Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
59) Hustota atomových jader
06. 02. 2011
Dotaz: Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jaká je hustota atomových jader, našel
jsem totiž dvě hodnoty a nevim, ktera je správná. Díky. Jakub (Jakub Synek)
Odpověď: Dobrý den, tak to zkusme alespoň přibližně spočíst. Hustotu budeme
počítat standardně jako podíl hmotnosti jádra ku jeho objemu. Pro poloměry
jader R platí formulka R = r·A1/3, kde A je nukleonové číslo jádra a r
konstanta r = 1,3 fm (tj. 10-15m ). Objem V určeme jako objem koule o
poloměru R. V = (4/3)·π·R3 = (4/3)·π·A·r3. Hmostnost jádra M určíme jako součin atomové hmostnostní jednotky (m = 1,66·10-27 kg) a počtu částicv jádře, tedy nukleonového čísla A. Při podílu M/V se zkrátí A, když
dosadíme za zbylé konstanty, zjistíme hustotu jaderné hmoty přibližně
2·1017 kg/m3.
Dotaz: Dobrý den, nevim jestli sem píšu správně, ale opravdu už nevim kam jinam
bych napsala. Nevíte který prvek (patří mezi kovy alkalických zemin) má
sloučeniny, které barví plamen do zelena? Děkuju za jakoukoliv odpověď (Barca)
Odpověď: Dobrý den, mělo by se jednat o soli barya, konzultoval jsem to s kolegou chemikem :o)
Dotaz: Dobrý den, děkuji za tyto senzační stránky. S kamarádem hasičem jsme se
bavili o skutečnosti, že odpařením 1 litru vody se vyvine 1700 litrů páry.
Na britské wikipedii jsem našel údaj 1244 litrů páry, což samosebou závisí na teplotě a tlaku. Pokoušel jsem se tento jev fyzikálně zdůvodnit, ale nevím, o kterou
konstantu a formuli se tento jev opírá. Můžete mi poradit? (Lumír Dufek)
Odpověď:
Jeden litr vody je zhruba 1 kg vody. Každá molekula vody je složena z 2 atomů vodíku (2×1 g/mol) a jednoho kyslíku (16 g/mol), její molární hmotnost je tedy 18 g neboli 1 mol vody váží 18 g. Máme-li 1 kg = 1000 g vody, pak máme 1000 / 18 = 55,6 molů vody.
Nyní již vystačíme se stavovou rovnicí ideálního plynu
p·V = n·R·T
kde R je plynová konstanta (R = 8,314 J·K−1·mol−1)
Stavovou rovnici si můžeme upravit na
V = n·R·T / V
Když nyní dosadíme n = 55,6 molů, T = 373 K (= 100 °C) a p = 101325 Pa (standardní tlak), dostaneme objem 1 kg páry v základních jednotkách (m3). Vychází to zhruba 1,7 m3, tedy přibližně 1700 litrů.
Hodnotu 1244 litrů bychom dostali, pokud bychom (stále za normálního tlaku) vodní páru zchladili na 0 °C - nesměla by nám přitom ovšem zkondenzovat.
Dotaz: Dobry deň. Chcem sa Vás opýtať akou rýchlsťou sa širi elektrický signál
napríklad medeným vodičom? Ďakujem Sojka (Jan Sojka)
Odpověď: Rychlost šíření signálu ve vodiči by měla odpovídat rychlosti šíření světla v daném prostředí. Bude to tedy o něco méně než rychlost světla ve vakuu. Odhaduju, že ve vodiči by to mohlo být okolo 0,6-0,7 rychlosti světla ve vakuu, tedy okolo 2·108m/s.
Dotaz: Co se počítá za východ/západ Slunce,neboli jaká je poloha Slunce vůči
horizontu v okamžiku východu/západu? Je to první dotek kotouče Slunce s
kružnicí obzoru při východu/schování celého Slunce pod obzor při
západu, nebo je to průchod středu Slunce kružnicí obzoru? Nebo je to
ještě jiná poloha? Altituda je úhlová výška Slunce nad/pod obzorem.
Nejspíš je tím míněna výška stredu Slunce(?) Na stránkách
www.heavens-above.com je uváděna altituda Slunce v okamžiku východu a
západu -0,8 stupně. Průměr Slunce je cca 0,5 stupně. To by znamenalo, že
od uváděného východu Slunce do dotyku jeho kotouče s kružnicí obzoru
musí slunce ještě doputovat 0,55 stupně než vykoukne z poza obzoru, což
představuje cca 3 minuty. Děkuji a zdravím. (Vratislav Červenka)
Odpověď: Za východ slunce se považuje okamžik, kdy se na obzoru objeví horní okraj slunečního kotouče, obdobně západ slunce je okamžik zmizení horního okraje kotouče pod obzorem. Jde tedy o časy, kdy poprvé resp. naposled vidíme alespoň kousek slunečního kotouče.
U jevů blízko obzoru je ale ještě jedna záludnost - dochází k nezanedbatelným ohybovým jevům v atmosféře, díky kterým vidíme i "trochu pod obzor". Slunce tedy vidíme ráno o něco dříve a večer o něce déle, než jak by to čistě geometricky mělo vycházet. Domnívám se, že těch -0,8 stupně vzniklo zohledněním těchto optických jevů v atmosféře a udává geometricky měřenou výšku středu slunečního kotouče.
