Dnes jsem se rozhodl, že cestou do Tesca proměřím hladinu hluku na našem sídlišti. Cílem bylo vyzkoušet, jak se dá mapovat rozložení nějaké veličiny podél trasy. Vzal jsem si tedy hlukoměr Vernier SLM-BTA a datalogger LabQuest. Aby se výsledky měření mohly rovnou zaznamenávat i s polohou, kde k měření došlo, připojil jsem k LabQuestu ještě GPS senzor. 

GPS senzor nemá smysl aktivovat dříve, než vyjdete ze dveří - pokouší se vyhledat signál z družic, k čemuž potřebuje přímou viditelnost směrem nahoruna. Měření jsem spustil tedy až venku. Vyhledání družic zabere pár desítek sekund, které jsem využil k přemýšlení, kudy dnes vlastně půjdu, aby to bylo zajímavé. trochu neobvykle jsem se tak dnes prošel jak vnitroblokem, tak podél rušné silnice a nakonec kousek parčíkem před vstupem do garáží Obchodního centra Letňany. U vstupu do podzemí nákupního centra jsem měření ukončil a uložil data.

Zaměstnanci i doktorandi KDF MFF UK se pravidelně zúčastňují konference GIREP (zkratka z francouzského Groupe International de Recherche sur l'Enseignement de la Physique čiliMezinárodní skupina výzkumu fyzikálního vzdělávání). Letos se konference, jejímž tématem byloTeaching and Learning Physics Today: Challenges? Benefits?, konala ve francouzské Remeši. Vzhledem ke dlouhodobé spolupráci s KDF MFF UK jsem byl na konferenci pozván i já.

Tento článek popisuje jednoduchý experiment ukazující vliv slupky jablka na odpařování vody. K pokusu budeme potřebovat senzor vlhkosti vzduchu Vernier RH-BTA, datalogger Vernier LabQuest (lze nahradit rozhraním Go!Link připojeným k počítači), jablko, škrabku na brambory, větší sklenici, igelitový pytlík, gumičku, nůžky a papírový ubrousek.

Při psaní diplomové práce jsem narazila na dva problémy týkající se jména Tycho Brahe. Prvním z nich byl rozdílný tvar jména v různých článcích a publikacích. Místo Tycho Brahe bylo někdy uvedeno Tycho de Brahe. Druhým problémem byla otázka správného skloňování. Někde najdeme Tycho ve 2. pádě jako Tychona, někde jako Tycha...

V tomto článku ukážu, jak lze použít akcelerometr nejen k změření okamžitého zrychlení, ale také k určování rychlosti a celkové uražené dráhy.

V sobotu 29. května 2010 jsme jeli vlakem do Děčína. Rozhodl jsem se, že proměřím zrychlení vlaku během cesty. Přibalil jsem proto do batohu Vernier LabQuest, senzor zrychlení (akcelerometr) a lepicí pásku.

Cílem tohoto článku je ukázat, jak relativně snadno a rychle naměřit a vypočítat součinitele statického a dynamického smykového tření. Měření budeme provádět v programu Logger Lite na notebooku, k němuž připojíme rozhraní Vernier Go!Link a siloměr Vernier DFS-BTA. Jako testovací předmět použijeme staré vydání telefonního seznamu Zlaté stránky, jimiž budeme smýkat po podlaze.

Loni při návštěvě IQ parku v Liberci se mi Jana Bittnerová svěřila s hypotézou, že praváci na jednom z jejich experimentů vykazují větší sílu v levé ruce. Tenkrát jsem to vzal jako fakt, ale pořád se mi vracela myšlenka, zda je to opravdu pravda. A tak jsme letos v rámci pražského Vědohraní připravili spolu s Naďou Vogalovou a její kamarádkou Bárou stánek, kde jsme postupně proměřili sílu pravé a levé ruky přes 300 studentům a jejich pedagogickému doprovodu.

V několika předchozích článcích jsem se zabýval měřením rychlovarné konvice. V článku Tichá domácnost aneb hluk okolo nás jsem měřil vývoj hluku způsobovaný rychlovarnou konvicí v čase, v článku Měření účinnosti rychlovarné konvice jsem zase měřil pomocí teploměru rychlost ohřívání vody. Rozhodl jsem se, že tato měření zkombinuju a zkusím proměřit hučení rychlovarné konvice v závislosti na teplotě vody v konvici.

Elektrická energie nejenom slouží, ale také velmi často se stává příčinou smrtelných úrazů. Během jediného roku na zařízeních provozovaných společností ČEZ Distribuce, a. s. byla zaznamenána desítka případů, kdy došlo ke zcela zbytečnému úmrtí vlivem zásahu elektrického proudu při přiblížení nebo přímém dotyku s distribučním zařízením. Velkou skupinu tvoří zloději, kteří ve snaze rychlého a snadného zisku hazardují se svými životy, kdy jim hrozí při zásahu elektrickým proudem smrtelná poranění případně těžké popáleniny s doživotními následky.

18. - 19. června proběhne v libereckém iQparku Národní soutěžní přehlídka učitelů přírodovědných předmětů na ZŠ a SŠ. Devět vybraných učitelů pojede v dubnu 2011 reprezentovat Českou republiku na mezinárodní festival učitelů přírodních věd Science on Stage do Kodaně (16.-19. 4. 2011).

Termín pro zaslání přihlášky je prodloužen do konce května 2010.

Science on Stage je evropský projekt, který je zaměřen na učitele přírodních věd na základních a středních školách. Jedním z hlavních cílů je vytvářet podmínky pro spolupráci učitelů a škol se špičkovými odborníky a vědeckými pracovišti. Neméně důležité je vytváření kontaktů mezi učiteli z různých evropských zemí.

Aktivita je inspirována starším článkem Miroslava Jílka. Metoda popsaná M. Jílkem se mi velmi líbí a při dostatku času bych ji s šikovnými žáky určitě zařadil, protože rozvíjí jemnou motoriku a žáci si mohou procvičit řadu dříve získaných vědomostí a dovedností.

Níže popsaná metoda se siloměrem Vernier celé měření výrazně zjednodušuje a zrychluje. Dovolí tedy změřit povrchové napětí i při nedostatku času.

S rostoucí oblibou a rozšířeností univerzálního školního dataloggeru Vernier LabQuest přirozeně vyvstala otázka, zda by bylo možné připojit k němu mimo běžných senzorů také oblíbený školní detektor radioaktivity Gamabeta. Obrátil jsem se proto na RNDr. Petra Žilavého, který za současným rozvojem projektu Gamabeta stojí. A vyplatilo se to – již po několika pokusech se plně projevila výhoda modulárnosti obou systémů a ukázalo se, že jejich propojení je možné, stačí si jen pořídit vhodný propojovací kablík. Podívejme se tedy na to, jak si takový kablík svépomocně vyrobit.

O víkendu 19.-21. února 2010 se na Gymnáziu Špitálská a posléze na KDF MFF UK sešla parta nadšenců, účastníků projektu Heuréka a vzájemně diskutovali a experimentovali v oblasti světla, osvětlení, spekter, ...

Asi nejvíce času jsme věnovali studiu spekter, zejména proto, že byl k·dispozici zapůjčený spektrometr Vernier SpectroVis. Podívejte se nyní na pár fotografií z·akce. V závěru článku jsou také 2 prezentace s·naměřenými spektry různých zdrojů.

V lednu jsem měl k dispozici na vyzkoušení hlukoměr (konkrétně Vernier SLM-BTA). Jelikož jsem do té doby pojem hluk vnímal spíše intuitivně a toto byla konečně příležitost udělat si představu o reálných hodnotách hluku okolo mne, neváhal jsem a začal měřit. Ze všeho nejdříve jsem změřil "ticho". V ložnici, kde jsem svými smysly neregistroval žáný rušivý hluk jsem naměřil 33,3 dB.

Již mnohokrát jsem slyšel, že něco viselo na vlásku. Autor to jistě myslel obrazně, ale napadlo mne, že by mohlo být docela zajímavé změřit, co by takový skutečný vlas unesl. Nějakou dobu jsem tuto myšlenku nosil v hlavě (a nechával růst vlasy nejen na své hlavě), až jsem se odhodlal k činu a trochu si ty vlasy proměřil.

Barometr nemusíme používat jen jako senzor aktuálního atmosférického tlaku nebo jako výškoměr. Lze jej použít také pro měření hydrostatického tlaku. Jako senzor tlaku poslouží barometr Vernier s hadičkou z doplňkové sady k tlakovým senzorům. Barometr připojte k rozhraní Vernier LabQuest. Dále si připravte PET láhev na vodu (musí být průhledná, abyste viděli hadičku) a pravítko na měření hloubky ponoru hadičky.

Neutrinové detektory byly donedávna velice drahá a složitá hi-tech zařízení. V poslední době bylo ale publikováno několik nápadů, jak lze s neutriny pracovat i s podstatně horším vybavením než obrovskými podzemními detektory.

Současným moderním přístupem při výuce kinematiky je zaznamenávání dat pohybujícího se tělesa pomocí počítače a následné zobrazení dat do grafu. Předtím, než s žáky budeme analyzovat právě proběhlý pohyb, měli bychom je naučit pracovat s nástroji, které budeme dále používat, tj. s grafy. V tomto článku se zaměříme pouze na malou část oblasti práce s grafy, která se týká zobrazování vektorových veličin do grafu.

Tlak uvnitř planet by mohl být tak veliký, že by mohl způsobit zničení diamantů a přeměnu vzácných plynů na kovy. Podle Raymonda Jeanloze můžeme studovat takové extrémní podmínky bez toho, aniž bychom opustili laboratoř, a výsledky výzkumu nám možná řeknou něco důležitého o životě jinde ve vesmíru.

V článku je popsáno konkrétní měření účinnosti rychlovarné konvice pomocí nerezového teplotního čidla a interface Go!Link připojeného k USB portu notebooku.  Článek může být například inspirací pro školní laboratorní práce z fyziky.

S blížícím se novým školním rokem se začíná dávat do pohybu projekt Katedry didaktiky fyziky na MFF UK v Praze - Interaktivní fyzikální laboratoř (IFL) pro středoškoláky. První zmínkou o tomto projektu, která se mohla dostat mezi fyzikální pedagogickou veřejnost, byl článek Martiny Kekule o slavnostním otevření zrekonstruovaných prostor IFL (uveřejněno rovněž na FyzWebu).

Je pátek ráno a mě čeká cesta do školy. Tentokrát jsem se ale rozhodl fyzikálně si ji trochu proměřit, abych zjistil, jakému zrychlení (nebo chcete-li přetížení) jsem při své každodenní cestě vystavován. K měření použijeme přístroj Vernier LabQuest s akcelerometrem.

Nebývá velmi časté, aby učitelé měli možnost navštívit špičková zahraniční pracoviště. Jedna z organizací, která tuto možnost programově nabízí je CERN (Europen Organization for Nuclear Research) v Ženevě. Ten je známý hlavně základním výzkumem v oblasti částicové fyziky. K tomu účelu byl zhotoven největší urychlovač protonů a těžkých iontů LHC (Large Hadron Collider), urychlovač je kruhový s délkou téměř 27 km a je uložen v hloubce 100 metrů pod zemí.

U příležitosti Dne otevřených dveří na MFF UK 2. prosince 2008 byla slavnostně otevřena Interaktivní fyzikální laboratoř - IFL. MFF podporuje výuku fyziky a matematiky na středních a základních školách mnoha způsoby. Jedním z nich je také pravidelné  pořádání tématicky zaměřených show - prezentace pokusů pro středoškoláky, které zajišťuje Katedra didaktiky fyziky. Zde také vznikla idea nejen pokusy demonstrovat, ale také žákům umožnit vlastní experimentování, a to zejména s přístroji či pomůckami, které jsou pro školy (především z finančního hlediska) běžně nedostupné.

Cestování má rád téměř každý. Ať už v rámci naší republiky, Evropy nebo celého světa. V dnešní době ale Zemí cestování nekončí a pomalu se rodí i turistika vesmírná, která za několik desítek let může být stejně dostupná jako dnes dovolená u moře. A co všechno je  mimo naší planetu k vidění? Tak na to vám nejlépe odpovíme na hvězdárně v Úpici, pokud se rozhodnete s námi strávit neopakovatelných 16 letních dní a nocí u dalekohledů pozorováním krás našeho vesmíru. Procestujte s námi Galaxii!

V každé středoškolské učebnici fyziky nebo základů elektrotechniky se dovíme, jak vypočítat intenzitu a indukci magnetického pole uprostřed válcové cívky – solenoidu. Řada autorů odborných knih (i vysokoškolských učebnic) se domnívala, že v případě solenoidu s feromagnetickým jádrem s konečnou, reálnou štíhlostí lze s přijatelnou přesností počítat v analogii s toroidní cívkou s tím, že za délku se dosadí přímo délka jádra. Tak jednoduché to ale není...

Myšlenka odstínit kosmické lodě před škodlivým kosmickým zářením tak, že se použije uměle vytvořené magnetické pole, byla svého času opuštěna, protože se zdála neskutečně drahá. Nové experimenty provedené ve Velké Británii ale ukazují, že by s touto technologií mohlo být naloženo tak, že zařízení, která ji budou využívat, budou celkem levná. Je tedy naděje, že by jednou mohla skutečně chránit kosmonauty při letech k Měsíci a Marsu.

Pro energetické využití se ve většině světových jaderných reaktorů obvykle používá uran obsahující okolo 3 až 4 % izotopu 235U. Jak to ale udělat, když přírodní uran obsahuje 99,3 % izotopu 238U a z hlediska chemického chování jsou oba izotopy prakticky totožné? Naštěstí existují technologické postupy obohacování uranu založené na rozdílných fyzikálních vlastnostech izotopů.

Podle vědců by mělo být v budoucnu možné chránit mořská pobřeží před tsunami tak, že bude pobřeží „neviditelné pro přicházející vlny“. To je alespoň cíl skupiny fyziků z Francie a Velké Británie, kteří postavili cylindrický (neboli válcový) „neviditelný plášť“, který chrání objekty před vodními vlnami tím, že je směruje kolem daného objektu, který jako by tam tedy nebyl, tj. byl vlastně „neviditelný“.

V dubnu 2008 jsem měl jako jeden ze dvou českých učitelů možnost navštívit konferenci (nebo chcete-li workshop), kterou pro učitele z celého světa pořádá Evropská geofyzikální unie (EGU). Protože jsem na této akci byl již dvakrát, nemám šanci se účastnit potřetí. A protože je účast českých učitelů velmi vlažná, snažím se na akci upozornit.

Mnoho desetiletí vědci využívají teleskopy k pátrání po nepřirozených rádiových nebo optických vysíláních přicházejících od inteligentního mimozemského života. Tento projekt hledání mimozemské inteligence (SETI) už dlouho nedokázal zachytit jediný signál, a tak vědci v USA navrhli rozšířit okruh hledání a kromě elektromagnetických vln se zaměřit i na neutrina.

John Learned z University of Hawaii a kol. přišli na to, že pokročilá mimozemská civilizace může posílat zprávy skrz Mléčnou dráhu za použití neutrin, a že tyto zprávy můžeme zachytit pomocí detektorů neutrin momentálně kontruovaných na Zemi.

Více než sto let po objevení radioaktivity Henri Becquerelem (1896) existuje ještě mnoho věcí, kterým fyzikové zabývající se přirozenou radioaktivitou nerozumí.

H. Becquerel používal k jaderným experimentům jednoduché fotografické desky. Ty během následujících desetiletí po jeho objevu umožnily provést sofistikované experimenty, při nichž výzkumníci odkryli celkem devět různých způsobů, kterými se mohou atomová jádra rozpadat. Nejznámější z těchto rozpadů jsou alfa (α), beta (β) a gama (γ). Jsou široce používány v nejrůznějších aplikacích od medicíny až po archeologii.

Bezmyšlenkovitě použijeme a zničíme každodenně desítky různých obalů, oblékáme oděvy obsahující umělá vlákna, hrajeme si s balony, žvýkáme žvýkačky, děti nosí plenkové kalhotky atd. Vše toto by neexistovalo nebýt jedné oblasti fyziky, a to fyziky polymerů. Fyzika polymerů zatím do učebních plánů nepronikla, ale žákům ji můžeme zviditelnit pomocí jednoduchých experimentů.

Tento článek je přetiskem článku Polymery – vybrané experimenty dostupného na http://fyzweb.cuni.cz/dilna/fkolemnas/polymery_pokusy/.

Jak vám potvrdí každá učebnice elektroniky, jakýkoliv pasivní obvod se dá vytvořit kombinací tří standardních součástek: rezistoru, který působí proti procházejícímu náboji, cívky, která působí proti jakékoliv změně proudu, a kondenzátoru, který skladuje náboj. Pokud se výzkum fyziků ve Spojených státech ukáže být dobrou cestou, možná jednou přidáme do učebnic další standardní součástku – „memristor“.

Částice jsou mikroskopické objekty a při popisu jejich často velmi neobvyklých vlastnosti se neobejdeme bez kvantové fyziky. Tím jsou ovlivněny hodnoty fyzikálních veličin, které je charakterizují. Z těch základních jsou to například hmotnost, elektrický náboj, rozměr a doba života, pokud částice není stabilní. Velmi důležitou vlastností je vnitřní moment hybnosti částice, který se označuje jako spin...

Nedávno k nám dorazil dotaz, proč na tzv. indukčním vařiči není možné používat hliníkové nádobí. Zeptali jsme se na to RNDr. Petera Žilavého, Ph.D. z Katedry didaktiky fyziky MFF UK. Jeho stručná odpověď na otázku zní: protože je hliník příliš moc vodivý.

Vědci z National Institute for Standards and Technology (NIST) ve Spojených státech amerických zkonstruovali optické hodiny, které dávají naději, že budou v blízké budoucnosti nejpřesnějšími hodinami na světě. Přesnost těchto hodin můžeme vyjádřit jako , což znamená, že se nezpozdí ani nepředejdou o více než 1 sekundu za 10¹⁷ sekund (zhruba 3 miliardy let).

Rovných sto let své existence si 6. dubna připomene malá vodní elektrárna u osady Želina na Kadaňsku. Pro svou potřebu a rovněž okolní obce ji v roce 1908 nechalo vybudovat město Kadaň. I když se již ve dvacátých letech minulého století ocitlo toto dílo na pokraji zániku, dnes opět slouží svému účelu. Od svého znovuzrození v roce 1994 až do 31. prosince 2007 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 31 913 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 28 721 tun uhlí.

Jestliže se venku setmí, automaticky sáhneme po vypínači a rozsvítíme. Ve světlech a lampách najdeme žárovky nebo zářivky. Než se dostaneme k tomu, jak fungují a jaký je mezi nimi rozdíl, zmíním se ještě krátce o světle, neboť svícení znamená produkci světla...

Dne 18. března zemřel v Colombu na Srí Lance ve věku 90 let popularizátor vědy, autor sci-fi a vizionář sir Artur Charles Clarke.

Clarke se narodil 16. prosince 1916 v Mineheadu v jihozápadní Anglii jako první ze čtyř dětí farmáře a telegrafistky. Jako žák gymnázia začal psát fantastické povídky a od dětství se zajímal o techniku, vědu a hlavně astronomii. Po ukončení Huishova gymnázia v blízkém Teutonu z finančních důvodů v dalším studiu nepokračoval a odešel do Londýna, kde začal pracovat jako účetní revizor na ministerstvu školství a rozhodl se pro dráhu profesionálního spisovatele.

Geologové z University of Illinois potvrdili objev nejvnitřnějšího jádra Země a vytvořili trojrozměrný model popisující seizmickou anizotropii a strukturu krystalů železa uvnitř vnitřního jádra.

Odedávna se člověk snažil zachytit obraz skutečnosti. Z počátku ho musel kreslit. My dnes vezmeme fotoaparát a zmáčkneme spoušť, film doneseme vyvolat a máme požadovaný obraz reality. Pokud používáme digitální fotoaparát, film už ani nepotřebujeme a obraz uchováváme v počítači. Ale jak je to možné? Jak takový fotoaparát vlastně funguje?

Holografie znamená trojrozměrnou rekonstrukci obrazu, která je založena na interferenci a difrakci koherentního světla. Teorie holografie byla vymyšlena v roce 1947 Dennisem Gaborem, fyzikem maďarského původu. Ten za ni dostal v roce 1971 Nobelovu cenu. Gabor ke svému objevu dospěl při pokusech zlepšit rozlišení elektronových mikroskopů. Dlužno dodat, že v době svého vzniku neměla holografie v podstatě žádné aplikace.

Každý z nás běžně používá klíče. Několikrát denně otáčíme klíčem v zámku a věříme, že máme věci v bezpečí, aniž bychom si uvědomovali, jak zámky fungují. Zamykáme dveře od domova, auto, různé skříňky, používáme zámek na kolo. U mnoho druhů zámku nemusíme mít klasicky klíč, například auto si zamykáme a odemykáme na dálku, pro některé zámky je zase klíčem nastavení správné číselné kombinace.

Evropská vesmírná agentura (ESA) oznámila objev asymetrického oblaku antihmoty v centrální části Galaxie. Snímky pořídila družice Integral (International Gamma-Ray Astrophysics Laboratory), která obíhá kolem Země od roku 2002. Vzhledem k nečekanému tvaru oblaku je tento objev novým klíčem k objasnění původu antihmoty.

V roce 2001 byla ke kosmologii velkého třesku navržena alternativa, která získala určitou pozornost. Označuje se jako ekpyrotická kosmologie a je z dílny fyziků Paula Steinhardta, Justina Khoury, Neila Turoka a Burta Ovruta Popisuje mladý vesmír, který vznikl bez velkého třesku srážkou vícerozměrných bran. Tato ekpyrotická kosmologie odvozuje své jméno od představy řeckých stoických filozofů, podle kterých vesmír cyklicky vzniká a zaniká ohněm.

Astronomická observatoř v Ondřejově si 21. 1. 2008 připomíná 110. výročí založení. 21. ledna 1898 koupil Josef Frič z ušetřených peněz zalesněný pozemek na vrcholu Manda u městečka Ondřejova, aby tu vybudoval hvězdárnu. Pozemek získal za 900 zlatých, avšak s podmínkou, že bude sloužit pouze vědeckým účelům. Uctil tak památku svého bratra Jana, se kterým si vzali za svůj životní cíl vybudování české observatoře. Hvězdárna vyrůstala jen pozvolna tak, jak to dovolovaly prostředky získané výrobou přístrojů jemné mechaniky. První observatoří byla dřevěná bouda v ohradě na svahu Mandy za zahradou vily Eleonory Ehrenbergrové. Ta byla později odkoupena a využívána jako byt ředitele ústavu. S vlastní výstavbou observatoře bylo započato až roku 1905, podle projektu architekta Fanty.

Čas od času námořníci hlásí pozorování obřích vln, které se zvedají až do výšky 30 metrů nad obvyklou úroveň vzdouvání hladiny oceánu. Nikdo neví jistě, jak tyto ničivé vlny vznikají, ale fyzikům ve Spojených státech a Německu se letos podařilo vyvolat ekvivalentní optickou ničivou vlnu vysíláním laserových pulzů do PCF (photonic-crystal fibres, nový typ optických vláken využívající optických vlastností periodických nanostruktur). S využitím počítačových simulací optického systému výzkumníci zjistili, že ničivé optické vlny a tedy i ničivé oceánské vlny může vyvolávat hluk.

Škola hrou! Jako studentka na plný úvazek jsem si při takové myšlence jen povzdychla nebo si z ní dělala legraci. Moje maturitní stužka, ještě dodnes přišpendlená na nástěnce v pokoji, hlásá: „Tomu říkáš hra, Ámosi!?“ Nicméně mám pocit, že přístup k učení od té doby poskočil kupředu. Třeba otevřením IQ parku v Liberci - počin to mile vzdělávací a zároveň hravý. Vypravili jsme se tam ověřit, zda dobrá pověst, která jej předchází, je pravdivá.

28. 11. 2007 již podeváté proběhl na SPŠST Panská tradiční předvánoční Fyzikální cirkus, jehož hlavním aktérem je učitel fyziky na SPŠST Panská Jaroslav Reichl. Akce probíhá až po vyučování, takže se jí účastnili pouze studenti, kteří o ni mají opravdu zájem, přišli i žáci z jiných škol. Jaký cirkus byl a o co jste přišli? K vidění byly levitující bubliny, elektrostatické kyvadlo, ale třeba i plazmová koule, která zareaguje, když ji vyvoláte. Více se dozvíte z naší reportáže.

Fyzikové ze Spojených států amerických vyvinuli malý přenosný přístroj, který je dostatečně citlivý na to, aby mohl detekovat magnetické pole vyvolané elektrickými signály v mozku. Tento přístroj se skládá z komůrky vyplněné párou tvořenou atomy rubidia a může detekovat změny magnetického pole až pouhých 70 fT (70 femtotesla, tj. T), což představuje asi miliardtinu magnetického pole Země.

Elektrické spotřebiče jsou v dnešní době již běžnou součástí našeho života. Jedním ze základních požadavků kladených na ně je jejich bezpečnost jak vůči majetku (požár), tak i vůči živým bytostem (úraz elektrickým proudem). Tento článek se zabývá základními principy ochrany proti nadproudům a zkratovým proudům a tzv. ochranou neživých částí elektrických zařízení samočinným odpojením od zdroje (funkce ochranného kolíku).

Dalším pomocníkem, se kterým se v domácnosti běžně setkáváme, je vysavač. Dnes již nevidíme, že by lidé jako dříve vynesli koberce ven a tam do nich tloukli, aby je vyprášili. Vysavač prostě nasaje nečistoty a my pak už jen vyhodíme jimi naplněný sáček. Jak ale vysavač funguje, proč je vzduch nasáván dovnitř?

Máte představu, kudy z vašeho domu utíká nejvíce tepla?

Částka, kterou dnes platíme za udržení tepla v našich domovech, není rozhodně zanedbatelná. Ať už si pořizujeme nové bydlení, nebo žijeme ve starším domě či bytě, vyplatí se zapřemýšlet nad tím, jak svůj domov nebo třeba chatu tepelně izolovat a do čeho má cenu investovat. Nejde přitom jenom o naši kapsu, ale také o okolní prostředí, které svojí činností do značné míry ovlivňujeme.

Když si chceme udělat čaj, či kávu, většina z nás sáhne po varné konvici, aby v ní uvařila vodu. Proč? Je to nejsnazší, nejrychlejší a nejúspornější. Tento fakt si můžeme velmi snadno ověřit. Zkusíme porovnat čtyři nejběžnější způsoby vaření vody, ve varné konvici, v mikrovlnné troubě a na elektrické plotýnce v hrnci s pokličkou i bez ni. A také si ukážeme, jak vlastně taková rychlovarná konvice funguje...

Před 65 miliony let dopadlo na poloostrov Yucatan velké těleso a spustilo přírodní katastrofu, která vedla k masovému vymírání fauny a flory. 180-kilometrový impaktní kráter byl objeven v roce 1978 a pojmenován podle přístavního městečka Puerto Chixculub, které se nachází téměř přesně nad centrem kráteru...

Zapomeňte na plášť pohádkových postav, který vás vymaže ze světa barev a tvarů – teoretičtí fyzikové z Velké Británie a Spojených států amerických vymysleli chytřejší způsob, jak udělat věci neviditelnými. Recept na neviditelnost zní takto: Věc je potřeba obklopit zvláštní látkou, tzv. metamateriálem, což je sloučenina s neobvyklými elektromagnetickými vlastnostmi. Podle vědců se světelné paprsky dopadající na metamateriál (modrý v obr.) ohnou kolem původního tělesa (umístěného uvnitř) a objeví se na druhé straně přesně ve stejném směru, jaký měly před tělesem. Ačkoliv se zatím jedná o teoretickou práci, vědci počítají s tím, že materiály takto důmyslně ohýbající radiové vlny spatří světlo světa do pěti let.

Proč se ale velmi rychle zahřeje vajíčko, kdežto plastová láhev zůstane studená? Mikrovlnná trouba je obecně konstruována tak, aby ohřívala vodu, která se nachází v potravinách ve velké míře. Podívejme se, jak to dělá: Molekula vody má charakteristický tvar daný atomem kyslíku a dvěma atomy vodíku, které dohromady svírají úhel přibližně 105°. Toto uspořádání způsobuje, že molekula vody vytváří takzvaný dipól. Kladné náboje jader a záporné náboje elektronových obalů...

Už jste někdy byly v takzvaném 3D kině? Poté, co se usadíte do sedadel a nasadíte si brýle, které dostanete při vstupu, jste doslova vtaženi do filmu promítaného na velké plátno. Oproti klasickému kinu totiž vidíte promítané výjevy opravdu plasticky. Při přeletu nad otevřenou krajinou v jednu chvíli instinktivně uhýbáte skaliskům, která jen těsně míjíte, za chvíli dostáváte závrať z pohledu do hlubokého údolí, které se pod vámi právě otevřelo.

Vdechované léky by se brzo mohly dostávat do plic naváděním pomocí magnetického pole. Tuto technologii vyvíjejí výzkumníci v Německu. Tým badatelů předvedl počítačovou simulaci a dále experimenty na myších, aby tak ukázal, že léčiva smíchaná s drobnými magnetickými nanočásticemi a vodou mohou být dodávána do plic až osmkrát účinněji, než když jsou inhalována běžným způsobem.

Oblaka rtuti byla zahlédnuta, jak se pohybují nad povrchem Andromedy alfa – hvězdy, o které se astronomové domnívali, že je příliš veliká na to, aby mohla udržovat „počasí“ ve své atmosféře. Skupina vědců tvořená Švédy, Američany a Kanaďany předložila novou teorii tvrdící, že za „počasí“ na velkých hvězdách by mohla být zodpovědná gravitace spíše než magnetické pole, které utváří povrchy menších hvězd.

Teorie strun tvrdí, že veškerá hmota je složena z částeček, které je možné popsat jako struny. Tyto částečky, říkejme jim dál struny, se nacházejí v 10rozměrném prostoru. Tento prostor označujeme slovem hyperprostor, protože má více rozměrů (dimenzí) než 3rozměrný prostor, který jsme zvyklí vnímat. Představa strun jako základních stavebních kamenů všeho hmotného ...

Podzim 2006 zaznamenal hned dva zajímavé objevy, které se týkají počasí na velkých plynných planetách Sluneční soustavy. V září oznámila ESA (Evropská vesmírná agentura, jejíž členem je od roku 2006 i ČR) objev první tmavé skvrny na Uranu. V listopadu pak sonda Cassini (NASA) vyfotografovala na jižním pólu Saturnu bouři nezvyklého tvaru.

Podobně jako je tomu u pozemských hurikánů, jsou bouře na plynných planetách viditelné z vesmíru jako barevně odlišné oválné skvrny. Ale ne všechny jsou opravdu bouře.

Seismolog Michael E. Wysession z Washington University v St. Louis vytvořil trojrozměrný model tlumení seismických vln v zemském plášti a odhalil existenci podzemního vodního rezervoáru, jehož objem je přinejmenším roven objemu Severního ledového oceánu.

Je to první důkaz existence vody hluboko v zemském plášti. Michael E. Wysession, Ph.D., profesor geologie a planetologie na Washington University ve spolupráci s bývalým studentem Jesse Lawrencem (dnes pracuje na University of Kalifornia v San Diegu) analyzoval 80 000 záznamů příčných zemětřesných vln z více než 600 000 seismogramů a objevil rozsáhlou oblast v nižších vrstvách zemského pláště pod východní Asií, kde voda tlumí seismické vlny vznikající při zemětřeseních.

Severní polokoule Saturnova největšího měsíce Titanu je poseta jezery metanu, tvrdí planetární geologové z USA i Evropy. Existence metanových jezer může znamenat, že na měsíci probíhají cykly vypařování, kondenzace a dešťů a metan zde tedy hraje podobnou roli jako voda na zemi.

Už v roce 1670 demonstroval Isaac Newton, že je sluneční světlo složeno z barevných složek. Dokázal to tak, že poslal pečlivě soustředěný (kolimovaný) paprsek slunečního světla do hranolu, který světlo rozložil do světelného spektra (duhy). Dále I. Newton ukázal, že světlo jedné určité barvy se už dále hranolem nerozkládá a že je tedy jakousi základní stavební jednotkou původně složeného bílého slunečního světla.

V současné době fyzikové v laboratoři Argonne National Lab rozložili do spektra (duhy) také svazek rentgenových paprsků (paprsků X). Rentgenové paprsky patří spolu se světlem a dalšími mezi elektromagnetické záření, ale rentgenové paprsky mají větší energii než světelné.

Velmi těžké hvězdy vznikají podobnou cestou jako jejich méně hmotné protějšky, soudí astronomové využívající radioteleskop VLA (Very Large Array). Aby objasnili záhadu vzniku obřích hvězd, využili vědci radioteleskop VLA v Novém Mexiku ke studiu mladé hvězdy G24 A1, která je dvacetkrát hmotnější než Slunce a nachází se ve vzdálenosti přibližně 25 000 světelných let.

V ústavu pro jaderný výzkum ve městě Dubno v Rusku byl proveden následující experiment: Zdejší fyzikové společně s kolegy z Národní laboratoře Lawrence Livermora ve Spojených státech amerických vyslali svazek iontů vápníku 48 na terčík atomů kalifornia s 249 nukleony za účelem vytvořit přechodně hrstku atomů představujících prvek s protonovým číslem 118. Jádra těchto atomů mají celkem 294 nukleonů (součet protonů a neutronů). Experiment se zdařil, ačkoliv byly pozorovány pouze tři takové atomy.

Záhada chybějícího etanového oceánu na Saturnově největším měsíci Titanu může být vysvětlena částicemi prašného smogu zvanými "smust", tvrdí americký fyzik.

Planetární geologové byli přesvědčeni, že veškerý pevný povrch Titanu je zaplaven oceánem tekutého etanu o hloubce jednoho kilometru. To bylo předtím, než sonda Huygens Evropské vesmírné agentury přistála v roce 2005 na Titanu a objevila povrch pokrytý materiálem podobným písku – ne tekutým etanem. Poslední výpočty Donalda Huntena z University of Arizona v USA naznačují, že etan vzniklý v nižších vrstvách atmosféry Titanu se neshromažďuje v tekuté formě, ale kondenzuje do hustého smogu, který halí povrch měsíce. .

Vedcom z Kalifornskej univerzity v Berkeley sa podarilo vyvinúť umelé oko za použitia technológie 3D polymérnych materiálov. Na čele s Lukom Lee sa vedecký tím nechal inšpirovať stavbou oka hmyzu či iných článkonožcov. Na rozdiel od oka človeka a ostatných stavovcov má hmyz oko zložené, tj. v oku nie je prítomná len jedna šošovka, ale množstvo malých očiek nazývaných omatídiá. Tieto očká sú na povrchu tvorené šošovkou hexagonálneho (šesťuholníkového) tvaru. Hmyz vďaka nim vidí predmet ako mozaikovitý obraz svetlejších a tmavších škvŕn a je schopný vidieť celý priestor okolo seba, tj. má zorné pole až 360°, zatiaľ čo zorné pole človeka je len 180°.

V tomto roku sa Ig Nobelova cena udeľovala v Sanders Theatre na Harvardskej univerzite v Massachusetts 6. októbra (října), a to už po 15-ty krát. V minulom článku Aké nezmysly dokážu vedci vymyslieť.. (aneb Ig Nobelova cena) sme písali o tom, čo je to za ocenenie a spomenuli sme niektoré z vedeckých výskumov, ktoré získali Ig Nobelovu cenu za minulé roky. Ig cenou sú oceňované tie najbláznivejšie a najoriginálnejšie výskumy z oblasti vedy, medicíny či techniky. Zmyslom ceny je najskôr sa zasmiať nad tým, čo všetko sú vedci schopní skúmať, no potom sa i zamyslieť nad daným výskumom - nie vždy je to až taký nezmysel, ako sa nám na prvý pohľad zdá...

Ig Nobelovou cena, to je ocenenie každoročne udeľované najoriginálnejším a najbláznivejším prácam alebo objavom. Väčšinu z nás najskôr svojou témou rozosmejú a považujeme dotyčného výskumníka za blázna alebo za človeka, ktorý sa musí naozaj nudiť, keď sa zaoberá takými hlúposťami. . . ako napríklad :
- vplyv country hudby na počet samovrážd, špáranie sa v nose u mládeže alebo 17- ročný výskum toho, ako naliať čaj z kanvice, aby sa nevylial a minúť pritom 700 000 $.

BEC z chrómu
Nemeckým vedcom sa podarilo v marci (březen) 2005 vytvoriť Boseho-Einsteinov kondenzát (BEC) z atómového plynu chrómu. Doposiaľ bol vytvorený BEC z alkalických kovov (H, Li, Na, K, Rb, Cs) a He. Chróm je v porovnaní s týmito prvkami výnimočný tým, že má veľký magnetický dipólový moment, pretože obsahuje vo valenčnej vrstve šesť elektrónov s paralelnými spinmi (konfigurácia Cr je 3d⁵ 4s¹ - obr. 1). Magnetická dipól-dipólová interakcia medzi atómami chrómu je až 36-krát silnejšia ako u atómov alkalických kovov. Bude tak po prvý raz možné skúmať i ďalekodosahovú dipól-dipólovú interakciu degenerovaných kvantových plynov. U doposiaľ vytvorených BEC z vyššie spomínaných prvkov nebola dipól-dipólová interakcia dostatočne silná, preto je zatiaľ preskúmaná len ako interakcia krátkeho dosahu.

Obecná teorie relativity popisuje chování velmi hmotných objektů na velkých vzdálenostech, jde o moderní teorii gravitace. Na rozdíl od Newtonova pohledu není prostor a čas pasivním jevištěm fyzikálního dění, ale jde o aktivní spoluhráče: hmota zakřivuje prostoročas a ten pak zase říká hmotě, jak se pohybovat. Prostor a čas jsou vzájemně provázány, což vede ke známým efektům dilatace času, kontrakce délek a relativity současnosti ve speciální teorii relativity (ta se zabývá pohybem těles bez zrychlení). Obecná relativita předpovídá řadu dalších efektů, jako je například ohyb světla v silném gravitačním poli (pozorováno na hvězdách blízko Slunce při jeho zatmění), dilatace času v gravitačním poli (hodinky na povrchu Slunce by šly pomaleji než u povrchu Země), gravitační rudý posuv (foton "šplhající" z gravitačního pole ztrácí energii a prodlužuje svou vlnovou délku).

Ze slunce pozorovaného za komínem by měl být viditelný pouze zářící půlkruh, ale ve skutečnosti slunce zdánlivě “vykousne” ve stínícím objektu díru - svítí i tam, kde by nemělo. Zde se ale nemůže jednat o “chybu” v mozku, ale o objektivní optický jev, protože ho lze spolehlivě zachytit fotoaparátem.

Při pohledu na osvětlení jednoho nejmenovaného finančního ústavu vás možná zaujme podivný tvar světelné stopy vytvořené na stěně. Jde však pouze o názorný příklad vyzařovacího diagramu téměř bodového zdroje světla, který leží v ohnisku parabolického zrcadla.

Určitě vás už někdy napadlo, jak vznikají krásné ale zároveň i komplikované tvary sněhových vloček a krystalků. Základním prvkem je zde šestičetná (hexagonální) symetrie, jež má původ v uspořádání molekul vody v krystalické mřížce. Při růstu krystalů navíc některé krystalové plošky rostou rychleji a jiné pomaleji, je-li totiž ploška na molekulární úrovni hladší, je pro molekuly vody těžší se na ni usadit. Proto také vznikají sloupcovité nebo destičkovité útvary podle toho, zda hexagonální krystal roste do výšky či do šířky.

Vedci z USA a VB zistili, že kvapka nejakej kvapaliny alebo plynová bublina vzniká vo viskóznej kvapaline (napr. olej, glycerín) iným spôsobom ako v kvapaline s nízkou viskozitou (napr. vzduch). Doteraz sa akceptovalo nepísané pravidlo, že nezáležiac na tom, o akú kvapalinu alebo plyn šlo, kvapky či bubliny sa formujú rovnakým mechanizmom - a ten by mal byť rovnaký ako napr. pri kvapkaní vody z vodovodného kohútika či zo sprchy.

V úterý 7.října 2003 oznámila Švédská královská akademie věd, že letošní Nobelovou cenou za fyziku budou vyznamenáni tři vědci, kteří významně přispěli svými průkopnickými pracemi k teorii supravodičů a supratekutin. Laureáty jsou:

Alexej A. Abrikosov - Argonne National Laboratory, Argonne, Illinois, USA
Vitalij L. Ginzburg - P.N. Lebedev Physical Institute, Moskva, Rusko
Anthony J. Leggett - University of Illinois, Urbana, Illinois, USA

Již odnepaměti vzhlížejí lidé s bázní, ale také v úžasu na oblohu, když se na ní odehrává bouřkové divadlo. Oslepující záře blesku a hromy hlučnější než cokoli jiného v přírodě vzbuzovaly již od pradávna v lidech strach. Nevíme, co si o blesku mysleli lidé v pravěku, ale staří Řekové jej považovali za projev zloby olympských bohů. Blesk však nemá s náladami bohů nic společného.

Fyzikové z univerzity v Norfolu ve Virginii v čele s profesorem Laroussim prováděli ve spolupráci se svými kolegy z Kalifornské univerzity v San Diegu pokusy se studeným plazmatem, které bylo objeveno v devadesátých letech 20.století. Výsledky experimentů ukázaly, že studené plazma ničí bakterie a to může mimojiné znamenat konec sterilizace lékařských nástrojů nebezpečnými a jedovatými látkami (např. acetaldehydem).

V Jihoafrické republice byl vytvořen nový materiál, který vykazuje supravodivé vlastnosti při pokojové teplotě. Je jím diamant, který byl vystaven působení kyslíkových iontů. Experimenty, které by supravodivost jasně prokázaly, však stále ještě nejsou dokončeny.

V posledních letech se rozvíjí výzkum v oblasti jednoelektronových tranzistorů (princip viz PhysicsWeb). Nyní se vědcům ve Finsku se podařilo vyvinout nový supravodivý zesilovač, který má ze všech zařízení tohoto typu největší zesílení proudu i výkonu. Vědci věří, že bude použit v aplikacích fyziky nízkých teplot včetně výstupních elementů kvantových počítačů.

Jakým způsobem vlastně působí gravitační síla? A jakou rychlostí? Předpokládá se, že rychlost působení gravitační, ale i elektromagnetické síly, je omezená, tedy že tyto síly nepůsobí "okamžitě" na libovolnou vzdálenost. Mnozí věří, že tato rychlost bude rovna rychlosti světla, i přes snahu o její nalezení důkazy stále chybějí. Měřit velikost gravitační síly je poměrně snadná záležitost, ale jak sledovat její šíření?

Za účelem zvýšení obliby fyziky na středních školách a lepšího pochopení látky studenty navrhují dva britští učitelé, Chris King a Peter Kenneth z katedry vzdělávání univerzity v Keele ve Velké Británii, spojit výuku fyziky daleko těsněji s každodenní zkušeností žáků s jevy a chováním věcí na Zemi. Analyzovali fyzikální osnovy pro žáky ve věku 11-16 let a vytipovali oblasti, kterým by takové spojení velmi prospělo. Nejde jen o fyziku, ale i o biologii a chemii. Žákům by to mělo pomoci zasadit si své poznatky ze školy do reálného světa.

V letošním roce byla udělena Nobelova cena za fyziku třem vědcům, kteří se zasloužili o rozvoj rentgenové astrofyziky a fyziky neutrin. Jsou to:

Raymond Davis z University of Pennsylvania a Brookhaven National Laboratory,
Masatoshi Koshiba z University of Tokio,
Ricardo Giacconi z Associated Universities Inc.

"...spadla kroupa z nebe, sáhni si, jak zebe", zpívá se v Příbězích včelích medvídků:) Jak ale kroupy vznikají a co se vlastně v atmosféře děje? Zajímavé je, že kroupy takřka nikdy nepadají nad oceánem - vyskytují se ve srážkách výhradně nad kontinenty. Oceány se ohřívají méně než pevnina a vyskytuje se nad nimi méně vzestupných proudů, které jsou pro vznik krup jedním z nejdůležitějších faktorů.

Kroupy mají na řezu vrstevnatou strukturu střídajícího se krystalického a amorfního ledu. Často také mají nepravidelné tvary a hrbolatý povrch. Jejich typická velikost se pohybuje okolo 1cm, ale mohou se objevit i sedmicentimetrové kousky.

Nepříliš příjemná záležitost, jakou je návštěva zubaře, se může v budoucnu stát bezbolestnou. Díky novému objevu vědců budou moci zubaři vyměnit vrtačky za bezbolestné nástroje, jejichž základem budou pulzní infračervené lasery.

Poté, co byl ve čtyřicátých letech dvacátého století objeven tranzistorový jev a sestrojen tranzistor, se elektronika ubírá kupředu mílovými kroky. Složitá elektronika je dnes základem špičkových přístrojů a zařízení. Po bipolárních tranzistorech přišly tranzistory unipolární jakožto přímá náhrada elektronek a umožnily stavbu elektronických obvodů s vysokou hustotou integrace. Nyní bylo ohlášeno, že se podařilo sestrojit tranzistor ovládaný pomocí spinu elektronů přicházejících do báze.

Značnou část velikosti osobního počítače zabírá obrazovka. I displej notebooku pracující na principu kapalných krystalů je stále poměrně rozměrný a navíc pevný a drahý. Až v posledních měsících se výzkumníkům podařilo sestrojit supertenkou pružnou obrazovku, která zřejmě bude ještě navíc i levnější než obrazovky vyráběné stávající technologií.

Co drží na hladině plovoucí desetník, jehlu či vodoměrku (podle biologů správněji bruslařku )? Dobře si všimněte, jak je hladina okolo mince prohnutá a zakřivená. Nejde o náhodu, oba jevy spolu souvisí. Povrchová vrstva kapaliny se chová jako blanka, mluvíme o takzvaném povrchovém napětí. Molekuly vody působí jen na úzký okruh ostatních, a pokud jsou mimo povrchovou vrstvu, síly nimi se přibližně vyrovnávají. Jiná situace ale nastane pro molekuly v povrchové vrstvě!

Po tom, co v minulém příspěvku byla zmíněna dioda schopná vydávat bílé světlo, je tu ještě jedna novinka z této oblasti. Podařilo se vyrobit světelnou diodu, která je schopná emitovat za jednotku času jeden jediný foton, což představuje nejmenší možné "množství" světla!

V našich domácnostech i jinde se každý večer rozsvěcí miliony žárovek, kterými člověk nahrazuje denní světlo. Svit žárovek je příjemný, protože má (na rozdíl od zářivek) podobné vlastnosti jako sluneční světlo. Žárovka má ovšem také jednu podstatnou nevýhodu. Více než 95% svého výkonu nepřemění na světlo, ale na teplo, což představuje velké mrhání s elektrickou energií. Proto se lidstvo již řadu let zabývá otázkou, zda by nešlo žárovky nahradit něčím úspornějším s podobnými vlastnostmi.

Od té doby, co se po světě začaly masově šířit mobilní telefony, se vědci přou s výrobci (a mezi sebou) o vlivu elektromagnetického záření z telefonů na člověka. Na vzniklou situaci pohotově zareagovalo několik firem, které začaly vyrábět "elektromagnetické štíty", které vás "zaručeně" ochrání před nebezpečným zářením, a zřejmě neprodělávají. Dohady o tom, zda záření škodí či ne, dále pokračují. Nyní byla vyvinuta nová, citlivější metoda na měření účinku záření.

Poprvé v tomto tisíciletí mají lidé na severní polokouli možnost pozorovat jasnou kometu. V dubnu se k Zemi přiblížila kometa Ikeya-Zhang, kterou spatřili naši předci naposledy v roce 1661. Nyní je kometa viditelná při troše štěstí i pouhým okem.

Padající kapky vody jsou často vděčným tématem fotografů. A není se co divit - voda dokáže takové kousky, které bychom od kapaliny snad ani nečekali. Jak je to možné? Většinu z nás ani nenapadne, jaká krása se skrývá nad našimi hlavami při tak běžné činnosti! Zvláště zajímavé jevy nastávají při odtržení kapek z proudu vody...

Naše sluneční soustava obsahuje Slunce, planety a další tělesa. Kolem většiny planet je navíc oblast, do které významně zasahuje jejich magnetické pole. Této oblasti se říká magnetosféra a bývá výrazně větší než planeta sama. Magnetosféra největší planety sluneční soustavy, Jupiteru, je ještě daleko větší nežli Slunce!

Co se stane s kapkou vody na rozžhavené plotýnce? Možná jste třeba při topení v kamnech na chalupě zjistili, že se kapky dovedou na rozžhavené plotně pohybovat jako kulečníkové koule. Jak to, že se rychle neodpaří? Je to proto, že se mezi kapkou a rozžhaveným povrchem neustále tvoří vrstvička páry, která kapku nadnáší, a ta se pak s malým třením pohybuje - klouže - nad povrchem plotny. Tvořící se pára kapku dále izoluje, a ta se pak vypařuje pomalu pouze prosřednictvím tvorby "parového polštáře" pod sebou.

Již dlouhá léta se v řadě oborů používají krátké záblesky světla, kterými se zkoumají různé děje. Snahou vědců je dosáhnout co nejkratších záblesků, které by umožnily sledovat pohyb atomů a částic, ze kterých jsou atomy tvořeny. Nyní existuje teorie na dosažení záblesků v délce trvání v řádu zeptosekund (1 zeptosekunda = 10^-21 sekundy)!

Zatímco 19. století bylo obdobím páry, 20. století je možno charakterizovat neuvěřitelně rychlým rozvojem elektroniky. Ta se ovšem nejen neustále zdokonaluje, ale i zmenšuje. Zatímco ještě před třiceti lety byl počítač vrcholem techniky a zabíral rozsáhlé sály pouze v nejvýznamnějších průmyslových podnicích, dnešní osobní počítače jsou proti tomu miniaturní a navíc nesrovnatelně výkonnější. Ovšem ani mikroelektronikou vývoj nekončí. Nedávno byly v předních světových laboratořích vyvinuty technologie, které umožní elektronické prvky zmenšit až na rozměr nanometrů!

Začaly olympijské hry v Salt Lake City, na kterých se mimo jiné představí i přední světoví bruslaři. Již dávno se her neúčastní amatéři a pro úspěch již nestačí jen tvrdý trénink, ale je třeba též moderní technické vybavení. Vše bylo uděláno proto, aby na olympijských hrách mohly padnout světové rekordy. Bruslaři mají ultralehké boty a jezdí po speciálně připraveném ledě. Vybudování ledové plochy stálo organizátory více než tři roky práce. Olympijský ovál je vlastně obrovský, ručně dělaný mrazák.

V roce 1931 předpověděl W. Pauli na základě studia radioaktivních rozpadů, že musí existovat nějaká dosud neznámá částice, která z reakcí odnáší část energie. Hypotetická částice byla později nazvána neutrino a v roce 1959 byla i experimentálně objevena. Dlouhou dobu se nedařilo změřit její hmotnost a nebylo jisté, zda není nulová.  Až v polovině 80. let ruští vědci potvrdili, že neutrina mají hmotnost nenulovou. Nadále však zůstával problém tuto hmotnost určit.

Již dlouhou dobu je známo, že mnoho fyzikálních veličin je kvantovaných. To znamená, že tyto veličiny nenabývají spojitých hodnot, ale jen určitých vybraných hodnot. Tedy že existují hodnoty, kterých veličina nabývat nemůže. Tento fakt se obvykle projevuje spíše na úrovni atomárních rozměrů nebo za speciálních podmínek, například při nízkých teplotách. Byly pozorovány a popsány kvantové jevy při procesech řízených elektromagnetickými, silnými a slabými jadernými silami. Čtvrtý druh síly, síla gravitační, je o mnoho řádů slabší než ostatní druhy sil. Přesto se nyní podařilo pozorovat kvantové stavy i v gravitačním poli.

Zkoušeli jste někdy fotografovat v noci? Bez stativu a dlouhé expozice nic nepořídíte, řeknete si, ale není to tak úplně pravda! Pohnete-li při dlouhých časech expozice rukou, mohou vzniknout zajímavé až překvapivé záběry! Když opíšete fotoaparátem vlnku (a tím snímek rozmažete), zjistíte, že čáry odpovídající světlům pouličních lamp jsou přerušované. To souvisí s tím, že elektrický proud v naší rozvodné síti je střídavý, kmitá s periodou 50 Hz. ...

Už více teorií se pokoušelo vysvětlit, proč i v dobách ledových docházelo ke značným teplotním výkyvům. Nyní se objevila teorie, že za tyto změny je do značné míry odpovědný náhodný šum, který může za jistých podmínek paradoxně zvyšovat účinky slabých signálů. Tento jev je nazýván stochastická rezonance.

Víme, že pevné látky se mohou vyskytovat v různých fázích, které mají odlišné vlastnosti, například mechanické nebo elektrické. Jsou možné také přechody mezi těmito fázemi. Nyní se ovšem vědcům povedla zajímavá věc - během časového intervalu trvajícího pouhých sto femtosekund se jim podařilo přeměnit izolant na kov!

První výsledky z neutrinové observatoře v Sudbury zřejmě potvrzují oscilaci neutrin. Tisíc tun těžké vody v hloubce dvou kilometrů pomáhá řešit problém, poutající už tři desetiletí pozornost astrofyziků a fyziků elementárních částic.

Černé díry už dávno nejsou jen hypotetickými objekty předpovídanými obecnou teorií relativity. Jejich existenci potvrzuje mimo jiné rentgenové záření vysílané hmotou padající do černé díry. To není žádnou novinkou. Známý zdroj Cygnus X1 tak na sebe prozradil přítomnost černé díry již téměř před třiceti lety při pozorování rentgenovým teleskopem družice UHURU. Nyní na sebe obdobný objekt také díky rentgenovému záření prozradil ještě víc.

Miniaturizace je něčím dávno minulým, mikro už nestačí, ať žijí nanotechnologie!

Tak nějak by se dal vystihnout moderní (a patrně i módní) trend vedoucí až téměř sci-fi úvahám, jak budou jednou v budoucnu hejna nanorobotů léčit nemoci a opravovat hendikepy a poškození našich vlastních těl.

Myslíte, že novinky a šokující překvapení se ve fyzice objevují jen v exotických oblastech týkajících se černých děr nebo světa elementárních částic? Chyba lávky, překvapit mohou i zcela klasické patrie.