Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
340) Uranový důl a radioaktivita
26. 06. 2007
Dotaz: Dobrý den, V naší lokalitě se uvažuje o otevření uranového dolu. Paradoxně jsem
se přistěhovala od jediného funkčního uranového dolu:) Vzniká kolem toho dosti
velká hysterie. Zajímalo by mě, pokud se už v místě ložisko uranové rudy
vyskytuje, jsou – li rizika větší, nebo se zvyšují až těžbou. Myslím
riziko pro obyvatele kteří v dole nepracují – uvádí se zvýšené riziko
vrozených vad, potratů, nádorových onemocnění, zamoření zdrojů vody, zdravotní
závadnost zemědělských produktů. Též bych ráda věděla, z kterých izotopů se
skládá „ přírodní uran „ Díky (leny)
Odpověď: Bez bližšího určení lokality se mohu omezit jen na obecná tvrzení. Lokalita, kde se uvažuje o těžbě uranu téměř jistě bude vykazovat zvýšené radioaktivní pozadí (tedy intenzitu záření). Tento ukazatel však obvykle nenabývá nebezpečných hodnot. Obecně mírně zvýšená radioaktivita sice na jedné straně statisticky může vést k mírně zvýšeným rizikům vrozených vad a nádorových onemocnění, na druhou stranu ale zase stimuluje imunitní systém a může působit i léčivě (na tomto principu byly mimo jiného založeny i lázně Jáchymov).
S případnou těžbou se radioaktivita v okolí může zvýšit, záleží ale dost na technologii, která bude použita.
Rád bych zde zdůraznil, že radioaktivita je přirozený jev probíhající všude okolo nás i v nás. Problém tedy není, je-li něco radioaktivního (nějak radioaktivní je prakticky cokoli), problémem může být, překročí-li se určitá míra. Existují normy a hygienické limity, které definují, co je ještě přípustné. Tyto normy jsou přitom velmi přísné (z biologického, chemického a fyzikálního pohledu by člověk měl zcela bez problémů snést mnohonásbě vyšší ozáření, než jaké tyto normy povolují). Máte-li tedy obavu či podezření, že ve vašem okolí dojde či došlo k překročení těchto limitů, obraťte se na Státní úřad pro jadernou bezpečnost (www.sujb.cz).
Dotaz: Hladina intenzity zvuku bzukotu jedné včely je 25dB. Na kvetoucí jabloní bzučí
najednou 1000 včel. Jakou hladinu intenzity zvuju bude vnímat pozorovatel pod
jabloní? (JŠ)
Odpověď: To je přece jednoduché. Podle definice belu znamená 1 bel = 10x silnější
(hladina hluku, hladina signálu,...) Tedy dva bely = 10x10 = 100x silnější. Tři
bely = 10x10x10 = 1000x silnější hluk, a to je přesně to, co jsme chtěli.
Dále: jako 3 litry je 30 decilitrů, tak 3 bely je 30 decibelů.
Takže původní hluk 25 decibelů 1000x zesílený je 25 decibelů + 30 decibelů,
tedy 55 decibelů.
Za zapamatování stojí, že (dosti přesně, na 3%) je
3 dB ~ 2krát hlasitější signál.
Z toho hned plynou další hodnoty:
6 dB ~ 2x2 = 4x silnější
9 dB ~ 2x2x2 = 8x silnější
12 dB ~ 2x2x2x2 = 16x silnější
15 dB ~ 2x2x2x2x2 = 32x silnější
... a když takhle pokračujeme, jak 30 dB by vyšlo jako 2x2x...x2 = 1024x silnější (to jsou ta slíbená 3%, protože PŘESNĚ je 30 dB = 3 B ~ 10x10x10 = 1000, tedy 1000x silnější)
A když už počítáme v belech, tak (3+7)dB = 10 dB = 1 B = 10krát = (2·5)-krát silnější, čili 7 dB = 5krát silnější (s přesností na ty 3%).
Y B tedy znamená 10Y krát silnější (10 na ypsilontou), čili k-krát silnější bude takové Y belů, aby k = 10Y, čili Y = lg k (desítkový logaritmus, pro ty, kdo se nebojí logaritmů). A protože pracujeme nikoli v belech, ale v decibelech, čili 1 B = 10 dB, tak k-krát hlasitější šum odpovídá o 10·lg k decibelů víc, což je onen převodní vztah.
Dotaz: Prosil bych o sdělení, jaké množství tepla je třeba přivést do třeba 50 litrů
vody 20°C teplé, aby se zplynil 1 kg CO2, který je tam pomalu
vypouštěn - prakticky vím, jak se chová CO2, když je na vzduchu vypouštěn do textilního pytliku - tuhne na suchý led. Ale ve vodě, která bude vyhřívaná, přejde hned do plynu a voda se bude ochlazovat, teoreticky vím, že tam dochází k
sublimaci, ale nedovedu to spočítat. Dík za radu a pomoc - pořád se člověk musí
něco učit! Dvořáček (Dvořáček Josef)
Odpověď: Měrná tepelná kapacita oxidu uhličitého je zanedbatelná (desítky joulů
na mol) oproti měrnému skupenskému teplu desublimace (25 kJ/mol),
nebudeme tedy uvažovat počáteční teplotu suchého ledu - naprostá většina
dodané energie se spotřebuje na sublimaci. Kilogram suchého ledu je přibližně 23 molů, k desublimaci tohoto množství oxidu uhličitého je tedy zapotřebí dodat přibližně 0,57 MJ, což odpovídá ochlazení padesáti litrů vody asi o 3 °C.
Nevím, zda jsem dostatečně odpověděl na položenou otázku, pokud ne, položte dotaz jasněji.
Dotaz: Dobrý deň, chel by som sa opýtať, konkrétne akým sposobom sa určuje vek hornín a
vek organických látok (dreva, kostí a podobne). Ďakujem za odpoveď. Zdraví Patrik
Šibrava (Patrik Šibrava)
Odpověď: K určování stáří fosílií organického původu se často používá tzv. radiouhlíková metoda. O co jde? V přírodě se kromě nejčastějšího izotopu uhlíku 12C vyskytuje v menším množství i izotop 14C. Izotop 14C vzniká v atosféře působením kosmického záření na dusík (14N + n → 14C + p). Tento izotop uhlíku pak společně s dalšími látkami živé organismy dýchají a v organických sloučeninách zabudovávají do svého těla. Během života a v okamžiku smrti proto v živém organismu existuje určitý poměr mezi množstvím ulíku 12C a 14C. Po smrti organismu přísun uhlíku do organismu prakticky ustane. Izotop uhlíku 12C je velmi stabilní, izotop 14C se rozpadá s poločasem rozpadu okolo 5730 roků, díky čemuž se poměr množstvím ulíku 12C a 14C v mrtvé tkáni s časem mění (uhlíku 14C ubývá). Změříme-li tedy poměr množství 12C a 14C, můžeme ze známé doby poločasu rozpadu 14C a ze známého poměru uhlíků 12C a 14C v atmosféře celkem spolehlivě odhadnout stáří dané organické látky (typicky s přesností na stovky let).
K určování stáří hornin lze přistoupit několika způsoby. Lze jej určovat dle fosílií v nich obsažených (tzv. biostratigrafie), podle uložení jednotlivých vrstev hornin (mladší usazeniny jsou obvykle nad těmi staršími, dříve usazenými) a samozřejmě i zde lze použít datování pomocí radioaktivních prvků. Kvůli značným časovým odlehlostem však je potřeba hledat izotopy s dlouhým poločasem rozpadu - používají se například izotopy uranu 238U, thoria 232Th, rubidia 87Rb, draslíku 40K a další.
Dotaz: Dobrý den Zajímalo by mne, zda je nebezpečné pohybovat se v těsné blízkosti
okolo vysílacích antén vysílačů, společnosí provozujících mobilní telefonní
sítě (Oskar, T-mobile, atd.) Zda je nebezpečné např. za provozu vylézat na stožáry až na samotný vrchol, kde jsou umístěny antény (kromě rizika hrozícího pádu
apod). Děkuji (L)
Odpověď: Všechny anténní systémy provozované telekomunikačními společnostmi jsou schválené hygienickými stanicemi a splňují podmínky zákona 258 o ochraně veřejného zdraví, ve znění nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. U všech stanic jsou vymezeny prostory, ve kterých by došlo k překročení hygienických limitů a to v provozních řádech (vztahují se k zaměstnancům) a v hygienických výpočtech (vztahují se k ostatním osobám). Při běžně používaných výkonech (desítky wattů) se hranice hygienických limitů v přímém paprsku před anténami zpravidla pohybují v rozmezí 4-6m pro ostatní osoby a řádově v centimetrech pro zaměstnance.
V místech kde se lidé (ostatní osoby) běžně pohybují, jsou hodnoty expozic hluboko pod stanovenými limity a zpravidla dosahují pouze tisíciny těchto hygienických limitů. Úrovně elektromagnetických polí vyzářené vysílači telekomunikačních společností jsou srovnatelné s úrovněmi elektromagnetických polí od televizních a radiových vysílačů.
Z uvedeného vyplývá, že pohyb v blízkosti antén není nebezpečný a to ani v místech, kde mohou být krátkodobě překročeny hygienické limity (referenční hodnoty), protože i tyto limity zahrnují dostatečnou zálohu bezpečnosti od tak zvané prahové hodnoty úrovně záření, při které by se teprve projevil vliv na lidský organismus. Hygienický limit je padesátkrát nižší než tato prahová hodnota. Pokud by se tedy člověk dostal do těsné blízkosti těchto antén, budou překročeny referenční hodnoty uvedené v nařízení vlády č. 480/2000 Sb., v některých případech může dojít i k překročení nejvyšších přípustných hodnot, ale vzhledem ke zmíněné záloze bezpečnosti limitů, nedojde při používaných výkonech k faktickému ohrožení zdraví.
K otázce lezení na stožáry telekomunikačních společností je nutno zdůraznit, že se jedná o majetek těchto společností. S výjimkou stožárů řešených konstrukčně jako rozhledny, je vstup na tyto stožáry nepovolaným osobám zakázán a jednalo by se o neoprávněné vniknutí na cizí pozemek (do cizího objektu), se všemi právními důsledky.
(Ing. František Bittner, T-Mobile Czech Republic a.s.)
