Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
720) Měření gravitační konstanty
29. 11. 2005
Dotaz: Prosim Vás nevíte jak přišel Newton na kapu 6,6*10na-11 ve své době co k tomu
požil,děkuji. (Pavel)
Odpověď: Newton sám gravitační konstantu nezměřil a formuloval (roku 1678) své tvrzení pouze v tom smyslu, že přitažlivá gravitační síla mezi dvěma tělesy je úměrná jejich hmotnostem a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Měření gravitační konstanty byla prováděna až později.
Roku 1738 zkoušel francouz Pierre Bouguer u hory Chimborasso v Peru zjistit, jak moc se vychýlí kyvadélko vlivem gravitačního působení hory. Přesnější měření pak prováděli roku 1774 Nevil Maskelyne a Charles Hutton u horského hřebenu Schiehallion ve Skotsku. U obou měření však byly výsledky velice nepřesné, neboť bylo potřeba odhadnout hmotnost hory.
První přesné laboratorí měření provedl roku 1798 Henry Cavendish (vlastní experiment navrhnul a sestrojil John Michell, zemřel však dříve, než stihl něco změřit) a jeho výsledek (κ=6,754·10-11m3s-2kg-1) je obdivuhodně přesný.
Dotaz: Mám dotaz ohledně nakloněné roviny: Když máme nějakou nakloněnou rovinu v nějaké
výšce a z jejího vrcholu necháme kutálet kuličku, tak po dosažení kraje roviny
padá k zemi po dráze opisující parabolu. Když však to samé uděláme s papírem
slepeným do válce, tak po dosažení kraje vyletí mírně vpřed a poté jakoby zaletí
pod nakloněnou rovinu. Čím je to způsobené? Za odpověď předem děkuji. (Ondra)
Odpověď: Válec se na nakloněné rovině roztočí a i během svého pádu nadále rotuje. Svým povrchem se tak tře o vzduch (na různých stranách různě), což zakřivuje dráhu jeho pádu. U kuličky se tento jev prakticky neprojeví, neboť má výrazně menší povrch i moment setrvačnosti v poměru ke své hmotnosti. Pokud bychom tento pokus dělali ve vakuu, chovala by se obě tělesa stejně.
Dotaz: Dlouho, předlouho byla v pokoji rozesvícená žárovka. Někdož na ni prsknul vody
a ona pukla. Proč to? (Ribos)
Odpověď: Baňka rozsvícené žárovky se značně zahřívá a v důsledku tepelné roztažnosti se i nepatrně zvětší. Když na ni prsknete trochu vody, tak vodou zasažená část se o vodu ochladí a chtěla by se "smrsknout" na původní velikost, zatímco zbytek baňky ne. Ve skleněné baňce tak vznikne pnutí, které může způsobit její puknutí.
Dotaz: Máme tyčový magnet a ocelovou tyč stejného vzhledu a tvaru. Jak poznáme bez
použití jiného předmětu, která z obou tyčí je magnetem? Děkuji (Jiří Krotík)
Odpověď: Přiložíte-li tyč svým koncem ke středu magnetu (tzn. vytvoříte tvar písmene T), nebudou se tyč s magnetem přitahovat (což je na první pohled překvapivé, ale zkuste si to!). Přiložíte-li naopak magnet jedním svým pólem ke středu tyče, oba předměty se navzájem přitahovat budou.
Dotaz: Zabývám se vývojem zařízení pro kalibraci digitálních fotoaparátů, jehož ůkolem
je vytvořit světlo o určité intenzitě. U již existujícího zařízení je jako
světelný zdroj použita klasická 100W žárovka. Já bych ji rád nahradil výkonovou
bílou LED-diodou, ale nejsem si jist, zda složení světla z LED neobsahuje o
nějakou složku více či méně, především mi jde o poměr infra a ultrafialového
záření, které by mohlo ovlivnit CCD snímač. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď.
S pozdravem Martin Žák (Martin Žák)
Odpověď: Pravděpodobně vás zklamu. Klasická žárovka září díky tomu, že její vlákno je rozžhaveno na velmi vysokou teplotu (až 3000°C) - vyzařuje tedy dle Planckova vyzařovacího zákona spojité spektrum s různou intenzitou jednotlivých vlnových délek. Naproti tomu LED (svítivá dioda) emituje světlo pomocí kvantových jevů na polovodičovém přechodu p-n. Lze tedy očekávat prakticky diskrétní spektrum s výraznou dominancí několika vlnových délek.
