Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
305) Barva hvězd
24. 09. 2007
Dotaz: Dobrý deň, chcel by som sa spýtat, prečo cez deň vníma oko svetlo šíriace sa zo
slnka ako žlté a v noci svetlo šíriace sa z hviezd ako biele. Nechápem tomu
mechanizmu, kedze aj slnko je hviezda. Ďakujem (Julius Hodoň)
Odpověď: Je-li dostatek světla, vnímá oko světelné podněty pomocí tyčinek i čípků, přičemž čípky zjískávají informace o barvě. Když je šero nebo tma, tedy světlo není dostatečně intenzivní, aby dráždilo čípky, uplatňují se pouze citlivější tyčinky, které ale umožňují jen černobílé vidění. Za šera a tmy proto nerozeznáváme barvy. Nicméně u jasnějších hvězd někdy barvu ještě schopni rozlišit jsme, takže třeba hvězdy Antares nebo Betelgeuze se nám jeví červeně. Pomocí dalekohledu pak jsme schopni vidět barvy i slabších hvězd.
Dobrým příkladem je například dvojhvězda Albireo ze souhvězdí Labutě. Pouhým okem se nám jeví jako jedna bílá hvězda, dalekohledem však jasně rozlišíme, že jdo o dvě blízké hvězdy, přičemž každá má jinou barvu - viz foto.
Dvojhvězda Albireo v dalekohledu
(zdroj:http://cs.wikipedia.org/)
Dotaz: Takže rychlost světla je ve všech inerciálních soustavách konstantní a nemůže ji
ovlivnit žádné chemické složení prostoru.Když teda světla poletí v hustém
rosolovitém prostoru,bude se tam tedy více odrážet a lomit,může tedy i zvýšit
ohřev danného prostoru a tím vyvolat chemickou reakci.Může se taková atmosféra i
uměle připravit a jinak využít energeticky? (Ladislav Vondrášek)
Odpověď: Rychlost světla ve vakuu (!!!) je konstantní ve všech soustavách, rychlost světla v různých látkách obecně rozhodně konstantní není.
Druhou část otázky asi nechápu. Vhodně voleným světlem (resp. elektromagnetickým zářením o správné frekvenci) lze zahřát prostředí, kterým záření prochází. A ano, může tím dojít třeba k překročení zápalné teploty.
Dotaz: Dobry den, mam nasledujici dotaz. Je velikost odporu (myslim elektronickou
soucastku) zavisla na frekvenci? Berme v uvahu jenom konstrukci destickovou, ne
navinuty odporovy drat. Dekuji za odpoved (Matej)
Odpověď: Ano, velikost odporu rezistoru při vysokých frekvencích může závisí na frekvenci napětí a proudu. Vysokofrekvenční proudy (typicky stovky kHz a více) mají tendenci téct zejména po povrchu vodiče (tzv. skin effect), s rostoucí frekvencí se snižuje jejich "ochota" téct uvnitř vodiče, což má samozřejmě vliv na celkový odpor.
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na informace o výrobě umělých krystalů.
Děkuji (Karla D.)
Odpověď: Za zrodem technik výroby umělých krystalů stojí zřejmě šperkařství a jeho
snaha o levnější (ale stejně krásné) alternativy přírodních drahých kamenů.
Již v roce 1891 byl ve Francii A. Verneuilem vyroben první umělý korund
(rubín). Potřebné chemikálie (v případě rubínů a safírů jde o oxid hlinitý s
příslušnou barvicí přísadou) v podobě prášku se smísí a roztaví. Kapky směsi
pak dopadají na krystalizační "zárodek" - tedy malý krystalek původního
drahého kamene - a krystalují v tenoučkých vrstvách za vzniku rostoucího
krystalu. Po dosažení dostatečné velikosti se kámen dále zpracovává (štěpí,
brousí... ) Takto se připravují syntetické rubíny, safíry, spinely a
poněkud odlišným způsobem - nikoli z taveniny, ale z par metanu redukovaného
chemickou reakcí na uhlík - i diamanty. Podstatným prvkem procesu je volba
vhodného podkladu, jehož prostorovým uspořádáním je růst umělého krystalu
řízen. Je zřejmé, že přirozeně nejvhodnějším podkladem je vzorek příslušného
přírodního drahokamu.
Protože dodáním vhodných chemikálií je možné připravit kámen libovolné
barvy, používá se postup nejen k výrobě syntetických verzí zmíněných kamenů,
ale také k výrobě napodobenin nejrůznějších jiných drahokamů, které se samy
uměle připravují nesnadno.
Problémem některých takto připravených kamenů je jednak velké vnitřní pnutí
jako důsledek rychlého růstu (kámen nelze zpracovat vcelku, ale musí se
nejprve rozštěpit, aby později nedošlo k jeho popraskání; případně je možné
vyrábět kameny jen do určité velikosti) a dále "přírůstkové pásky" vzniklé z
jednotlivých vrstviček a jiné strukturní vlastnosti, které dovolují odlišit
syntetický kámen od přírodního drahokamu. Odborníci v této oblasti ovšem
stále zdokonalují technologické postupy, které by vedly k produkci kamenů
nerozeznatelných od jejich přírodních protějšků. Například odlišení
nejmodernějších syntetických diamantů od přírodních vyžaduje velmi nákladné
a složité zkoumání fyzikálních vlastností krystalů, které se vyplatí pouze u
nejvzácnějších kamenů určených pro šperkařský trh - pro technologické
využití, kam většina uměle připravených kamenů směřuje (rubíny pro lasery,
diamantové elektrody v polarografii - chemické analýze, atd.), je informace
o "přírodnosti" nepodstatná.
Část informací jsem čerpala z knihy Ruperta Hochleitnera: Drahokamy a
šperkové kameny. Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha 1995.
