Úvod

Lidé se od pradávna zajímali o to, jak vlastně vypadá Země, na které žijí. Po počátečních představách o tom, že celá Země je deska nesená na zádech slona, nebo plovoucí deska na vodě, byl ve středověku přijat názor, že Země je koule. Nejdříve byla středem vesmíru a kolem ní měly obíhat ostatní dosud známé planety a Slunce. Teprve později se  ukázalo, že Země je pouze jednou z planet obíhajících kolem Slunce. A takových „Sluncí“, že je ve vesmíru nespočetně.

Ale ani tímto zjištěním touha po poznání Země neskočila. Objevily se další otázky: Jak vypadá Země uvnitř? Z čeho je složena? Jaký má přesný tvar? Je již „dotvořena“, nebo stále prochází nějakými změnami? A mnoho, mnoho dalších. Na některé z nich vědci v dnešní době odpovědět dokáží, s odpovědí na jiné si budeme muset počkat. Zkoumání zemského nitra totiž není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mnohá měření nelze provádět přímo, ale pouze výpočtem z jiných měřitelných veličin se dozvídáme výsledky. Často  se musí provádět pokusy v laboratořích, které simulují podmínky v nitru Země. Toto všechno není vůbec jednoduché a bohužel často ani přesné. A samozřejmě s odpověďmi na položené otázky vyvstávají nové problémy, které na své vyřešení teprve čekají.

Přesto mohou vědci podat celkem uspokojivý obraz Země s jejími fyzikálními a chemickými vlastnostmi a procesy a díky tomu pomáhat např. při předpovídaní zemětřesení, sopečných výbuchů a vln tsunami, nebo při získávání nerostných surovin.