Slovníček

Astenosféra – oslabená část svrchního zemského pláště mezi pevnou litosférou nahoře a mezosférou dole v hloubkách okolo 200 km. Oslabení je způsobeno její relativné nižší viskozitou, jež snižuje rychlost seismických vln a umožňuje geologicky dlouhodobý a pomalý plastický tok její hmoty. Proto se a. označuje jako pásmo (kanál) snížené rychlosti seismických vln. Její mocnost je různá, průměrně 100 – 300km.

Curiova teplota – teplota, při níž se feromagnetické látky stávají látkami paramagnetickými

Deklinace – úhel, který svírá horizontální složka intenzity zemského magnetického pole s tečnou k zeměpisnému poledníku v daném místě

Diskontinuita - náhlá změna složení nebo fyzikálních vlastností zemského nitra, na d. dochází k náhlé změně rychlostí seismických vln a ke změně směru šíření

Drift – strhávání, snášení, nebo vychylování

Epicentrum - bod na povrchu Země svisle nad místem kde došlo k uvolnění zemětřesné energie

Hodochrona - křivka vyjadřující závislost času příchodu seismických vln na vzdálenosti seismografu od epicentra. Z rozdílu času příchodu podélné a příčné vlny lze pomocí h. např. určit vzdálenost ohniska zemětřesení

Hypocentrum – těžiště místa (ohnisko), v němž došlo k zemětřesení

Inklinace – úhel sevřený vektorem intenzity magnetického pole Země a vodorovnou rovinou. Směřuje–li severní pól magnetky pod vodorovnou rovinu, je in. kladná

Laterální – postranní, boční

Magnitudo – veličina používaná ke klasifikaci velikosti zemětřesení v Richterově stupnici. Vychází z pozorovaného poměru maximální amplitudy zemětřesných vln k periodě, určuje se zpravidla ze seismogramů

Rift – velký příkop specifické morfologie. V podstatě nezávislý na orogenních oblastech. Světový riftový systém leží v osních částech středooceánských hřbetů. R. vznikají štěpením kontinentu a v dalším vývoji v nich přirůstá oceánská litosféra rozšiřováním oceánského dna ze neustálého divergentního pohybu litosférických desek

Seismické vlny – elastické vzruchy šířící se v zemském tělese účinkem zemětřesení na veliké vzdálenosti. Kmity probíhající ve směru šíření vln se nazývají podélné (P), kmity kolmé jsou příčné (S). Rozbor šíření s.v. je zdrojem přímých informací o fyz. vlastnostech zemského nitra

Seismická tomografie - metoda analogická lékařské počítačové tomografii. Na základě analýzy velkého množství časů příchodu seismických vln poskytuje třírozměrný obraz struktury zemského nitra.

Sekulární variace – dlouhodobé změny magnetického pole Země vyvolané pravděpodobně magnetohydrodynamickými procesy, které probíhají v zemském jádru. Popisují se pomocí rozdílů mezi po sobě následujícími ročními průměry geomagnetických elementů. V důsledku s.v. je nutno vztahovat výsledky geomagnetických měření k určitému časovému okamžiku

Sluneční vítr - proud částic, který vychází ze Slunce. Jeho zdrojem je sluneční koróna. Obvykle má rychlost asi 450 km/s. Způsobuje ionizaci zemské atmosféry, která se projevuje výskytem polární záře nebo poruchou příjmu na krátkých rádiových vlnách.

Tektonika – disciplína zabývající se pohyby zemské kůry, formami uložení hornin, které těmito pohyby vznikají, a historií jejich vzniku. T. je též chápána jako stavba kterékoli části zemské kůry, definovaná souborem tektonických jevů a historií jejich vzniku