Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
269) Vaření na indukční plotně
16. 11. 2007
Dotaz: Dobrý den, má vaření na indukční plotně podobný vliv na potraviny jako
mikrovlnná trouba? Dá se předpokládat nějaký neg. vliv na člověka? (zuzana)
Odpověď: Není mi známo, že by byl prokázán negativní vliv ohřevu na indukční plotně na ohřívané potraviny. Negativní vliv si dokážu teoreticky představit například u lidí s kardiostimulátorem, pokud by se kardiostimulátor dostal do těsné blízkosti (centimetry, max. pár desítek centimetrů) od zapnuté plotny. Ale nevybavuju si, že bych kdy slyšel o takto způsobených potížích.
Dotaz: Chtěla jsem se zeptat kolik hvězd vidí člověk pouhým okem? (Herbí)
Odpověď: Velmi záleží na místních podmínkách a kvalitě zraku pozorovatele. V potemnělé horské krajině za příznivého počasí lze vidět asi 3 tisíce hvězd (na celé obloze pak asi 6 tisíc). Ve městě s pouličním osvětlením (a dalším světelným smogem) výrazně méně.
Moderními dalekohledy jsme schopni vidět hvězd výrazně více, odhaduje se to na desítky triliónů!
Dotaz: Dobrý den, měl bych dotaz ohledně obecné teorie relativity. Můžeme-li nahradit
gravitační pole zakřivením prostoročasu, je příčinou zakřivování pouhá
přítomnost hmoty (zda jsem to dobře pochopil: Země na nás tedy nepůsobí žádnou
silou, jenom zakřivuje prostoročas a pak nám brání v pohybu po nejpřímější
cestě). Rád bych tedy věděl jestli potom např. Země zakřivuje časoprostor i pro
sebe samu a tím mění svoji nejkratší dráhu po tomto časoprostoru. Děkuji (Havelka Jan)
Odpověď: Každé hmotné těleso (a tedy i Země) zakřivuje prostoročas. A každé hmotné těleso (a tedy i Země) se pak v takto "zprohýbané krajině prostoročasu" pohybuje po nějkratší možné dráze - tzv. po geodetice. Ve své podstatě tedy lze ríci, že ano, Země zakřivuje prostoročas i pro sebe samu.
Dotaz: Dobry den, chcela by som Vas poprosit o nejake informacie ohladom radioizotopov
jodu, vsade nachadzam len zmienky o I132, prip. I129. Co ostatne maju nejake
prakticke vyuzitie? (Barbora)
V přírodě se vyskytuje pouze jediný z nich, 127I, všechny ostatní
jsou připraveny uměle.
Radioizotopy jodu se využívají prakticky výhradně v nukleární medicíně,
imunoanalýze, farmakologii a biochemii, a to buď ke značkování molekul pro
potřeby sledování jejich chování v živém organismu či pro lékařskou
diagnostiku (zobrazování tkání a orgánů, do kterých se takto označené
molekuly dostanou), anebo jako léčebné preparáty - zářiče při léčbě
nádorových onemocnění, které se ukládají v nemocné tkáni a svým zářením ničí
nádorové buňky, aniž by příliš poškozovaly zbytek těla. Nejčastěji
používanými izotopy jsou:
123I - využíván v lékařské diagnostice při zobrazovací metodě
SPE(C)T (jednofotonová emisní (počítačová) tomografie), tedy tomografii
(snímkování složeném z jednotlivých řezů) založené na sledování záření z
použitého radionuklidu. Podle intenzity záření lze usuzovat na aktivitu
buněk příslušné části zkoumaného orgánu, a tím odhalit patologické změny ve
funkci orgánů, sledovat aktivitu jednotlivých částí mozku a podobně.
125I - používá se při vývoji radiofarmak ve fázi "in vitro"
(experimenty mimo živý organismus) a jako zářič při léčbě nádorových
onemocnění.
131I - používán běžně při diagnostice a léčbě onemocnění štítné
žlázy, dále též k vyšetření funkce ledvin. (132I se dříve
používal při léčbě onemocnění štítné žlázy, dnes je nahrazován výše
zmíněnými izotopy.)
V poslední době se využívají i izotopy 124I a 122I,
které se rozpadají za uvolnění pozitronu, pro potřeby pozitronové emisní
tomografie (PET, analogie výše zmíněné SPET) - tedy v diagnostice k
zobrazování tkání, orgánů a jejich funkcí. A konečně izotop 122I,
který má, díky velmi krátkému poločasu rozpadu (3,6 minuty) v medicíně pouze
omezené použití.
Tyto izotopy se pro lékařské účely vyrábějí v urychlovačích nebo jaderných
reaktorech a do těla pacienta se dostávají vázané v podobě různých
chemických látek injekčně nebo perorálně.
Za zapůjčení literatury a odbornou pomoc děkuji doc. RNDr. Ladislavu
Lešetickému, CSc. z Katedry organické a jaderné chemie Přírodovědecké
fakulty UK.
Dotaz: Dobrý den, měl bych takový malý dotaz. Pokud se mluví o barvě světla, většinou
se uvádí určitá vlnová délka jako její určující faktor. Jenže jelikož prostředí
ovlivňuje rychlost světla a zároveň i jeho vlnovou délku, znamená to, že bych
měl v opticky hustším prostředí, např. ve vodě, vidět barvy zkresleně. Proč tomu
tak není? (Petr)
Odpověď: Především si ujasněme, že prostředí sice mění vlnovou délku světla, nemění však jeho frekvenci. A pravě frekvence (a s ní spojené množství energie připadající na jeden foton) je to, co vnímá neše oko i naprostá většina přístrojů detekujících světlo. Pokud mluvíme o vlnové délce, obvykle tím myslíme vlnovou délku daného světla ve vakuu (a tedy i ve vzduchu, neboť ve vzduchu se od vakua liší jen nepatrně).
Dále je třeba se zmínit o disperzi světla. Prostředí totiž ovlivní rychlost světla různých barev různě. To se projeví především při použítí některých optických prvků, například čoček. Různá rychlost světla různých barev uvnitř čočky totiž znamená i různý index lomu pro různé barvy. A jelikož na indexu lomu záleži, jak moc ke kolmici (resp. od kolmice) se bude světlo lámat, bude výsledným efektem to, že čočka bude lámat červené světlo jinak než modré. Opravdu tedy uvidíte obraz zkreslený. Tuto nepříjemnost nazýváme "chromatická vada" či "chromatická aberace" (z řeckého χρώμα [chróma] = barva a latinského aberrare = odchylovat se). Optická soustava (tedy obvykle několik vhodně volených a zkombinovaných čoček) odstraňující chromatickou vadu se pak nazývá "achromát".
