpodobně nastane jeden z těchto případů:
Nemůže-li tlačit 3. auto na to 2. (například udržuje-li stálou malinkou mezeru), potom ono třetí nepojede na plný výkon, neboť jako jediné nebude muset tolik rozrážet vzdych.
Pokud může 3. auto nějak pomáhat druhému (např. jej tlačit), pak pojedou společně rychleji než auto první. Mají totiž 2 motory (resp. 2x více výkonu) na prorážení vzduchu o stejném plošném obsahu. O kolik rychleji takto pojedou ale nelze jednoduše výpočtem určit, v praxi se často místo složitých výpočtů používají spíše testy v auerodynamickém tunelu.
