Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
595) Rychlost rozpínání vesmíru
04. 05. 2006
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co se stane, až rychlost rozpínání vesmíru
dosáhne rychlosti světla? Slyšela jsem, že se tato rychlost zvětšuje. Obrátí se
pak časová šipka? A co by se stalo s lidmi, kdyby ještě nějací žili? To by se
opakovaly celé dějiny Země? (Kačka)
Odpověď: Rychlost rozpínání vesmíru není rychlost ve smyslu středoškolské fyziky (tedy o kolik metrů se něco posune za 1 sekundu), ale spíše o kolik procent se daný předmět či vzdálenost za jednu sekundu protáhne. Z tohoto důvodu ani není jasné, jak by se měla rychlost světla ve vakuu (c = 299 792 458 m/s) s "rychlostí" rozpínání vesmíru (neboli Hubbleovou konstantou H = 2·10-18s-1) porovnávat.
Dotaz: Zdravím, ve fyzice mi byl zadán úkol "zjisti podíl frekvencí mezi tóny v jedné
oktávě". Můžete mi prosím poradit? Děkuji, Krempl (Jan Krempl)
Odpověď: Obecně platí, že základní tón a tón o oktávu výše mají poměr frekvencí 1:2. Podíl frekvencí mezi ostatními tóny stupnice však závisí na zvoleném typu ladění, resp. typu stupnice. Více se o tom dozvíte na
Dotaz: Při prohlížení záběrů většinou amatérských malostopážních barevných filmů
pořízených náhodně v roce 1986 krátce (snad 1 - 3 dny) po zamoření radiací
městečka Pripjať ležící v bezprostřední blízkosti atomové elektrátrny Černobyl
na Ukrajině jsme si s kolegou všimli krátkých, avšak zřetelných azáblesků
vyskytujících se náhodně na celé ploše záběru při běžícím filmu. Kolega tvrdí,
že záblesky nesouvisejí s radiací a že může jít o nekvalitní film. V době
pořízení těchto amatérských filmů se zcela jistě používal klasický materiál pro
barevný film a proto jsem přesvědčen, že daný jev souvicí s vysokou mírou
radiace, avšak nejsem schopen jev fyzikálně dostatečně vysvětlit. U černo-bílého
filmového materiálu tvořeného z krystalků stříbrných solí mě vysvětlení záblesků
vzniknuvších zřejmě v době exposice v důsledku velmi vysoké radiace ve snímaném
prostředí napadá, ale u barevného filmu nevím. Může uvedený jev skutečně
souviset s radiací? (Jakub Sedláček)
Odpověď: Popisované projevy dle mého názoru svědčí spíše o špatné kvalitě filmu. Zvýšená radiace by se neprojevovala záblesky přes celá jednotlivá políčka, ale spíše zrněním (tedy jakoby záblesky jednotlivých bodů) či vybledlostí celého filmu.
Dotaz: Měl bych dotaz k Torriceliho pokusu, stručně a jednoduše, s kamarády se totiž
nemůžeme dohodnout jestli je možné, aby v trubici vzniko vzduchoprázdno. Díky
moc za odpověď (Pavel)
Odpověď: Přesně vzato, v trubici úplné vakuum nevznikne - rtuť se nepatrně odpaří, tak aby nad její hladinou vznikla její sytá pára. Přesto je zde tlak dostatečně nízký na to, abychom mohli rtuťové páry zanedbat a považovat je za vakuum.
Dotaz: Dobrý den, studuji chemii, absolvoval jsem laboratoře z biologie a napadlo mě
(při mikroskopování) jak dalece lze zajít při "zvětšování" objektů? Je mi jasné,
že světelný mikroskop zvětšuje méně než mikroskop elektronový, ale co vše lze
zatím pozorovat? Opravte mne jestli se mýlím, ale mám za to, že DNA vlákno lze
pozorovat elekt. mikroskopem. Moje otázka zní - je to konec, nebo budeme v
budoucnu schopni pozorovat menší částice? Co atomy uvidíme je někdy? Jsme
omezeni naši technologií, nebo nám zákony fyziky určily hranici, za kterou nelze
zajít? Možná vám můj dotaz přijde nesmyslný, ale již dlouho nad ním přemýšlím...
Předem děkuji za odpověď. (J. Neuschwaiz)
Odpověď: Pokud se chceme podívat na nějaký objekt, musíme si na něj posvítit a zachytit odražené světlo (případně prošlé, tedy nepohlcené světlo). Akazuje se ale, že musíme použít světlo vlnové délky kratší, než je rozměr tělesa (resp. jeho detailu), který chceme pozorovat. Při použití viditelného světla (okolo 500·10-9 m) proto můžeme pozorovat předměty o rozměrech mikrometrů a větší.
Chceme-li prozkoumat nějaké objekt detailněji, potřebujeme si na objekt svítit něčím s kratšími vlnovými délkami. Obvykle se k tomu užívají elektrony, které, jsou-li dostatečně urychleny, vykazují některé vlnové vlastnosti (a v mnohém se tak chovají jako světlo). Mikroskopům se pak říká elektronové mikroskopy a jsou schopny zvětšovat až 1 000 000 krát.
Ještě o něco lépe pak dokážeme prozkoumávat povrchy některých materiálů pomocí tzv. rastrovacího tunelovacího mikroskopu, který přejíždí těsně nad povrchem materálu s velice tenkým hrotem a měří velikost elektrického proudu, jemuž se podaří mezi vzorkem a hrotem "přeskočit" (přesněji vzato protunelovat potenciálovou bariérou). Pomocí tohoto mikroskopu se dokážeme "podívat" (po zpracování údajů počítačem a vytvoření obrazu na monitoru) i na jednotlivé atomy.
