Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
619) Škodlivost záření mobilů?
10. 04. 2006
Dotaz: Chtěl bych se zeptat, jestli záření, které vystupuje z mobilních telefonů má
nějaký vliv na lidské zdraví, např. když nosíte mobil v kapse u kalhot, jestli
to nemá nežádoucí ůčinky na pohlavní orgány. A jestli je možno toto záření nejak
odstinovat. PS: Vzal jsem si na to totiž referát, ale zatím jsem žádné
odpovídající odpovědi nenašel... (Martin Tomek)
Odpověď: Pokud máte telefon pouze zapnutý, ale netelefonujete či nestahujete data, tak telefon prakticky nezáří, jen občas vyšle krátkou zprávu základnové stanici (něco jako "jsem tady"). Trochu jiná situace nastává, pokud telefonem telefonujete - v tu dobu totiž telefon vysílá výrazně více a hlavně déle (po dobu hovoru vyzařuje až několik watů). Teoreticky tedy hrozí největší riziko uchu, hlavě a ruce (držící telefon), neboť ty jsou telefonní anténě nejblíže. Jelikož ale energie pohlcená hlavou telefonisty je v podstatě pro přenos hovoru/dat ztracena, snaží se výrobci telefonů navrhovat antény právě tak, aby do hlavy telefonisty (při standardním držení) šlo co nejméně záření.
Ačkoli tedy určitá hypotetická možnost ovlivnění lidského zdraví zářením mobilních telefonů je, není mi známo, že by byla klinicky prokázána. Rozhodně pak nepředstavuje žádné velké riziko - to už bych se například více bál zánětu šlach při velmi nadměrném psaní SMS na klávesnicích telefonů.
Dotaz: Často se mluví o tom, že infračervené záření je tepelné záření. Ale když dám
ruku před dálkové televizní ovládání (s infračervenou diodou), žádné teplo
necítím. Naopak ohřívat mohou i záření, která vůbec nejsou infračervená -
například mikrovlnné záření v mikrovlnce. Nebo viditelné světlo ze Slunce ohřívá
docela silně. Je tedy infračervené záření jediné tepelné záření, nebo jsou i
jiná tepelná záření? A proč se zrovna tomu infračervenému říká tepelné? (Milan Soukenik)
Odpověď: Infračervené záření je záření o vlnových délekách od 780 nm do zhruba 1mm (a tedy o frekvencích 3·1011Hz až 4·1014Hz). Dopadající infračervené záření, je-li dostatečně silné, vyvolává pocit tepla (proto se mu říká tepelné záření).
Důvodem, proč necítíte záření infračervené diody v ovladači televize, je především to, že její záření je relativně slabé a člověk jej proto již nedokáže rozlišit od tepelných vlivů okolí.
Výrazně silnější je například zmíněné infračervené záření přicházející společně s viditelným světlem od Slunce. Sluneční paprsky jsou vlastně jakousi směsí různých druhů záření, neobsahují tedy jenom viditelné světlo a infračervené světlo, ale také například světlo utrafialové (8·1014 až 3,4·1016 Hz), díky němuž se můžeme opalovat (zároveň však bývá i příčinou vzniku rakoviny kůže).
Mikrovlnné záření v mikrovlnné troubě ohřívá trochu jinak - molekuly primárně nerozkmitává, ale spíše "roztáčí" (dochází k buzení rotačních módů molekul vody), k rozkmitání molekul (a přerozdělení energie) dochází až následně interakcí s "rotujícími" molekulami.
Více se o infračerveném záření dozvíte například zde:
Dotaz: Rád bych věděl, jakým způsobem se měří (vypočítá) hmotnost, vzdálenost a teplota
uvnitř hvězdy. Děkuji. (Miroslav S.)
Odpověď:
Vzdálenost hvězd lze měřit několika způsoby. Jedním z nich je tzv. trigonometrická (též úhloměrná) metoda, kdy se měří změny polohy hvězdy na obloze v průběhu roku. Jak Země obíhá okolo Slunce, mění se v průběhu roku poloha blízkých hvězd proti zbytku oblohy (vzdáleným hvězdám). Pěkně to ilustruje následující obrázek:
Další možností (a ta se používá spíše u vzdálenějších objektů, obvykle celých galaxií), je metoda spektroskopická. Zde se využívá skutečnosti, že se vesmír rozpíná a v důsledku toho dochází k posunům spektrálních čar v pozorovaných spektrech. Toto posunutí je pak tím větší, čím je objekt dále.
Hmotnost hvězdy lze určit z jejího gravitačního působení (s využitím znalosti 3. Keplerova zákona) buď na jinou hvězdu (ve dvojhvězdách), nebo na fotony (gravitační posuv).
Teplota uvnitř hvězdy se pak odhaduje (např. u hvězd podobných Slunci) obvykle z takovéto úvahy - hmota hvězdy by se na základě gravitačního zákona měla hroutit do středu hvězdy. V rovnováze ji však udržuje tlak, který uvnitř hvězdy panuje a také tlak žáření. A teplota a tlak na sobě vzájemně závisí.
Dotaz: Vedeli by ste mi detailnejšie objasniť, prečo hudobný nástroj "didgeridoo" môžme
považovať, v podobe jednoduchej PVC trupky s konštantným prierezom po celej
dĺžke, za trubicu na jednom konci uzatvorenú ? Uvažuje sa, že ústa sú
uzatvorenie tejto trubice a preto základný tón počítame zo vzťahu f = (2n-1)
c/4L, v spektre vyznejú iba nepárne harmonické, pri výpočte mechanickej
(reálnej) dĺžky nástroja sa zohµadňuje ešte korekcia na otvor K=0,6r... Dá sa
povedať, že harmonické tóny, ktoré vyznievajú spolu so základným tónom vo farbe
zvuku, v tomto prípade len nepárne násobky základného tónu, môžu (perami hráča
na didgeridoo sa dá docieliť efekt ako pri trupke, prefukovanie) vyznieť aj ako
samostatný tón, a je to tzv. prefuk ? Ďakujem, veselé dni prajem :) (ČuLo)
Odpověď: To mne trochu překvapuje: je-li didgeridoo na druhém konci od hráče otevřené, pak
by na to měly platit vzorce pro otevřenou píšťalu. To, že jsou ústa hráče na
prvním konci, způsobuje tamtéž buzení a vznik kmitů, jedy kmitnu. Je-li druhý
konec uzavřený, je na něm uzel, je-li otevřený, je na něm (resp. kousek za ústím)
kmitna.
Celé je to pochopitelně jen první přiblížení, jinak by se profesionální nástroje taky odlévaly z PVC a ne z ušlechtilých dřev a kovů. (A taky záleží na průřezu trubice, a taky trošku na ... a ovšem i na ... ) Přefukování spočívá, jak správně uvádíte, v tom, že hráč sám stimuluje vyšší harmonickou (vyšší mód), a ten už tam pak pochopitelně rád a dobře rezonuje sám.
Dotaz: Lze vidět čerenkovovo záření? Jestli ano, tak jak vypadá. Stačí www odkazy.
Děkuji (Matěj)
Odpověď: Čerenkovovo záření vzniká tehdy, prolétá-li nabitá částice látkovým prostředím s rychlostí převyšující rychlost světla v tomto prostředí (nezaměňovat s rychlostí světla ve vakuu, ta je vyšší a částice jí dosáhnout nemůže). Dochází přitom ke vzniku elektromagnetické rázové vlny, při níž je emitováno viditelné světlo nazývané Čerenkovovo záření.
Záření může být okem viditelné, sám Čerenkov jej v roce 1934 pozoroval jako slabé modravé světélkování.
Dnes se Čerenkovova záření využívá například v detektorech částic, např. pro detekci velmi lehkých neutrin. Úhel kužele, v němž je Čerenkovovo záření emitováno totiž umožňuje určit rychlost částice.
Více se o Čerenkovově záření dozvíte například na:
