Expozice

Expozicí rozumíme vpuštění světla na světlocitlivý materiál nebo množství světla, které dopadá na tuto citlivou vrstvu.

Expozice závisí na světelnosti objektivu, kterou vyjadřujeme clonovým číslem (viz clona).

Množství světla, které dopadá na citlivou vrstvu, závisí samozřejmě i na době, po kterou je materiál vystaven světelnému záření. Této době se říká expoziční doba. Udává se ve zlomcích sekundy (..., 1s, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/500, ...). Na fotoaparátech často najdeme místo celých zlomků jen jejich jmenovatele. Sousední expoziční doby jsou přibližně poloviční ( hodnota není vždy přesně poloviční, je někdy zaokrouhlena, jen aby byla uváděna „hezčí čísla”). Změníme-li dobu expozice na sousední, tedy poloviční hodnotu, znamená to poloviční expozici.

Je zřejmé, že expozice závisí také na vlastnostech oné citlivé vrstvy, čím je citlivější, tím měně světla samozřejmě potřebujeme. Citlivost materiálu uvádí výrobce. Existuje několik stupnic citlivosti např. americká ASA, německá DIN, dnes se nejčastěji používaná ISO. Stupnice ISO je stanovena tak, aby se citlivost při změně na sousední hodnotu změnila dvakrát. Zvětšíme-li citlivost dvakrát, postačí nám, aby na citlivou vrstvu dopadlo poloviční množství světla. Typická čísla stupnice ISO jsou ..., 50, 100, 200, 400,800, 1600, .... Běžná citlivost je 100. (Ve starší stupnici DIN se citlivost změní dvakrát při zvýšení čísla o tři.)

Expozice je tedy určena clonovým číslem, expoziční dobou a citlivostí vrstvy. Místo těchto tří údajů se používá pouze jedna veličina a to expoziční číslo a značí se EV. Udává množství světla ve fotografovaném prostoru. Je to absolutní veličina, nezávisí tedy na fotoaparátu, či na způsobu měření. Expoziční číslo má, stejně jako clonové číslo, expoziční čas i citlivost, logaritmický charakter (se základem dvě). Například zvýšení expozičního čísla o jedna znamená, že na citlivou vrstvu dopadá dvakrát více světla. Různé hodnoty clonového čísla, expoziční doby a citlivosti vrstvy mohou odpovídat stejnému expozičnímu číslu. Vždyť při stejném množství světla, zvýšíme-li citlivost na dvojnásobnou, můžeme zmenšit expoziční dobu na polovinu a zachovat clonové číslo, nebo expoziční dobu zachovat a změnit clonové číslo na dvojnásobné.

Expoziční číslo můžeme vypočítat ze vztahu:

S. . . . . . . . . . citlivost ISO

Zlogaritmováním tedy dostaneme:

Budeme-li mít např. film s citlivostí 200 ISO, clonové číslo 8 a expoziční dobu 1/125 s, dostaneme expoziční číslo EV = 6 + 8 - 1 = 13 . Stejné expoziční číslo nám vyjde také při hodnotách citlivosti 100 ISO, clonového čísla 16 a expoziční doby 1/30 s (EV = 8 + 5 -0 = 13).

Předpokládali jsme, že světlocitlivý materiál reaguje (černá nebo produkuje náboj) přímo úměrně době expozice. Platí to však jen v určitém rozmezí. Pokud je světlo příliš slabé, projevuje se šum. Při příliš silném osvětlení dochází zase k nasycení. Není tedy již pravda,že světlo s menší intenzitou musíme nechat působit déle než světlo s intenzitou větší tak, aby součin intenzity světla a času byl stejný. Ve skutečnosti musíme dobu expozice při slabším osvětlení ještě více prodloužit. (Tento jev se nazývá Schwarzschildův.)