FyzWeb  odpovědna

Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!


nalezeno 18 dotazů obsahujících »rovnovážné«

7) Olověné akumulátory08. 09. 2007

Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká olověných akumulátorů: Výsledkem chemického děje Pb+SO42- , který je na záporné elektrodě je sloučenina PbSO4 + 2e- . Aby se na kladné elektrodě vytvořilo PbSO4 +2H2O je zapotřebí oněch dvou elektronů ze záporné elektrody. Tyto elektrony se na kladnou elektrodu dostanou prostřednictvím vnějšího obvodu. Nabízí se mi otázka, proč tyto elektrony neprojdou skrz separátor a elektrolyt ke kladné elektrodě, když separátor i elektrolyt mají relativně velkou vodivost, což se vyžaduje, protože jejich vodivost tvoří část vnitřního odporu akumulátoru, který je mnohdy menší než připojená zátěž. (Martin Gabzdyl)

Odpověď: Na elektrodě, o níž je řeč, probíhá samovolná oxidace olova - jde tedy o anodu. Na rozhraní povrchu elektrody a elektrolytu se samovolně ustavuje redukčně-oxidační rovnováha a vzniká zde určitý potenciál daný tím, že povrch elektrody je oproti elektrolytu "zápornější" (rovnováha produkuje určitý přebytek elektronů na povrchu elektrody). Rozdíl potenciálů katody a anody pak vytváří spád - tedy napětí - umožňující pohyb elektronů od anody ke katodě. To se může dít jednak cestou přes vodič, jednak cestou přes elektrolyt. Z výše napsaného však vyplývá, že cesta elektronů z anody do roztoku je zablokována "protisměrným" potenciálem na rozhraní ("+" v elektrolytu, "-" na elektrodě), nestačí tedy uvažovat pouze vodivosti.

Elektrony přecházející z povrchu elektrody do roztoku by se musely navázat na nějakou částici - tedy redukce - což je ovšem právě opačný děj než děj samovolně probíhající. Lze to uskutečnit pouze působením většího vnějšího napětí opačného směru, než je napětí rovnovážné - tedy při nabíjení akumulátoru - kdy elektrony dostatečně urychlené v opačném směru mohou "prorazit" energetickou bariéru protisměrného potenciálu a podstoupit původně energeticky nevýhodný děj (redukci - přechod do roztoku).

Toto blokování toku elektronů protisměrným potenciálem se využívá například při ochraně velkých kovových předmětů proti korozi. Jednou z možností je vložení určitého malého napětí opačného směru, než je rovnovážné napětí "článku" vznikajícího při korozních reakcích. Ačkoli chemické podmínky pro vznik koroze dále trvají, jedná se nyní o děj energeticky nevýhodný, který neprobíhá, nebo je významně utlumen.

(Hana Böhmová)   >>>  

8) Sytá vodní pára16. 02. 2007

Dotaz: Dobrý den, máme dvě nádoby stejného objemu, ve kterých je voda, rovněž stejného objemu (přičemž voda nezabírá celý objem nádoby). V jedné nádobě je nad hladinou vody vzduch a v druhé je vzduch vypuštěn, tzn. nad hladinou vody se nachází pouze vodní páry. Můj dotaz zní: bude v nádobě, ve které není vzduch, větší množství vodních par, nebo bude v obou nádobách stejné množství vodní páry (nad vodní hladinou)? (petr)

Odpověď: V nádobě, v níž je v rovnovážném stavu voda se svými parami, je tzv. dynamická rovnováha. To znamená, že ačkoliv z makroskopického pohledu se nic nemění (množství kapalné a plynné fáze je pořád stejné), na mikroskopické úrovni se něco děje: molekuly vody se neustále chaoticky pohybují, občas některá "vyskočí" z kapaliny a stane se součástí par ("vypaří se"), jindy se zase molekula páry vrátí do kapaliny ("zkondenzuje").

Rovnováha závisí tedy na tom, jak "husto" je molekul vodní páry v plynné fázi nad kapalinou - pokud příliš mnoho, kondenzují, pokud příliš málo, nastává vypařování z kapalné fáze. Přitom nezáleží na tom, mezi čím se tyto molekuly vodní páry pohybují - zda mezi částicemi vzduchu, ve vzduchoprázdnu nebo v jakémkoli jiném plynu; záleží pouze na jejich množství v jednotce objemu. Selským rozumem usoudíme, že nemůže být tak úplně jedno, zda se molekuly pohybují mezi "ničím" nebo mezi částicemi vzduchu - ale za běžných podmínek je jakýkoli plyn natolik "řídký", že částice v něm se pohybují dostatečně volně.

Je-li ve Vašich nádobách stejné množství kapalné fáze a v obou případech jde o rovnovážný stav, musí v nich být také stejná množství vody v plynném skupenství, v důsledku tedy stejný tlak molekul vodní páry. Liší se pouze celkový tlak nad kapalinou v nádobě - v jednom případě je plynná fáze tvořena pouze vodními parami, v druhém stejným množstvím vodních par a navíc ještě vzduchem, takže celkový tlak je zde vyšší, tvořený součtem tzv. parciálních (částečných) tlaků jednotlivých složek (vodní pára, kyslík, dusík, oxid uhličitý... ).

A jaký je tlak syté vodní páry, tedy páry v dynamické rovnováze s kapalnou vodou? To závisí na teplotě. Např. při 10 °C je to asi 1,2 kPa (setina atmosférického tlaku), při 50 °C asi 12 kPa, při 100 °C je to akorát atmosférický tlak a při 120 °C je to asi 2,5 násobek atmosférického tlaku.

(Pavel Böhm a Hanka Böhmová)   >>>  

9) Když Slunce zhasne31. 10. 2006

Dotaz: Jak by se měnila teplota na Zemi,kdyby Slunce najednou zhaslo? (Simona S.)

Odpověď: Podívejme se nejprve na lépe představitelný model: Když dám třeba sklenici s vodou k radiátoru topení, voda se sklenicí se začnou ohřívat a časem se systém dostane do rovnovážného stavu. Část tepelné energie z radiátoru bude proudit do sklenice s vodou a stejně velké množství energie sklenice s vodou vyzáří (sáláním tepla) do okolní místnosti. Voda ve sklenici bude mít v tomto stavu teplotu vyšší než je teplota v místnosti. Když topení vypnu či zakryji, přestane sklenice s vodou dostávat svůj díl tepelné energie, ale stále bude sama sálat, dokud se tím sama neochladí na teplotu okolí. Tím bude dosaženo nového rovnovážného stavu, v němž soustava setrvá.

A jak to tedy bude se Zemí? Jakmile Slunce zhasne, bude narušena rovnováha přijímaného a vyzařovanéhotepla úplně stejně, jako v případě sklenice a vypnutého topení. Země tedy bude nadále do vesmíru vyzařovat teplo, toto sálání ale nebude kompenzováno teď již nepřicházející energií ze Slunce. Země proto začne pomalu chladnout (s přibližně exponenciálním poklesem teploty) a v extrémním případě se po velmi velmi dlouhé době její teplota vyrovná s "teplotou" okolního vesmíru - tou dobou by Země měla jen několik málo Kelvinů, tedy asi -270 °C.

(Jakub Jermář)   >>>  

10) Měření periodických kmitů27. 02. 2006

Dotaz: Dobry den! Byla bych moc rada,kdybyste mi zodpovedel menci otazku:Proc,kdyz merime periodu kmitani,zmackneme stopky,kdyz teleso prochazi rovnovaznou polohou a ne,kdyz je v krajnich mistech. Dekuji mnohokrat (Anna)

Odpověď: V místě okolo největší výchylky se těleso nachází poměrně dlouhou dobu a relativně málo se mění jeho poloha (těleso se zde přece při otočce musí nejdříve zastavit) - je tedy těžké přesně odhadnout, zda už těleso úplně zastavilo nebo se ještě maličko pohybuje. V rovnovážné poloze se těleso naopak pohybuje nejrychleji, nejméně se poblíž této polohy zdrží a tudíž bývají nepřesnosti při měření nejmenší. Navíc reálné kmity se budou utlumovat, takže místo největší výchylky se bude trochu měnit, zatímco rovnovážná poloha zůstává stále stejná a snadněji se tedy měří (můžeme si tam snáze umístit nějakou risku).

(Jakub Jermář)   >>>  

11) Mechanický model napětí, zesilovače a střídavého proudu23. 01. 2004

Dotaz: Prolétl jsem články o elektřině a magnetismu, ale to co jsem hledal, jsem nenašel. Vždy se dovídám dogmata.
1.) Tak např. vždy používáte el. napětí. Do obvodu musíme zavést el. napětí, aby mohl téct proud. Ten ale téct vůbec nemusí.. tomu nerozumím, co je tedy el. napětí, resp. jak si ho představit (a to na molekulární úrovni - pokud tak lze).
2.) V učebnici Elektřina a magnetismus pro střední školy je zakreslen obvod s tranzistorem - obr. "Tranzistorový zesilovač"- podobný lze nalézt i jinde (i ve skriptech elektroniky). Vždy tam je řečeno, že na výstupu je obrácená fáze napětí, ale proč to tak je? Fyzikář mi to vysvětlil tak, že jsem si připadal, jako by mi neodpovídal na otázku - asi jsem jediný, kdo tomu nerozumí. U tohoto obvodu nerozumím ani vstupu, výstupu a podobným pojmům, v knize definovány nejsou.
3.) Další problém je s představou střídavého proudu. Kudy jdou elektrony případně díry? U stejnosměrného je jasně dané, kde je + a kde -, ale střídavý, chvíli jde do obvodu na obě strany + a pak zase -. Byl bych rád, kdyby jste mi pomohli v tom udělat jasno. (Liam)

Odpověď: K 1. otázce: Co je to napětí?
Než napíši obecnou odpověď, popíši něco obdobného v mechanice. Kolem Země je gravitační pole. Když umístím 10 m nad podlahu kilovku, bude v tom místě mít jinou potenciální energii než na podlaze. Rozdíl bude 100 J. Mohli bychom říci, že mezi těmi místy (i když tam žádné kilovky nebudou) je "mechanické napětí" 100 J/kg. Toto "mechanické napětí" charakterizuje ROZDÍL STAVŮ mezi těmito dvěma místy gravitačního pole. Nic "molekulárního" si představit k tomu nedovedu, to co jsem popsal, platí i kdyby kolem Země bylo vakuum. Dosaďte místo Země nabité těleso, místo kilovky nabitou kuličku jednou blíž a jednou dál a opět můžeme říci, že v těchto dvou bodech bude mít nabitá kulička rozdílnou potenciální elektrickou energii, rozdíl těchto energií přepočtený na 1 coulomb, tj. třeba 6 J/C, což je ve voltech 6V. Je to "elektrické napětí" mezi těmito dvěma místy pole. I zde charakterizuje elektrické napětí ROZDÍL STAVŮ mezi dvěma místy elektrického pole. (Svým žákům vždycky říkám, že když ukazují na nějaké napětí, potřebují k tomu dva prsty, aby ukázali ta dvě místa) Nic "molekulárního" si tomu představit opět nedovedu, to co jsem popsal platí i když je to elektrické pole ve vakuu. To napětí mezi dvěma místy vodiče se dá vytvořit různé, připojením článku, pohybem magnetu v okolí, atd.

Ke 2. otázce: Co znamená opačná fáze napětí na vstupu a výstupu zesilovače?
Opět to zkusím s mechanickou analogií. Představte si spojitou nádobu tvaru písmene U s vodou, kde pravé rameno bude mít velký průřez a levé malý, něco jako kropicí konev. Když pustím do konve nějaký "vstupní signál" - v širokém rameni budu například pajtlovat pístem 1 cm dolů a 1 cm nahoru od rovnovážné polohy, bude "mechanické napětí" mezi rovnovážnou polohou a okamžitou polohou kmitat od 0 J/kg do -0,1 J/kg (píst dole) k 0 J/kg (píst při návratu uprostřed) až k +0,1 J/kg (píst nahoře). V sousední úzké rouře (tj. "výstup zesilovače" dejme tomu s plochou průřezu 10krát menší) bude voda kmitat 10 cm nahoru a 10 cm dolů, tj. s vyšším napětím , které bude kolísat nejdřív nahoru od 0 J/kg k + 1 J/kg , potom přes nulu dolů k -1 J/kg atd. Tento zesilovač pracuje s desetinásobným zesílením, vstupní signál má opačnou fázi než výstupní (když jde píst v konvi dolů, stoupá hladina v úzké rouře nahoru a obráceně). Co je vstup, plyne ze znalosti českého jazyka. Vstupem může např. být napětí z mikrofonu, které přivádím na vstupní svorky zesilovače, výstup je napětí, které ze zesilovače přivádím třeba na svorky reproduktorů.

Ke 3. otázce: Jak si představit střídavý proud?
Do třetice s mechanickým modelem. V hadici, ve které jsou oba konce napojeny na vstup a výstup čerpadla, proudí voda stejnosměrně kolem dokola. Teď elektromotorek toho čerpadla budu krmit tak, aby chvíli čerpalo zleva doprava a potom zprava doleva. Vodní proud poteče chvilku doleva, chvilku doprava. Proud bude střídavý, ovšem ne sinusový ale zhruba obdélníkového průběhu. Sinusový průběh vodního proudu bychom mohli v této trubici docílit třeba tak, že bychom čerpadlo odstranili, konce propojili a po kusu hadice jezdili sem tam sinusově (jako při kývání kyvadla) válečkem na nudle. Z mikrofyzikálního pohledu (opět velmi primitivního) na elektrický proud doplňuji, co už jednou v Odpovědně zaznělo.
Opakuji: "Nositele nábojů ve vodičích, tj. elektrony v kovech, ionty v kapalinách a plynech a elektrony a "díry" v polovodičích opravdu cestují, jak je elektrické pole žene, !!!!kolem dokola!!! v uzavřeném obvodu (odstartují najednou). Samozřejmě po sepnutí obvodu se nechovají jako účastníci májového průvodu, kteří udělají vpravo vbok a jdou ukázněně směrem, kterým je žene pole, ale spíše tak jak naznačuji svým žákům modelem: Nositelé nábojů představují hemžící se mravence v mraveništi, kde vytvořím pachové pole tím, že na jednu stravu mraveniště dám lákavý med a na druhou něco smradlavého (otevřu tam třeba lahvičku se čpavkem). Tím mezi těmito dvěma body bude "smradové napětí". Díky smradovému poli hemžení neustane, nebude ale zcela souměrně chaotické (středová rychlost nebude 0), ale bude trošičku převládat směr rychlosti mravenců k medu. Kam pocestují, tj. jaký je směr proudu, když smradové pole vyměním, je snad jasné. Samozřejmě mohu to smradové pole střídat a proud mravenců pak bude střídavý."
Ve vodiči je to chaotické hemžení částic - nosičů náboje velmi velkou rychlostí, závislou na teplotě, ta usměrněná rychlost (složka rychlosti) je ve srovnání s tím strašně prťavá, závislá pro daný vodič mj. na napětí mezi jeho konci.

(M.Rojko)   >>>