Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
359) Nafta v plynném stavu
17. 05. 2007
Dotaz: Dobrý den, může být nafta (vzhledem k velikosti molekul) v plynném skupenství? (Petr)
Odpověď: V plynném skupenství může být teoreticky, za vhodných podmínek, každá
chemická látka, bez ohledu na velikost molekul - ta pouze ovlivňuje teplotu
varu látky. I nafta, jako směs pevných a kapalných organických látek, může
být teoreticky za dostatečně vysoké teploty v plynném skupenství. Problém je
ovšem v teplotní nestálosti mnoha organických sloučenin - často se stává, že
příslušnou látku nelze převést do plynného skupenství, protože se ještě
před dosažením teploty varu rozloží. Pokud opravdu potřebujeme plynné
skupenství (například při frakční destilaci ropy), pomáháme si závislostí
teploty varu na tlaku. Snížením tlaku můžeme snížit teplotu varu až do
oblasti, kde už tepelný rozklad nehrozí.
Pokud vás zajímá spíše vypařování z volného povrchu kapaliny za normální
teploty, samozřejmě každá kapalina má svou tenzi par (tj. jakoby
koncentraci molekul v plynném skupenství nad povrchem), ať už jakkoli
nízkou, a stejně tak i nafta, resp. (protože jde o směs) každá její složka.
Jednoduchým důkazem toho, že se nafta z povrchu vypařuje, je její zápach
(kdyby se vám nemohla dostat na nosní sliznici, necítil byste ji). V
porovnání s kratšími uhlovodíky (menší molekuly) je tenze par nafty
relativně nízká:
motorová nafta méně než 100 Pa (podobně jako slunečnicový olej),
technický benzín 17 200 Pa (menší molekuly),
voda 2 300 Pa (velmi malé molekuly, ale velká polarita).
Vedle velikosti molekuly se uplatňuje také vliv mezimolekulových interakcí,
které brání molekule vytrhnout se z kapaliny pryč do plynné fáze. Čím větší
polarita látky, čím nabitější skupiny obsahuje, tím silnější interakce má s
okolím a tím nižší je tenze její páry. Látky s vysokou polaritou - látky
iontové (soli), byť i s velmi malými molekulami, se vyskytují za normálních
podmínek v pevném skupenství a tenzi par mají zanedbatelnou.
Dotaz: Dobrý den,
jaká je (jsou) definice času? Děkuji mockrát (Mike)
Odpověď: Klasická definice předpokládá, že neznámý pojem převedu známými
postupy na kombinaci známých pojmů.
Např.: práce je skalární součin síly a posunutí působiště síly.
Což je hezké a jasné, pokud víte, co je skalární součin, síla, (vektor)
posunutí a působiště síly. Pokud něco z to ho nevíte, tak se vysvětluje
dál, až se (v daném oboru) dojde na tzv. primitivní pojmy (základní
kategorie), které se v tomto oboru nevysvětlují. Můžou se ovšem
vysvětlovat v jiném oboru.
Např.: ptáte-li se kvůli trojúhelníku na něco o funkcích sinus a
kosinus, pak asi budeme brát pojem "číslo" resp. "reálné číslo" za
primitivní. Ovšem v teorii čísel můžete reálná čísla odvodit jako limity
jistých posloupností racionálních čísel, ty zas z celých čísel, ty z
přirozených a ty z Peanových axiomů s pojmem "následovník". Tohle vás
však asi nezajímá, když řešíte trojúhelníky sinem a kosinem.
Z jiné oblasti: ve výkladovém slovníku asi "otec" je "definován"
jako "rodič mužského rodu", "matka" jako "rodič ženského rodu" a "rodič"
jako "otec nebo matka". To je samozřejmě klasická definice kruhem, ale
nevadí to pro obecné použití slovníku, kdy jenom třeba Čech vietnamského
původu nezná slovíčko "rodič" nebo (pro něj příliš spisovné) "otec".
No, a s časem (prostorem, energií, hmotou,...) je to taky tak. Zde
jsme už tak hluboko, že nemáme nic hlubšího, na co bychom to převedli.
Čili třeba v normě IEC/ISO je čas jedna ze 7 základních veličin, na
kterých je založen Mezinárodní systém veličin ISQ a z něj vyvozený
Mezinárodní systém jednotek SI, a že se měří např. hodinami. Ale už se
dozvíte korektně, co je doba (rozdíl časových údajů) a časový interval
(množina všech časových údajů mezi dvěma danými časovými údaji) apod.
Dotaz: Dobrý den, co jsou to přesně paraxiální paprsky a jak se používají při tvorbě
obrazu např. u dutého a vypuklého zrcadla? Když jsem totiž rýsoval geometrické
znázornění obrazu pomocí tří /respektive dvou/ význačných paprsků u vypuklého
zrcadla nevyšla mi úsečka znázorňující výsledný obraz přesně pod úsečkou
znázorňující těleso, jehož obraz jsem rýsoval. Prý to souvisí s paraxiálními
paprský. Mnohokrát děkuji (Mike)
Odpověď: Jako paraxiální paprsky označujeme paprsky v blízkosti optické osy přístroje, které s touto osou svírají jen malý úhel, jsou s ní tedy téměř rovnoběžné.
Při použití kulového zrcadla dochází ke zkreslování obrazu, což se pravděpodobně projevilo i ve výše popsané geometrické konstrukci. Chyba je v zrcadle samotném, správný tvar takového zrcadla totiž není kulový, ale parabolický (vrchol paraboloidu). Výroba paraboloidu je ale technicky náročnější než výroba kulové plochy, proto se běžně používají kulová zrcadla, která pak dostatečně dobře zobrazují pouze v těch místech, v nichž se moc neliší od zrcadel parabolický - tedy v blízkosti optické osy. Přibližně správně tak lámou akorát ony paraxiální paprsky, paprsky jdoucí blízko optickéosy.
Dotaz: Je nebezpečné rozebírat mikrovlnku? (Jana Malá)
Odpověď: Při rozebírání mikrovlnné trouby je nezbytné, aby byla odpojena od zdroje elektrické energie a je potřeba před započetí demontáže vybít kondenzátor, který trouba obsahuje, a jeho vstupní svorky zkratovat (i po odpojení trouby může na kondenzátoru zůstávat životu nebezpečné napětí i několika tisíc voltů).
Velmi varuju před rozebíráním zapojené trouby, zapojováním rozebrané trouby a také před zapojováním rozebrané a následně zpět (neodborně) složené trouby - mohlo by dojít k mikrovlnnému ozáření a následkem toho k poškození zdraví, v extrémním případě teoreticky i smrtelnému.
Pokud vás zajímá, jak mikrovlnná trouba funguje, podívejte se na
Dotaz: Prajem dobrý deň, dá sa zmerať aj pokojová hmotnosť častice? Alebo je to tak, že
sa zmeria hmotnosť častice pre istú rýchlosť a relativistickým vzťahom sa
dopočíta pokojová hmotnosť častice? Ďakujem. Števo (stefan)
Odpověď: Hmotnost některých částic lze měřit v podmínkách, kdy jejich rychlost je
zanedbatelná vůči rychlosti světla a hmotnost je tedy prakticky klidová
(to je příklad hmotnostní spektrometrie), resp. jak navrhujete, na
rychlost lze vzít korekci podle známého vzorečku. Jiná cesta zjištění
klidové hmotnosti je založena na relativistickém vztahu E2=m2c4+p2c2, který přepíšete do tvaru m2c4=E2-p2c2. Tj. klidová energie
resp. klidová hmotnost (až na c4) se zjistí z rozdílu kvadrátů energie a
hybnosti. Energii a hybnost studované částice pak často získáte například
jako součet energií a hybností jejích rozpadových produktů, viz např.
