Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká olověných akumulátorů: Výsledkem chemického děje
Pb+SO42- , který je na záporné elektrodě je sloučenina PbSO4 + 2e- . Aby se na
kladné elektrodě vytvořilo PbSO4 +2H2O je zapotřebí oněch dvou elektronů ze
záporné elektrody. Tyto elektrony se na kladnou elektrodu dostanou
prostřednictvím vnějšího obvodu. Nabízí se mi otázka, proč tyto elektrony
neprojdou skrz separátor a elektrolyt ke kladné elektrodě, když separátor i
elektrolyt mají relativně velkou vodivost, což se vyžaduje, protože jejich
vodivost tvoří část vnitřního odporu akumulátoru, který je mnohdy menší než
připojená zátěž. (Martin Gabzdyl)
Odpověď: Na elektrodě, o níž je řeč, probíhá samovolná oxidace olova - jde tedy o anodu. Na rozhraní povrchu elektrody a elektrolytu se samovolně ustavuje redukčně-oxidační rovnováha a vzniká zde určitý potenciál daný tím, že povrch elektrody je oproti elektrolytu "zápornější" (rovnováha produkuje určitý přebytek elektronů na povrchu elektrody). Rozdíl potenciálů katody a anody pak vytváří spád - tedy napětí - umožňující pohyb elektronů od anody ke katodě. To se může dít jednak cestou přes vodič, jednak cestou přes elektrolyt. Z výše napsaného však vyplývá, že cesta elektronů z anody do roztoku je zablokována "protisměrným" potenciálem na rozhraní ("+" v elektrolytu, "-" na elektrodě), nestačí tedy uvažovat pouze vodivosti.
Elektrony přecházející z povrchu elektrody do roztoku by se musely navázat na nějakou částici - tedy redukce - což je ovšem právě opačný děj než děj samovolně probíhající. Lze to uskutečnit pouze působením většího vnějšího napětí opačného směru, než je napětí rovnovážné - tedy při nabíjení akumulátoru - kdy elektrony dostatečně urychlené v opačném směru mohou "prorazit" energetickou bariéru protisměrného potenciálu a podstoupit původně energeticky nevýhodný děj (redukci - přechod do roztoku).
Toto blokování toku elektronů protisměrným potenciálem se využívá například při ochraně velkých kovových předmětů proti korozi. Jednou z možností je vložení určitého malého napětí opačného směru, než je rovnovážné napětí "článku" vznikajícího při korozních reakcích. Ačkoli chemické podmínky pro vznik koroze dále trvají, jedná se nyní o děj energeticky nevýhodný, který neprobíhá, nebo je významně utlumen.
Dotaz: Dobrý den, nevíte, jak jsou na tom v CERNu se zprovozněním LHC? Koukal jsem na
http://www.cern.ch , ale tam jen sáhodlouze píší jak se jim krásně chladí
magnety na 1.9K, ale nepochopil jsem, jestli už tam běhají protony kolem dokola
a také, jestli už jsou funkční detektory srážkových produktů. děkuji. (Roman Nádhera)
Odpověď: Protony by měly začít v urychlovači běhat dokola a srážet se na jaře příštího roku, experimenty finalizují instalaci, aby bylo možné příští rok opravdu začít. Podívejte se na
Dotaz: Chtěl bych se zeptat co se stane kdybychom ostřelovali nestabilní jádro proudem
antipionů. Napadlo mě že by se mohlo jádro destabilizovat a přinutit k
samovolnému rozštěpení. Je má teorie správná? (Vojtěch Spálenský)
Odpověď: Moc není. Zaprvé když mluvíte o nestabilním jádru, tak tím říkáte, že toto jádro se samo od sebe(=samovolně) dříve či později rozpadne. Takže ho nepotřebujete destabilizovat.
Zadruhe ostřelováním jádra jinými částicemi se dá dosáhnout lecčeho, záleží na druhu částice a na její energii. Antipiony nejsou pro tento ani jiný účel nijak magické, neboť antipiony jsou totéž co piony, jen antičástice k pi- je pi+ a obráceně, podívejte se například do Wikipedie na heslo pion.
Dotaz: Dobry den. Když byla bouřka, tak jsme vždycky počítali dobu mezi bleskem a
hromem jak je daleko. Ráda bych se zeptala jestli je to správně. Děkuji (jana nejedla)
Odpověď: Ano, pro hrubou představu o vzdálenosti úderu blesku lze skutečně počítat sekundy mezi viditelným bleskem a slyšitelným hromem. Podělíte-li pak napočítané číslo 3, vyjde přibližná vzdálenost v kilometrech. Podstatou tohoto "měření" je skutečnost, že zatímco světlo k nám dorazí prakticky hned (tedy například se zpožděním několik mikrosekund, což je zcela zanedbatelné), zvukové vlně to trvá déle - a kilometr urazí právě přibližně za 3 sekundy (rychlost zvuku ve vzduchu za běžných podmínek je něco okolo 340 m/s, přesná hodnota závisí na mnoha faktorech).
