Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
402) Vzdálenost Země od Slunce
02. 04. 2007
Dotaz: Jaká je vzdálenost Slunce od Země? (Štěpánka Velebilová)
Odpověď: Vzdálenost Země-Slunce se v půběhu roku mění, neboť Země okolo Slunce obíhá po mírně eliptické dráze. Nejblíže je Země Slunci (říkáme, že je v přísluní, jinak též v perihélu či perihelu) každoročně okolo 4. ledna, v tu dobu jsme od Slunce vzdáleni okolo 147 miliónů kilometrů. Když jsme Slunci naopak nejdále (jsme v tzv. odsluní, aféliu, afelu), jsme vzdáleni přes 152 miliónů kilometrů.
Povšimněme si ještě, že roční období na Zemi jsou určeny sklonem Zemské osy a nikoli vzdáleností od Slunce. Na severní polokouli je zima v době, kdy je Země Slunci nejblíže.
Dotaz: Chtěl bych se zeptat na jodové tabletky v souvislosti s radioakttivitou. Děkuji (radek)
Odpověď: V jaderném reaktoru se stěpením jaderného paliva (nejčastěji uranu U235, méně často pak uranu U238 či plutonia Pu239) vytváří různé jiné radioaktivní látky, mezi nimi i radioaktivní izotopy jódu (nejčastěji se uvádějí I131 a I133).
Zdravý člověk přijímá jód z potravy (například z mořských ryb) a ukládá si jej ve štítné žláze, ta potřebuje jód pro svou správnou funkci. Při ukládání přitom tělo nijak nerozeznává, zda jde o radioaktivní izotopy či nikoli. Pokud by se tedy člověk ocitl v prostředí zamořeném radioaktivními izotopy jódu, jeho tělo by mělo tendenci je akumulovat ve své štítné žláze a docházelo by k jejímu poškození. Aby se takovému zdravotnímu riziku v případě havárie reaktoru předešlo, jsou obyvatelům žijícím v několikakilometrovém okruhu okolo jaderných elektráren rozdávány tablety jodidu draselného, aby je v případě havárie snědli. Obyčejný jód, který je v těchto tabletách přítomen, brání ukládání radioaktivního jódu do štítné žlázy a významně tak snižuje nebezpečí následného poškození zdraví.
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co znamená číslo u značky U325, při výrobě v
jaderných elektrárnách a jak jednoduše popsat štěpení jádra? Děkuji (Martin Kvapil)
Odpověď: U235 je označení izotopu uranu. "U" je chemická značka uranu a číslo 235 udává, že jádro tohoto atomu má kromě 92 protonů (což způsobuje, že je atom uranem a ne jiným prvkem) ještě 143 neutronů, celkem je tedy v jádře 92+143=235 nukleonů.
Uran U325 zmíněný v dotazu neexistuje. V přírodě se nejčastěji vyskytuje uran U238, který tvoří přes 99% veškerého uranu. K použití v jaderných elektrárnách není příliš vhodný, ikdyž za určitých podmínek jej ve speciálních reaktorech použít lze. Daleko vhodnější je Uran U235, který tvoří ale asi jen tři čtvrtě procenta veškerého uranu. V jaderných elektrárnách se bohužel uran U235 nevyrábí, ale naopak spotřebovává - štěpí se na lehčí atomy a tím získáváme (kromě směsi různých lehčích atomů a vyletujících neutronů) obrovské množství tepla, které následně (stejným procesem jako v tepelných elektrárnách) dokážeme přeměnit na elektřinu.
Hodně zjednodušeně lze říct, že v jaderném reaktoru se snažíme trefovat se vhodně zpomalenými neutrony do jader atomů U235 tak, aby ty "srážky" ta jádra neustála a rozpadla se. Popsat ale nějak detailněji štepení jádra není jednoduché. Pohybujeme se totiž už v tak malých rozměrech, že zde už moc neplatí klasická fyzika. Na malých rozměrech se svět chová dost podivně a jinak, než jsme zvyklí - je kvantovaný a hrají zde důležitou roli pravděpodobnosti. K pochopení mikrosvěta je proto potřeba studovat kvantovou mechaniku.
Dotaz: Kdo řekl :dejte mi pevny bod a ja pohnu zemi? (jitka)
Odpověď: Tento výrok je připisován storořeckému matematiovi, fyzikovi, astronomovi a mechanikovi Archimédovi (Αρχιμήδης) ze Syrákús, který žil v letech 287 př.n.l. až 212 př.n.l. V originále má jeho údajný výrok tvar
Дος Μοι που Στο και Κινο την Γην
a bylo by přesnější překládat jej spíše ve smyslu "Dej mi, kde bych stanul, a pohnu Zemí".
Dotaz: jak vyrobit fosforeskující vodu nebo vodu svítící ve tmě (marek křiva)
Odpověď: Můžeme rozlišit dva druhy "svítícího roztoku" - jednak může jít o
fluorescenci či fosforescenci, kdy viditelné světlo vzniká osvícením roztoku
světlem o jiné vlnové délce (například přeměna UV záření na viditelné světlo
u "zjasňovacích" pracích prášků nebo "svítící" ručičky na hodinkách). "Nové
světlo" se uvolňuje postupně po různě dlouhou dobu od osvícení.
Druhou možností je chemiluminiscence, kdy se na světlo přeměňuje energie
dodaná chemickou reakcí. Takové roztoky pak svítí i v úplné tmě, a to po
dobu, po jakou jim chemickou reakcí dodáváme energii. Takto fungují známé
světelné trubičky "LightStick". Zdrojem energie je nejčastěji redoxní reakce
mezi peroxidem vodíku jako oxidačním činidlem a nějakou další látkou. Dále
musí být přítomna sloučenina, která je schopna energii uvolněnou chemickou
reakcí zachycovat a přeměňovat na světlo, nejznámějším příkladem je luminol,
který se může zároveň účastnit redoxní reakce s peroxidem jako redukční
činidlo.
Nevýhodou je, že redoxní reakce proběhnou obvykle velmi rychle, takže roztok
by po slití výchozích látek dlouho zářit nevydržel. Pro komerční využití se
tedy používají různé způsoby, jak reakci zpomalit a dobu svícení
prodloužit - například vhodné rozpouštědlo atd.
Na stránce http://www.ropacek.cz/o_j/pokusy.html najdete několik návodů na přípravu svítícího roztoku s luminolem a také další svítící směsi. Největším problémem je asi cenová dostupnost složky přeměňující chemickou energii na světlo - cena luminolu se pohybuje okolo 200 Kč za gram.
