Odpověď: CRC - Handbook of Chemistry and Physics (David R.Lide - šéfeditor, 82.
vydání 2001 - 2002) uvádějí na str. 5-72 měrnou tepelnou kapacitu a
entropii mědi od 300 K do 1500 K po 100 K.
Pro první informaci, hodnoty T/K a Cp, S /( J/K.mol ) jsou:
Pro pevnou fázi
298,15
300
400
500
...
1300
1358
24,440
24,460
25,339
25,966
...
31,940
32,844
33,150
33,301
40,467
46,192
...
72,862
74,275 bod tání mědi;
během tání Delta H=13,141 kJ/mol, Delta S = 9,676 J/K.mol
Pro kapalnou fázi
Dotaz: Jaký je prosím rozdíl mezi pastýřskými a pasteveckými měsíci? (Mirek Moudrý)
Odpověď: Termín "pastevecký měsíc" musel vzniknout
špatným překladem (?) v české astronomické terminologii
žádný takový pojem neexistuje. "Pastýřské měsíce"
(např. v Saturnově systému Prometheus a Pandora nebo
v Uranově systému Cordelia a Ophelia) udržují svým
gravitačním působením tenké prstence, aby nedošlo
k jejich radiální difúzi ("rozšíření").
Dotaz: Prosím poraďte mi s odpovědí na následující dotaz, sám jsem nebyl tazatele
schopen uspokojit. Jakým způsobem je zajištěno, aby po vzniku antičástice
nedošlo okamžitě k anihilaci s její částicí. Dočetl jsem se v nějakém
časopise, že se k tomu používá tzv. magnetická past. Ale jestli je to tak,
proč právě magnetické pole, případně jak to funguje? Stačil by mi i odkaz na
nějaké webové stránky, sám jsem při hledání neměl štěstí. (R. Petr)
Odpověď: Pravděpodobnost, že vzniklá antičástice anihiluje s jinou částicí, je
dána účinným průřezem této interakce a hustotou potenciálních terčů, tj.
zde partnerských částic. Takže když necháte antičástici létat ve vakuu,
nemá s čím anihilovat. Můžete ji třeba pustit do vesmíru, když si ji
chcete udržet v dohledu v nějaké vakuové nádobě, musíte ji tam donutit
zůstat - musíte ji tam udržet. Když bude ona antičástice nabita, můžete ji
ve své vakuové pasti držet pomocí magnetického a/nebo elektrického pole.
To se skutečně dělá. Napište do hledače slova jako "antiparticle" "trap"
nebo "magnetic trap".
Dotaz: V dotazu na maximální rychlost volného pádu "Maximální rychlost při volném
pádu z(08.10.2003)" se mi nějak nezdá, odpověď. Dle mého názoru, pokud bude
těleso padat i třeba z "nekonečna" dosáhne maximálně únikové rychlosti
od toho tělesa, na které padá. Tedy parašutista by při neexistenci vzduchu
dopadl max. rychlostí 11,2 km/s a to by ještě musel padat téměř z nekonečna.
Kdyby platilo, že rychlost pádu dosáhne až rychlosti světla, muselo by se
jednat o tak těžké těleso, že bychom ho nazvali černá díra. Nebo se mýlím? (Tomas Trzicky)
Odpověď: Ano, do značné míry souhlasím s vašimi argumenty: Když bude těleso padat z
klidu v nekonečnu na jiné těleso, pak skutečně dosáhne té zmíněné únikové
rychlosti. Pokud už na začátku nějakou rychlost bude mít, získá
dodatečnou. Poznámkou v závorce (pokud by někam nespadlo dříve) jsem
myslel právě to, že dopadne například na povrch přitahujícího tělesa.
K tomu, abyste se dostal k pádu rychlostí blízkou rychlosti světla,
potřebujete se dostat skutečně blízko k Schwarzschildovu poloměru, tj. jak
zmiňujete, k černé díře. Protože v otázce nebylo specifikováno, kam padám,
tak jsem se omezil jen na konstatování, že obecná hranice je jen to c.
Vaše poznámka je správná a zpřesňující.
Dotaz: Jaká je prosím velikost či průměr jedné molekuly vody? (Pavel Mazánek)
Odpověď: Molekula vody není kulička, abychom mohli jedním číslem vyjádřit její
velikost, ale odhad můžeme udělat z toho, že víme, že 18 centimetrů
krychlových vody (18 gramů) obsahuje 6.10 23 molekul. Na jednu
molekulu tak připadá objem 30.10-30 metrů krychlových. tj.
krychlička o hraně přibližně 3.10-10 metrů. To bychom mohli
považovat za hrubý odhad velikosti jedné molekuly, přesnější odhad,
který by vzal v úvahu mezery mezi molekulami by výsledek poněkud
zmenšil.
