Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
863) Geiger-Müllerovy trubice
23. 11. 2003
Dotaz: Při studiu parametrů Geiger-Müllerových trubic jsem narazil na následující
věc. Detektory jsou vyráběny v několika základních variantách (lišících se
schopností detekce různých druhů záření, čehož je dosaženo propustností
materiálu stěny detektoru případně zabudováním slídového okénka atp.). Jedna
z variant jsou tzv. energeticky kompenzované GM trubice. Nevím co to znamená,
jde však o něco jiného než o citlivost ke konkrétnímu druhu záření (dělají se
s okénkem i bez). Mám na to hypotézu: Četnost impulzů generovaných trubicí je
úměrná počtu vlétnuvších fotonů gama za čas. Ukazatel detektoru je obvykle
cejchován v Gr/hod (nebo Sv/hod). Měřený tok (Gr/hod) je dle definice (je to
vlastně fyzikálně výkon) závislí nejen na hustotě částic (četnosti impulzů),
ale i na vlnové délce (energii) fotonů. Myslím si, že kompenzací trubice (asi
stíněním, absorbujícím více fotony s menší energií) je odstraněna závislost
měřeného toku (Gr/hod) na vlnové délce, tz. úmyslně vytvořená závislost
četnosti impulzů na vlnové délce. Je to tak, nebo jsem zcela vedle? (Petr Štěpánek)
Odpověď: Nejste vůbec vedle, skutečně jde o kompenzaci odezvy na gama, která se snaží
korigovat fakt, ze účinný průřez absorbce gama při malých energiích silně klesá (viz
například str. 18 v
http://pdg.lbl.gov/2002/passagerpp.pdf), přičemž navíc
závisí na materiálu stěny, kde většinou ke konverzi gama-fotoelektron
dochází, účinný průřez fotoefektu závisí na Z5! Tj. chcete-li
například měřit gama pro účely radiační ochrany, měla by odezva GM odpovídat
absorbované energii gama v našich tělech, která mají nejblíže k vodě,
viz pěkný článek o detektorech
http://www.cs.nsw.gov.au/rpa/pet/RadTraining/IonisationDetectors.htm
Nejsem ale expert, nevím, jak je to přesně uděláno.
Dotaz: Můj dotaz se týká transformátorů. Zajímalo by mě, jaký vliv ná tloušťka vodičů
na ztráty transformátoru? Předem děkuji za odpověď. (Petr)
Odpověď: Při provozu transformátoru vznikají ztráty jak ve vinutí primární a
sekundární cívky (Jouleovo teplo), tak i v magnetickém obvodu (jádře)
transformátoru (způsobené přemagnetováváním materiálu jádra). Odpory
jednotlivých vinutí (lze je změřit klasickým stejnosměrným ohmmetrem) si
můžeme představit jako odpory zapojené do série s vinutími ideálního
transformátoru. Ztráty ve vinutí proto rostou s druhou mocninou proudu
vinutím a také rostou lineárně s odporem vinutí. Zvětšení průřezu vodiče vede
ke zmenšení odporu vinutí. Pokud je transformátor zatížený (t.j. je k němu
připojen spotřebič), zvětšení průřezu vodiče (při zachování stejné velikosti
magnetického obvodu) tedy vede i ke snížení celkových ztrát v transformátoru.
V případě, že si zvětšení průřezu vodiče vinutí vyžádá i zvětšení magnetického
obvodu (např. proto, že se příslušný počet závitů silnějšího vodiče do okénka
magnetického obvodu prostě nevejde), dojde ke zvětšení ztrát v magnetickém
obvodu transformátoru - je nutno přemagnetovávat větší objem materiálu.
V případě nezatíženého nebo málo zatíženého transformátoru to pak může vést
ke zvětšení celkových ztrát v transformátoru. Další podrobnosti k činnosti
transformátoru či k jeho návrhu (volbě optimální velikosti magnetického obvodu,
průřezu vodiče atd.) lze najít např. v knize:
Zdeněk Faktor: Transformátory a cívky, BEN - Technická literatura, 1999.
Dotaz: Dobrý deň, chcel by som sa spytat ako to je s Fermiho hladinov pri
polovodičoch. Pravdepodobnost obsadenia Fermiho hladiny je 0,5. Ak sa Fermiho
hladina nachádza v intrinzickom polovodiči niekde v strede zakázaného pásma,
ako može byt pravdepodobnost jej obsadenia 50%? (Igor)
Odpověď: Intrinsický (neboli vlastní) polovodič je polovodič bez příměsí a vlastních
defektů. Poloha Fermiho hladiny
Ef = -Eg/2+1/2kT ln(mh/me), kde Eg je šířka
zakázaného pásu a mh(me) je
efektivní hmotnost děr (elektronů).
Tato hladina má pravděpodobnost obsazení 1/2. Koncentrace např. elektronů
je však dána součinem pravděpodobnosti obsazení a hustoty stavů. V
zakázaném pásu je hustota stavů nulová.
Na Ef se může vyskytovat elektron, pokud existuje nějaká hladina, která
splývá s Ef.
Dotaz: Je v černé díře, tedy v onom zvláštním místě vesmíru (pokud skutečně existuje)
skutečně díra- otvor?Je-li, co je v tomto v tomto prostoru?Podle toho, co
jsem dosud četl, by gravitace v takovém místě spíše znamenala "absolutní"
koncentraci hmoty. Není tedy černá díra spíše černý bod?Děkuji za odpověď (Pavel Dombrovský)
Odpověď: Vysoká koncentrace hmoty v černé díře může vyvolat tak velké
zakřivení prostoročasu, že se jeho část jako by uzavře a oddělí od
zbytku, takže "zevnitř" nemůže žádný případný pozorovatel vyslat
signál, který by dosáhl vnějšího pozorovatele a zprostředkoval mu jakoukoli
zprávu. (Pohyb světelných fotonů rovněž podléhá vlivu gravitace.)
Nicméně obrácený směr pohybu hmoty možný je - černá díra je obklopena
horizontem, který se chová jako jednocestná membrána. Hmota padající
dovnitř končí v singularitě, kterou si vskutku lze v jistém pohledu
představit jako bod (i když ani to není přesné). V černé díře je však
tato singularita obklopena zmíněným horizontem, a ten představuje
hranici černé díry pro vnějšího pozorovatele.
Dotaz: V literatuře jsem našel okrajovou zmínku,že malá část vesmírných
objektů (cca 4%) vykazuje ve spektru nikoli rudý, ale modrý posuv, tedy se k
nám přibližuje. Jak se to vysvětluje? Nějaké lokální exploze?
(Václav Kadlec)
Jak je to se zakřivením časoprostoru v oblasti velmi hmotných těles, jako jsou
např. černé díry? Jak je to s rozpínáním vesmíru? Rozpíná se veškerý prostor,
tedy např. i prostor ohraničený hmotnou slunce, či planet?
(Jiří Holinka)
Odpověď: Gravitaci popisuje v klasické (nekvantové) fyzice Einsteinova obecná
teorie relativity. Podstatnou součástí této teorie je soustava rovnic,
která určuje, jak je časoprostor působením přítomné hmoty zakřiven, a
zároveň jakým způsobem se hmota v zakřiveném prostoročase pohybuje.
Řešení těchto rovnic je v obecnosti složité právě z důvodů jejich
vzájemného propojení: rozmístění těles i struktura polí (např.
elektromagnetického) určují zakřivení prostoročasu, toto zakřivení
zároveň určuje jejich pohyb a vývoj, atd atd.
V limitě velmi slabých gravitačních polí se problematika redukuje na
jednodušší Newtonovu teorii gravitace. Naopak v případě velmi silných
gravitačních polí je třeba použít úplnou Eisteinovu teorii. To je i
případ černých děr.
Z hlediska globálního (kosmologického) popisu vesmíru jsou černé díry
pouze místními, poměrně dobře ohraničenými objekty, podobně jako např.
hvězdy. Celkový pohyb všech kosmických těles je rovněž popsán
relativistickou teorií gravitace, nicméně není snadné říci, jak se
gravitace jednotlivých objektů kombinuje do výsledného gravitačního pole
celého vesmíru. V jistém "zprůměrovaném" popisu vesmíru (a rovněž ve
skutečných astronomických pozorováních) se ukazuje, že vesmír celkově
expanduje a vzdálenosti mezi tělesy se zvětšují. Toto zprůměrované
řešení ovšem není možné použít k popisu místních nerovnoměrností na
skalách jednotlivých kosmických těles, a ty tedy zmíněná kosmická
expanze neovlivňuje. Rovněž některé poměrně blízké galaxie se k naší
Galaxií přibližují, protože kosmologická expanze převládá až na skutečně
velkých, kosmologických měřítkách, a je tedy patrná až při sledování
pohybu vzdálených galaxií mimo naši místní skupinu.
