Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
339) Kam patří Země ve vesmíru?
26. 06. 2007
Dotaz: V akej hmlovine, suhvezdi a galaxie sa nachadza Zem?
Ich nazvy, dakujem (Jan)
Odpověď: Země se nenachází v žádné mlhovině a ani v žádném souhvězdí (souhvězdí jsou definována jako oblasti na nebeské sféře, přičemž Země je ve středu této sféry, nemůže se tedy nalézat v žádném souhvězdí). Země společně se Slencem je součástí galaxie, kterou nazýváme "Galaxie" (s velkým počátečním G), nekdy též "soustava Mléčné dráhy" či ne úplně správně "Mléčná dráha". Jde o celkem běžnou nadprůměrně velkou spirální galaxii s příčkou.
Dotaz: Dobrý den, V naší lokalitě se uvažuje o otevření uranového dolu. Paradoxně jsem
se přistěhovala od jediného funkčního uranového dolu:) Vzniká kolem toho dosti
velká hysterie. Zajímalo by mě, pokud se už v místě ložisko uranové rudy
vyskytuje, jsou – li rizika větší, nebo se zvyšují až těžbou. Myslím
riziko pro obyvatele kteří v dole nepracují – uvádí se zvýšené riziko
vrozených vad, potratů, nádorových onemocnění, zamoření zdrojů vody, zdravotní
závadnost zemědělských produktů. Též bych ráda věděla, z kterých izotopů se
skládá „ přírodní uran „ Díky (leny)
Odpověď: Bez bližšího určení lokality se mohu omezit jen na obecná tvrzení. Lokalita, kde se uvažuje o těžbě uranu téměř jistě bude vykazovat zvýšené radioaktivní pozadí (tedy intenzitu záření). Tento ukazatel však obvykle nenabývá nebezpečných hodnot. Obecně mírně zvýšená radioaktivita sice na jedné straně statisticky může vést k mírně zvýšeným rizikům vrozených vad a nádorových onemocnění, na druhou stranu ale zase stimuluje imunitní systém a může působit i léčivě (na tomto principu byly mimo jiného založeny i lázně Jáchymov).
S případnou těžbou se radioaktivita v okolí může zvýšit, záleží ale dost na technologii, která bude použita.
Rád bych zde zdůraznil, že radioaktivita je přirozený jev probíhající všude okolo nás i v nás. Problém tedy není, je-li něco radioaktivního (nějak radioaktivní je prakticky cokoli), problémem může být, překročí-li se určitá míra. Existují normy a hygienické limity, které definují, co je ještě přípustné. Tyto normy jsou přitom velmi přísné (z biologického, chemického a fyzikálního pohledu by člověk měl zcela bez problémů snést mnohonásbě vyšší ozáření, než jaké tyto normy povolují). Máte-li tedy obavu či podezření, že ve vašem okolí dojde či došlo k překročení těchto limitů, obraťte se na Státní úřad pro jadernou bezpečnost (www.sujb.cz).
Dotaz: Hladina intenzity zvuku bzukotu jedné včely je 25dB. Na kvetoucí jabloní bzučí
najednou 1000 včel. Jakou hladinu intenzity zvuju bude vnímat pozorovatel pod
jabloní? (JŠ)
Odpověď: To je přece jednoduché. Podle definice belu znamená 1 bel = 10x silnější
(hladina hluku, hladina signálu,...) Tedy dva bely = 10x10 = 100x silnější. Tři
bely = 10x10x10 = 1000x silnější hluk, a to je přesně to, co jsme chtěli.
Dále: jako 3 litry je 30 decilitrů, tak 3 bely je 30 decibelů.
Takže původní hluk 25 decibelů 1000x zesílený je 25 decibelů + 30 decibelů,
tedy 55 decibelů.
Za zapamatování stojí, že (dosti přesně, na 3%) je
3 dB ~ 2krát hlasitější signál.
Z toho hned plynou další hodnoty:
6 dB ~ 2x2 = 4x silnější
9 dB ~ 2x2x2 = 8x silnější
12 dB ~ 2x2x2x2 = 16x silnější
15 dB ~ 2x2x2x2x2 = 32x silnější
... a když takhle pokračujeme, jak 30 dB by vyšlo jako 2x2x...x2 = 1024x silnější (to jsou ta slíbená 3%, protože PŘESNĚ je 30 dB = 3 B ~ 10x10x10 = 1000, tedy 1000x silnější)
A když už počítáme v belech, tak (3+7)dB = 10 dB = 1 B = 10krát = (2·5)-krát silnější, čili 7 dB = 5krát silnější (s přesností na ty 3%).
Y B tedy znamená 10Y krát silnější (10 na ypsilontou), čili k-krát silnější bude takové Y belů, aby k = 10Y, čili Y = lg k (desítkový logaritmus, pro ty, kdo se nebojí logaritmů). A protože pracujeme nikoli v belech, ale v decibelech, čili 1 B = 10 dB, tak k-krát hlasitější šum odpovídá o 10·lg k decibelů víc, což je onen převodní vztah.
Dotaz: Prosil bych o sdělení, jaké množství tepla je třeba přivést do třeba 50 litrů
vody 20°C teplé, aby se zplynil 1 kg CO2, který je tam pomalu
vypouštěn - prakticky vím, jak se chová CO2, když je na vzduchu vypouštěn do textilního pytliku - tuhne na suchý led. Ale ve vodě, která bude vyhřívaná, přejde hned do plynu a voda se bude ochlazovat, teoreticky vím, že tam dochází k
sublimaci, ale nedovedu to spočítat. Dík za radu a pomoc - pořád se člověk musí
něco učit! Dvořáček (Dvořáček Josef)
Odpověď: Měrná tepelná kapacita oxidu uhličitého je zanedbatelná (desítky joulů
na mol) oproti měrnému skupenskému teplu desublimace (25 kJ/mol),
nebudeme tedy uvažovat počáteční teplotu suchého ledu - naprostá většina
dodané energie se spotřebuje na sublimaci. Kilogram suchého ledu je přibližně 23 molů, k desublimaci tohoto množství oxidu uhličitého je tedy zapotřebí dodat přibližně 0,57 MJ, což odpovídá ochlazení padesáti litrů vody asi o 3 °C.
Nevím, zda jsem dostatečně odpověděl na položenou otázku, pokud ne, položte dotaz jasněji.
Dotaz: Dobrý deň, chel by som sa opýtať, konkrétne akým sposobom sa určuje vek hornín a
vek organických látok (dreva, kostí a podobne). Ďakujem za odpoveď. Zdraví Patrik
Šibrava (Patrik Šibrava)
Odpověď: K určování stáří fosílií organického původu se často používá tzv. radiouhlíková metoda. O co jde? V přírodě se kromě nejčastějšího izotopu uhlíku 12C vyskytuje v menším množství i izotop 14C. Izotop 14C vzniká v atosféře působením kosmického záření na dusík (14N + n → 14C + p). Tento izotop uhlíku pak společně s dalšími látkami živé organismy dýchají a v organických sloučeninách zabudovávají do svého těla. Během života a v okamžiku smrti proto v živém organismu existuje určitý poměr mezi množstvím ulíku 12C a 14C. Po smrti organismu přísun uhlíku do organismu prakticky ustane. Izotop uhlíku 12C je velmi stabilní, izotop 14C se rozpadá s poločasem rozpadu okolo 5730 roků, díky čemuž se poměr množstvím ulíku 12C a 14C v mrtvé tkáni s časem mění (uhlíku 14C ubývá). Změříme-li tedy poměr množství 12C a 14C, můžeme ze známé doby poločasu rozpadu 14C a ze známého poměru uhlíků 12C a 14C v atmosféře celkem spolehlivě odhadnout stáří dané organické látky (typicky s přesností na stovky let).
K určování stáří hornin lze přistoupit několika způsoby. Lze jej určovat dle fosílií v nich obsažených (tzv. biostratigrafie), podle uložení jednotlivých vrstev hornin (mladší usazeniny jsou obvykle nad těmi staršími, dříve usazenými) a samozřejmě i zde lze použít datování pomocí radioaktivních prvků. Kvůli značným časovým odlehlostem však je potřeba hledat izotopy s dlouhým poločasem rozpadu - používají se například izotopy uranu 238U, thoria 232Th, rubidia 87Rb, draslíku 40K a další.
