Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
609) Co bylo za den 4. února 1704?
24. 04. 2006
Dotaz: dobry den, dostala jsem otazku jaky den byl 4.2.1704...a chci se zaptat, nejen na
to jaky to byl den, ale i na to estli se tohle da nejak jednodusse
zjistit.predem dekuji za odpoved (terry)
Odpověď: Na otázku, jaký to byl den v týdnu, lze odpovědět "jak kde". V zemích, které se v tu dobu již řídili modernějším gregoriánským kalendářem (který používáme dodnes) bylo 4. února 1704 pondělí. V zemích používajících starší kalendář juliánský byl jako 4. února 1704 označen pátek.
Jak je to možné? Země se okolo své osy otočí za rok celkem 365,24220 krát, kalendář by tedy měl mít 365,24220 dne. To by bylo nepraktické, proto se volí délka roku jako 365 (a někdy 366, aby se to srovnalo) dní. Problém je s určením, kdy se má zvolit právě onen delší 366denní přestupný rok. Ve starším juliánském kalendáři tento problém nebyl vyřešen zcela uspokojivě, takže se začátek roku (a s ním i roční období) stále více a více posouval. Proto se přešlo na novější tzv. gregoriánský kalendář - dle papeže Řehoře XIII, kerý jej uzákonil bulou Inter gravissimas. Aby se přitom srovnal začátek roku zase zpět, bylo rozhodnuto, že že po čtvrtku 4. října 1582 bude následovat hned pátek 15. října 1582.
Ne všechny země (zejména ty nekatolické) však přijaly nový kalendář ihned, a tak ještě několik staletí bylo datování dní v různých zemích posunuté. Dobrou ukázkou pro pamětníky je například VŘSR (velká říjnová socialistická revoluce), která se v našich zemích ovšem neslavila v říjnu, ale až 7. listopadu.
Pro úplnost bych ještě měl dodat, že v Čechách se gregoriánský kalendář začal používat roku 1584, v německých zemích okolo přelomu 17. a 18. století, v Anglii roku 1752, v Bulharsku roku 1916, v SSSR roku 1918, v Řecku 1924, v Turecku 1927 a v Číně až roku 1949.
Dotaz: Dobrý den, mě by zajímalo, jak fyzikové došli na to, že absolutní nula má
hodnotu právě -273,15°C? Této teploty není možné dosáhnout, tak jak na to
přišli, že je to právě tolik? Vychází se třeba z nějaké konstanty...? Děkuji za
případnou odpověď. (Markéta Ondrušková)
Odpověď: Posunutí termodynamické teploty vůči Celsiově stupnici (tedy číslo 273,15) nevychází z žádné obecné konstanty. Parametry Celsiovy stupnice byly zvoleny zcela uměle lidmi, bez ohledu na hodnoty základních fyzikálních konstant (stupnice byla definovaná dle teplot tání a varu vody za určitých tlaků).
Kdybychom neznali termodynamickou teplotní stupnici, zjistili bychom (alespoň přiližně) hodnotu absolutní nuly tak, že bychom změřili například objem nějakého plynu při dvou různých teplotách za stejného tlaku. Pomocí přímé úměry bychom pak spočítali, za jaké teploty by plyn neměl žádný objem. Vycházíme přitom ze zjednodušujícího předpokladu, že plyn se chová téměř jako ideální plyn a je tedy tvořen pouze bodovými (bezrozměrnými) molekulami či atomy.
Ačkoli není možné absolutní nuly dosáhnout, lze se k ní prakticky libovolně přiblížit (samozřejmě čím jsme blíže, tím je další přiblížení obtížnější). Absolutní nula je tedy v podstatě jakousi limitou možného ochlazování. Dnes už je technologicky možné malé vzorky hmoty zmrazit na teplotu jen několik tisícin K.
Dotaz: Kdy bude příští zatmění Slunce? Děkuji (katka fabianová)
Odpověď: Je třeba rozlišit zatmění úplné a částečné. Příští částečné zatmění Slunce pozorované zašeho území (ČR) očekáváme 1. srpna 2008. Úplné zatmění Slunce viditelné z České republiky pak nastane až 7. října 2135.
Dotaz: Dobrý den Na stole ležel mobil a sklenice chladného čaje. Při zvednutí telefonu
do ruky a při pohybu nad sklenicí se z ní odlomil skleněný prstenec nad
hladinou. Vím, že mobil i v klidovém stavu přijímá a vysílá signál o určité
frekvenci. Je ale možné, aby energie pohotovostního vysílání mobilu mohla rozbít
sklenici (ať už má vadu materiálu nebo ne), nebo to byla náhoda? Děkuji (Petra Nedopilová)
Odpověď: Domnívám se, že mobilní telefon, jakožto pachatele rozbití sklenice, můžeme zcela vyloučit. V době, kdy vysílá, je jeho výkon maximálně několik wattů a vysílané elektromagnetické vlnění by navíc se sklem nemělo prakticky nijak výaznamně interagovat.
Dotaz: Když stojím na povrchu Země, tak můžu změřit, jak mě přitahuje gravitační silou.
Když ale volně padám, tak jsem v beztíži (přitažlivou sílu nezměřím). Platí
totéž i třeba pro magnetické pole? Kdybych byl ze železa a stál na povrchu
magnetu, změřil bych přitahování. Kdybych volně padal v magnetickém poli, byl
bych v magnetické beztíži? Je to stejné i pro volný pád třeba v poli silné
jaderné interakce? (Petr Plachý)
Odpověď: Možnost "vyrušení" gravitačního působení při volném pádu vychází z předpokladu, že hmotnost vystupující v 2. Newtonově zákoně (tzv. setrvačná hmotnost) je stejná, jako hmotnost vystupující v gravitačním zákoně (tzv. gravitační hmotnost, někdy též gravitační náboj). Dalo by se tady říct, že se hmotnost (a s ní i gravitační a setrvačné účinky) při volném pádu vykrátí, zruší.
Celé to ale funguje jen pro tělesa padající v homogenním gravitačním poli. Když by pole nebylo homogenní, působily by na různé části tělesa různě veliké síly, které by bylo potřeba kompenzovat různě velkým zrychlením při onom padání. Těleso, jako celek, ale může padat jen s jediným zrychlením. Gravitační účinky by tedy pro celé těleso "vyrušit" nešly.
Při pádu tělesa v magnetickém poli to fungovat nebude. Především ze dvou důvodů. První z nich je ten, že zde proti sobě působí magnetická síla (závislá na velikosti magnetického dipólu) a setrvačnost (závislá na hmotnosti). V rovnicích se tedy tyto dvě charakteristiky tělesa nemohou vykrátit a s nimi tedy ani silové účinky na nich závisející.
Druhý důvod je pak ten, že magnetická síla, jíž působí magnet na železné těleso, je úměrná nemomogenitě (gradientu) magnetického pole. Kdyby bylo magnetické pole homogenní, bude stejnou silou jeden pól magnetu (či zmagnetizovaného tělesa) přitahovat, jako ten druhý pól odpuzovat. V součtu tedy jako by na těleso žádná síla nepůsobila. Padá-li tedy těleso v (pouze) magnetickém poli, musí být toto pole nehomogenní, a pak ze stejného důvodu jako u nehomogenního pole gravitačního nelze účinky tohoto pole zcela odrušit volným pádem.
U silné jaderné interakce je problematické mluvit o pádu tělesa, neboť silná jaderná interakce je krátkodosahová síla. A působí na tak krátké vzdálenosti, že již často nemá smysl hovořit o pohybu v klasickém smyslu a je potřeba jevy popisovat pomocí kvantové mechaniky.
Poznámka: Předpokladu, že gravitační a setrvačná hmotnost jsou stejné veličiny (což mimochodem vůbec není tak samozřejmé, jak se nám na první pohled zdá), se říká princip ekvivalence a je jedním ze základních stavebních kamenů obecné teorie relativity.
