Odedávna se člověk snažil zachytit obraz skutečnosti. Z počátku ho musel kreslit. My dnes vezmeme fotoaparát a zmáčkneme spoušť, film doneseme vyvolat a máme požadovaný obraz reality. Pokud používáme digitální fotoaparát, film už ani nepotřebujeme a obraz uchováváme v počítači. Ale jak je to možné? Jak takový fotoaparát vlastně funguje?

Nejstarším předkem dnešních fotoaparátů je tzv. dírková komora.Teprve později byla dírková komora zdokonalena čočkou. I dnešní fotoaparáty pracují na stejném principu jako dírková komora. Jsou to temné krabičky, objektivem vstupuje dovnitř světlo a vytváří obraz na světlocitlivé vrstvě. Existuje několik základních typů fotoaparátů. Můžeme je rozdělit na zrcadlovky a kompakty. Liší se tím, že u zrcadlovek na rozdíl od kompaktů pozorujeme v hledáčku přímo to, co budeme fotografovat (viz obr. 1, 2, 3).

Obr. 1 Kompakt

Zrcadlovky jsou dvojího typu, jednooké a dvouoké. Dvouoké zrcadlovky mají dva objektivy. Světlo prošlé horním objektivem se odráží na zrcátku, které my ze shora pozorujeme. Pozorovaný obraz je převrácený jen stranově. Tento typ se dnes už nevyrábí. (viz obr. 2)

Obr. 2 Dvouoká zrcadlovka

U jednookých zrcadlovek světlo prošlé objektivem dopadá na zrcátko pod úhlem 45° a odráží se. Než dopadne do našeho oka, prochází ještě pětibokým hranolem. U tohoto hranolu jeho boční stěny svírají úhel 45° a musí být postříbřeny, neboť světlo na ně dopadá pod menším úhlem, než je úhel mezní, a nedochází tedy k totálnímu odrazu. Paprsek přichází do hranolu kolmo na stěnu, proto se neláme. Dále se odráží od dvou dalších stěn a vychází kolmo na původní paprsek (viz obr. 3). Obraz, který teď pozorujeme, již není stranově převrácen. Zrcátko nám při fotografování nepřekáží, neboť jakmile zmáčkneme spoušť, zrcátko se sklopí a paprsky mohou dopadat na světlocitlivou vrstvu (viz obr. 4).

Obr. 3 Nákres zrcadlovky

Obr. 4 Pohled do zrcadlovky se zrcátkem: A - sklopeným, B - odklopeným

Obr. 5 Jednooká zrcadlovka s popisem částí

Jednotlivé fotoaparáty mohou mít různou konstrukci, ale vždy uvnitř temné krabičky najdeme objektiv, clonu a závěrku. Objektiv tvoří spojnou optickou soustavu. Je tvořen soustavou různých čoček. Nemůžeme použít jedinou spojnou čočku, protože žádné zobrazení čočkou není ideální. Existují tzv. vady neboli aberace zobrazení. Ideální zobrazení čočkou by mělo zobrazit bod jako bod a obraz předmětu by měl být geometricky podobný vzoru. Při ideálním zobrazování čočkou používáme monochromatické světlo (světlo pouze jedné vlnové délky) a tzv. paraxiální paprsky (paprsky blízko optické ose). Reálně však paprsky nejsou paraxiální, z toho vznikají tzv. monochromatické vady. Při použití bílého světla pak čočka vytváří ještě další, tzv. chromatické vady.

Pro pořízení fotgrafie musí nejdříve zaostřit na požadovaný objekt a určit správnou expozici. Dříve se obraz zachycoval na světlocitlivé vrstvě tvořené filmem, dnes už ale stále více lidí používá digitální fotoaparáty.

Pojednání o skladání barev

Pracovni list - Zobrazování dírkovou komorou

Použitá literatura