Dobrý den,

fyzikálně je velmi složité odrazit se od předmětu, "se kterým padáte". Pokud by onen umývač oken před pádem stál na plošině na váze, naměřil by na ní svou hmotnost. V momentě, kdy by se plošina utrhla, váha pod umývačem nenaměří nic - mluvíme o stavu beztíže. Jelikož padajícího netlačí žádná síla do podložky (padají stejně rychle) nelze se od ní standardně odrazit, tj. přikrčit se a "vyskočit". V reálu budeme sice uvažovat tření vzduchu, čímž stav beztíže nebude úplně stoprocentní (váha by při pádu přeci jen něco naměřila), ale to, o kolik si při případném pádu takto pomůžete, je velmi zanedbatelné, zejména na škálách desítek pater výškových budov. Hlavní roli zde nejspíš sehrál obrovský díl štěstí.

Dobrý den,

pokud obvodem protéká stejnosměrný proud (časté označení DC - direct current), přesně podle jeho názvu teče jen jedním směrem, tj. nedochází v čase k přepólování na zdroji. Typickým zdrojem takovéhoto proudu jsou např. tužkové baterie. Naproti tomu v případě střídavého proudu (AC - alternating current) se směr tečení proudu v obvodu periodicky střídá. Takovýto proud nám "teče" doma do zásuvek s frekvencí střídání 50 Hz, tj. jeho směr se mění každých 10 milisekund.

Pokud chceme, aby vodičem protékal elektrický proud, musíme na jeho konce přiložit na různé hodnoty potenciálů. Jejich rozdíl se nazývá napětí. Nemám-li napětí, neteče proud. Této úvahy lze využít i při objasnění toho, proč ptáci vesele vysedávají na drátech vysokého napětí. Pokud pták usedne na drát, je to jako když připojíte vodič k nulovému napětím. Jeho jeden konec a druhý je na stejném potenciálu. Stejné je to v mechanice, když na vodorovnou desku položíte kouli, nikam se nebude samovolně pohybovat. Jakmile desku nakloníte, koule se pohybovat začne.

Existují ale smutné zprávy o mladících, kteří se bavili tím, že na nádražích vylézali na vagóny, a tím se dostali nebezpečně blízko k trolejovému vedení. Elektrony v něm ucítily možnost, jak se rychle dostat na co nejnižší potenciál, došlo k výboji a přes chlapcovo tělo a pod ním stojící vagón byly elektrony tzv. uzemněny.

Když se dotknete elektrického ohradníku, taky uzemníte elektrický pulz v něm, což vnímáte jako ono štípnutí. Rozdíl je však v tom, že v tomto případě jde o mnohem menší přenesenou energii vaším tělem.

Dobrý den.

Dobrý den,

efekt, o kterém se zmiňujete, bude zcela jistě neměřitelný. Zkusme jen tak narychlo spočíst následující: Nechť mám svislý vodič (jak píšete) o délce l = 1 m na potenciálovém rozdílu U = 1 V. Nechť nám tedy elektrická síla žene elektrony směrem nahoru směrem ke kladnému konci. Práce W, kterou vykoná tato síla, je dána vztahem

kde e je náboj elektronu, čili e=1,6 . 10 ^-19 C. Po dosazení W = 1,6 . 10 ^-19 J. Jelikož práci můžeme vyjádřit jako sílu krát dráhu, které je ovšem v našem případě také jednotková, odpovídá velikost práce velikosti elektrické síly v newtonech. Důležité je však, že tato síla F_el je úměrná 10 ^-19J.

Gravitační síla, kterou je elektron přitahován k zemi (tj. brzděn), je dána standardním vztahem

kde g je gravitační konstanta, pracujme s její hodnotou rovnou 10 m.s^-2. Vzhledem ke hmotnosti elektronu m_e=10 ^-30kg zjistíme velikost gravitační síly F_grav =10 ^-29N, což je o deset řádů slabší působení než v případě její konkurentky síly elektrické.

Jak dlouho trvá světlu, než dorazí od Slunce k nám na Zemi, lze přibližně spočítat jednoduchým vztahem pro rychlost v = s/t.
Nyní se podívejme na vzdálenosti Země od Slunce. V nejvzdálenějším bodě (v aféliu) jsme od Slunce asi 152 099 000 km daleko, v nejbližším bodě (perihéliu) asi 147 097 000 km, přitom rychlost světla ve vakuu (vakuum je pro pohyb ve vesmíru dobrým přiblížením) je jednou ze základních fyzikálních konstant a činí 299 792 458 m/s. Odtud už stačí pouze převést na správné jednotky, upravit vztah a dosadit. Čas, který potřebuje světlo, aby dorazilo na povrch Země, se pohybuje někde mezi 8 min 10 s a 8 min 27 s v závislosti na aktuální poloze planety a hvězdy.